Zamyšlení nad evangeliem 2 neděle postní.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle –ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“
Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ (Mt 17,1-9)
Stojíme již v období „velkého postu“; tak ho nazývali lidé, kteří si uvědomovali důležitost tohoto období před Velikonocemi. Tento čas milosti má být pro nás obdobím, kdy se budeme snažit utvářet nebo prohlubovat svůj vztah k Bohu a k člověku. To znamená, aby naše láska k Bohu v modlitbě rostla a láska k člověku se projevovala milosrdenstvím.
Dnešní neděle nám předkládá nádherné evangelium, které se může stát
mottem, vodítkem pro celou dobu postní (dalších 35 dní). Hned v úvodu nám evangelium nabízí dva význačné prostředky:
horu – místo setkání s Bohem (tak byla v minulosti hora vždy chápána). Je nutné najít si tuto „horu“, kde se mohu setkávat se svým Bohem.
A další prostředek je
samota, která mi umožní vnímat to, co mi za normálních okolností uniká.
Tyto dvě věci mě mohou vytrhnout z každodennosti, a tak mohu uvidět Ježíše v jiném světle.
O to jde. I učedníci viděli Ježíše z každodenního setkání především jako člověka –
všednost. A zážitek na hoře jim pomohl uvidět Ježíše jako Boha s jeho velikostí a slávou. Toto nové vidění učedníků –
je pravá proměna.
I my se potýkáme a zápasíme se všedností, která nás pozvolna odvádí od Ježíše. Proto nám církev dává různá období církevního roku – nyní období postu – která nám mají pomoci znovu se vrátit k Ježíšovi, znovu ho uvidět v celé a nádherné slávě.
Snažme se vidět jako malé to, co ostatní lidé kolem nás považují za velké. A jako velké důležité to, co druhým připadá malé a zbytečné. Toto je skutečná změna smýšlení (Mějte to smýšlení, které je v Kristu Ježíši). Toto je methanoia, kterou od nás očekává Bůh.
Jak získat
nové vidění? Jak jinak, než v modlitbě. Tak získám nové oči a ve světle tohoto nového vidění spatřím proměnu na sobě, ve svém okolí a bude se zjevit i svět celý proměněný. Nyní je jasné, že změna – to není něco, co začíná venku tím, že něco nebo někoho změním.
Tato proměna začíná uvnitř, a to světlem Ježíše Krista.
Proto se vraťme k úvodní modlitbě a prosme, aby Bůh očistil náš duchovní pohled či vidění, aby proměnil naše srdce, a tak i naše chování a jednání.
