Drazí bratři a sestry,
vstupujeme do doby velkého postu, času mimořádných milostí, které jsou spojeny především
s obrácením a pokáním. Ptáme se: jaké obrácení se od nás očekává? Za co máme dělat
pokání?
O dnešní společnosti se říká mnoho kritických věcí. Jeden novinář píše: tvrzení, že naše
doba je pokroková a posouvá se vpřed, je strašně mylné. Dnešní názory na sexualitu jsou ve
skutečnosti jen oživením starého pohledu na svět. V pohanském Římě byla prostituce velmi
rozšířená a zhoubná homosexualita byla běžná stejně jako zneužívání žen a dětí. Tehdy ovšem
otřásla světem křesťanská morálka. Obětavá láska, sexuální čistota a manželská věrnost byly
pro lidi tehdejší doby něčím šokujícím.
Tehdejší křesťané se prostě nepřizpůsobili duchu doby. Pochopili, že křesťanská morálka
je založena na Kristově čistotě a lásce, která hledá dobro druhého a sebe staví do pozadí.
Křesťané nemohli žít jako pohané, protože jejich pohled na svět a na sebe sama byl naprosto
odlišný. V srdci a v duši byli jedno s Kristem. Jejich odlišnost přinášela nepřijetí, vyloučení
ze společnosti, ba dokonce i mučednictví. Z jejich obětí však vyrostla nová Evropa.
Dnešní svět vypadá jako neschopný budovat věrná manželství a šťastné rodiny. Dospělí
často vidí jen sebe a ne dobro dětí, když spolu žijí bez manželství, nebo se rozvádějí a děti
okrádají o zdravé rodinné zázemí. Mnohé děti už neznají příklad věrné lásky, nemají představu
zdravé rodiny a neumějí překonávat krize vztahů, odpouštět a nově darovat důvěru, protože se
to nenaučili od svých rodičů. Taková společnost ztrácí naději na budoucnost. Kdo jiný, když
ne křesťané, by mohl dnešnímu světu ukázat cestu?
Papež František se velmi snaží pomoci všem, kteří zažili v životě neúspěch, i v manželství,
ale vyzval nás, abychom věnovali velkou pozornost manželství a rodině jak při výchově dětí
a přípravě snoubenců, tak při doprovázení mladých manželství, abychom se učili žít ze svátosti
manželství. Mnozí snad i nevědomky touto svátostí pohrdají, když žijí spolu bez svatby. Jako
by tím Bohu říkali: „Nebudeme čekat, až nám dáš právo na manželský život, my si ho vezmeme
sami. Nestojíme o tvou pomoc a požehnání, my to zvládneme po svém.“ Nebo prodají svou
víru za peníze, o které by uzavřením manželství přišli. Jiní oslaví svatbu v kostele, ale žijí, jako
by svátost manželství byla záležitostí jen svatebního dne. Ve skutečnosti, kdo opravdu pozval
Ježíše nejen na svatbu, ale také do manželského života, ten zakouší, že i jazyk těla a živá gesta
lásky se v jejich manželství stávají liturgickou řečí, stálým prožíváním svátosti.( *1) Papež si
přeje, aby zkušenější manželské páry pomáhaly těm mladším. V některých farnostech už s tím
máme dobrou zkušenost. Rád bych, aby se tato služba rozšířila do všech farností. Rád bych
nabídl rodinné poradenství a různé kurzy, které pomohou rozvíjet kvalitní manželský život,
a pomohou ve chvílích zkoušek. V každém děkanátu už působí pobočka Centra pro rodinu.
Zajímejte se, prosím, o jejich nabídky a pomozte jim jako jejich spolupracovníci.
Jednou z důležitých akcí může být Vaše účast na letošním
„Národním pochodu pro rodinu a pro život“ v Praze 22. dubna, který podporuje celá biskupská konference. Je důležité takto reagovat na koncepci rodinné politiky představené Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, která odmítá představu rodiny jako společenství otce a matky v trvalém svazku a děti. Svou účastí zdůrazníme, že rodinu vnímáme jako základní buňku společnosti i církve.
Postní doba je příležitostí k novému začátku. Víme, co se od nás očekává. Víme, že nás
křesťany nemohou nahradit lidé, kteří nepoznali Boží lásku a nedostali zvláštní pomoc ve svá-
tosti manželství. Poznaný úkol se nám může zdát těžký, ale právě jeho plnění může být cílem
postního snažení.
My křesťané jsme poznali, že mocný Bůh se z lásky k člověku stal bezbranným dítětem
a sám sebe nabídl jako smírnou oběť za nás. Dal nám moc stát se Božími dětmi. Naučil nás
dívat se na věci z úhlu věčnosti, dal nám úžasnou svobodu a zbavil nás strachu. Svobodní od
světa i od sebe jsme schopni hledat dobro druhých a být šťastní z toho, že přispíváme ke štěstí
jiných. Svou morálku stavíme na pravidlech Božího království, a i když jsme někdy považováni
za blázny, ukazujeme, že jsme našli samu Boží moudrost, která pomáhá reálnému světu
víc než zhoubné ideologie. Jsme sice jen slabí lidé, ale ukazuje se na nás Boží moc, když věříme v Kristovo vítězství. Osvědčili to i naši předkové, kteří si zachovali vnitřní svobodu i za tvrdých totalit dvacátého století a pomohli je přemoci.
Právě dnes záleží na každém z nás. Jestli se přizpůsobíme duchu doby a necháme se jím
ovládnout, my sami přispějeme k zániku současné společnosti. Jestli však najdeme odvahu lišit
se od okolí, být viditelným a srozumitelným znamením Božího království a vydávat svědectví
Kristu, ukážeme Evropě cestu k lepší budoucnosti. Evropa vyrostlá z křesťanských kořenů
bude mít budoucnost, když křesťané budou zdravou solí země a světlem světa. Jako se světlo
nestaví pod nádobu či pod postel, nemůže se křesťanství skrývat v soukromí. Křesťané mají
zodpovědnost za společnost kdysi křesťanskou a musí se jako zodpovědní chovat nejen v soukromém, ale i v hospodářském a politickém životě. Dar víry jsme dostali k tomu, abychom
mohli být užiteční. Přijměme tuto nabídku a náš národ bude požehnaný službou křesťanů, kteří
se rozhodli kvasem evangelia znovu prokvasit svět ve všech jeho strukturách. To je náš společný úkol pro dobu postní. Obnovou rodiny dojdeme k pravé velikonoční radosti.
Všem, kdo toto pozvání přijmou, upřímně děkuji a ze srdce žehnám
arcibiskup Jan
Převzato z
http://www.ado.cz/,
pastýřský list
zde.