Panna Maria při svém zjevení ve Fatimě vyzývala k zasvěcení jejímu
Neposkvrněnému Srdci. Je podivuhodné vidět, jak nebe odpovídalo,
když papežové Pius XII. a Jan Pavel II. tyto výzvy alespoň zčásti
uskutečnili. Co nastane, až tyto výzvy budou splněny úplně?
Invokace Královno míru, oroduj za nás! a fatimské zjevení Panny Marie
Píše se rok 1917. Svět je ve válce, v první světové válce, v tzv. „Velké válce“: ve válce, která zabíjí a ničí tolik a tolik lidí, měst a obcí. Velký papež svatý Pius X. ji už předem viděl v prorockých viděních – byl to světec! – a zemřel na jejím počátku, když se jí marně snažil zabránit: srdce
mu takřka puklo žalem.
Jeho nástupce na stolci svatého Petra, papež Benedikt XV., vícekrát usiluje o dosažení míru, ale jeho výzvám není vládci tohoto světa – s výjimkou našeho císaře blahoslaveného Karla – nasloucháno.
Takto odstrčen a ignorován se obrací o pomoc k nebi: dne 5. května 1917 vzývá Matku Boží o mír a nařizuje, aby se do loretánských litanií vložila prosba: Královno míru, oroduj za nás! Dodnes to připomíná socha Panny Marie, Královny míru, kterou tento papež nechal umístit do baziliky Santa Maria Maggiore v Římě.
Nebe, které papeže Benedikta XV. k vzývání Panny Marie jako Královny míru přivedlo, odpovídá: Nebe na něco takového vždy odpovídá! Nebe na něco takového nemůže neodpovědět! O osm dní později, dne 13. května 1917, se poprvé zjevuje Panna Maria třem pasáčkům Lucii, Františkovi a Hyacintě
v portugalské Fatimě a bude toto zjevení během následujících měsíců celkem pětkrát opakovat. (1)
Zasvěcení Mariinu Srdci v roce 1942 a zvrat druhé světové války
Při svém třetím zjevení, dne 13. července 1917, odhalí Panna Maria vizionářům velké tajemství o třech částech, tzv. trojí fatimské tajemství. (2) V rámci druhého tajemství Matka Boží také řekne: „Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však“ lidé „urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší.“ Dnes víme, že jako se naštěstí naplnila první část proroctví a první světová válka brzy poté, v roce 1918, skončila, tak se také naneštěstí pro neobrácení lidí naplnila i druhá část proroctví a v roce 1939 vypukla jiná, ještě hroznější druhá světová válka, připravovaná a předjímaná již určitými událostmi v roce 1938.
V plném proudu této války, kdy se zdá, že německá nacistická vojska – v prvních létech navíc zpaktovaná s vojsky sovětskými – na plné čáře vítězí, přistoupí tehdejší papež ctihodný Pius XII.
k zasvěcení Církve, světa a zvláštním, i když zavinutým způsobem Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jak k tomu Maria ve Fatimě vyzývala. Učiní tak ve svém radiovém poselství do Fatimy
dne 31. října 1942 na závěr jubilejního roku u příležitosti 25. výročí fatimského zjevení a opakuje to o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, dne 8. prosince téhož roku, v bazilice svatého
Petra v Římě. I zde je reakce nebe okamžitá: německá armáda na konci roku 1942 a na počátku roku 1943 utrží významné porážky a dochází ke zvratu druhé světové války.
Zasvěcení Mariinu Srdci v roce 1952 a Stalinova smrt
V roce 1945 nastává tolik očekávaný mír, i když je to do značné míry pax sovietica – „sovětský mír“, kdy Sovětský svaz jako rudá šelma z Apokalypsy podle prorockých slov druhého fatimského tajemství
rozšíří své komunistické bludy po světě a začíná tzv. studená válka. Mnohé národy trpí pod jhem bolševického komunismu a papež Pius XII. s nimi velmi soucítí.
Dne 7. července 1952 tak publikuje svůj apoštolský list
Sacro vergente anno, adresovaný národům Ruska, v němž také Rusko zasvěcuje Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Také v tomto případě odpověď nebe nedává na sebe dlouho čekat: dne 5. března 1953 nenadále umírá Stalin.
Zasvěcení Mariinu Srdci v roce 1984 a výbuch v Severomorsku
Byl-li ctihodný papež Pius XII. plným právem nazván „papežem Fatimy“ – a je to patrné i z toho, co jsme právě uvedli –, můžeme za fatimského papeže označit i svatého Jana Pavla II. Před necelými 36 lety, dne 13. května 1981, tedy o svátku Panny Marie Fatimské, byl na něho na náměstí svatého Petra spáchán atentát. Ruka atentátníka byla ruka velmi zkušeného střelce a jistě by svatého Jana Pavla II. zastřelila, kdyby zde nebyla jiná, neviditelná ruka, ruka Panny Marie, která střelu zvrátila. Svatý Jan Pavel II. proto hned následujícího roku 1982 putuje do Fatimy, aby Panně Marii poděkoval, pečlivě studuje materiály o Fatimě a chce dostát výzvám nejsvětější Panny.
Dne 25. března 1984 ve spojení s biskupy celého světa přistoupí k zasvěcení světa a zvláštním,
i když zavinutým způsobem Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
V tomto případě je reakce nebe zvláště výmluvná: O padesát dní později, dne 13. května 1984, tedy opět o svátku Panny Marie Fatimské a v den třetího výročí atentátu na svatého Jana Pavla II., v Severomorsku, sovětské jaderné základně na Severním moři, vypukne požár a potom následuje velká exploze, která ničí tamější jaderný arzenál. Sovětský svaz tak přichází o značnou část svých zbraní a nemůže rozpoutat válku, jak to předtím zamýšlel.
I sestra Lucie, fatimská vizionářka, v jednom rozhovoru řekne: „Zasvěcení uskutečněné na náměstí svatého Petra v roce 1984 zachránilo svět před jadernou válkou, která měla vypuknout v roce 1985.“ (3)
Ještě očekáváme plné zasvěcení Ruska Mariinu Srdci
Ještě zbývá jedna otázka: Co nastane, až výzvy Panny Marie Fatimské budou splněny beze zbytku: až papež spolu s biskupy zasvětí výslovně Rusko – a jen Rusko – Neposkvrněnému Srdci Panny Marie? Sama Maria na to odpovídá v druhém fatimském tajemství: „Nakonec
mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“
Jsme si jistě vědomi toho, že k plnému a definitivnímu vítězství Krista a Panny Marie, jejího Neposkvrněného Srdce, dojde až na konci časů, při parusii, tj. při Kristově druhém, slavném
příchodu. To nám však nebrání tomu, abychom již nyní s nadějí očekávali částečný a předběžný triumf Mariina Neposkvrněného Srdce. Pan Josef Vlček, ředitel Matice cyrilometodějské (a politický vězeň komunismu), kterého si Pán v předminulém roce povolal k sobě, často říkával, že by se rád dožil naplnění příslibu vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Naše zasvěcení se Mariinu Srdci
To, že vítězství Mariina Srdce očekáváme s nadějí, však neznamená, že máme ruce složeny v klíně a nic neděláme. Naopak se snažíme a máme snažit přispět k tomuto vítězství: tím, že se my samy se vším, co jsme a co máme, tomuto Mariinu Srdci zasvěcujeme; (4) tím, že konáme skutky pokání; tím, že se modlíme, zvláště modlitbu posvátného růžence.
Vždyť, když se zasvěcujeme Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, odevzdáváme se všemu tomu, co toto Srdce znamená a symbolizuje: lásce Panny Marie; jejímu nepředstavitelně a neproniknutelně bohatému vnitřnímu životu, životu „milostiplné“. Z Mariina Srdce vystupují
neustále k Bohu jako vonné kadidlo klanění a prosby a ono celé je obětí, celopalem. Když se jejímu Neposkvrněnému Srdci zasvěcujeme, spojujeme a můžeme spojovat své klanění, prosby
a oběti, samy o sobě často velmi ubohé, s klaněními, prosbami a obětmi jejími i jejího božského Syna Ježíše Krista. Tak se stávají v Božích očích něčím velmi cenným a duchovně plodným: něčím, čím přispíváme k záchraně světa, míru na zemi a věčné spáse lidí; něčím, čím přispíváme k naplnění příslibu: Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!
P. Lect. PhDr. Štěpán Maria Filip OP, Th .D., vyučující na CMTF UP v Olomouci a na Angeliku
v Římě
Převzato z
MONITOR 4/2017, , str. 7 - 9
