Zamyšlení nad evangeliem 8 neděle v mezidobí.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (nebo co budete pít), ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!
Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte jeho království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“ (Mt 6,24-34)
Vypráví se vtip o jedné frontě před drogerií, do které se postavila koupěchtivá paní. Poctivě čekala až na ní přijde řada a pak si koupila to, co kupovali všichni. Venku zvědavě rozbalila úhledný balíček a vytáhla z něho takový divný lesklý dlouhý proužek. S údivem se šla zeptat prodavače, k čemu ta věc slouží. Prodavač jí mohl jen odpovědět, teď už k ničemu, ale byl to film.
Lidská chamtivost je jistě jedna z nejhorších lidských vlastností. Nejen proto, že plně odhaluje sobectví člověka, ale samotného chamtivce úplně ničí. V podstatě každý hřích si dělá nárok na celého člověka, a tak i tento hřích člověka zotročuje, omezuje, zbavuje lidské svobody. Zbavuje také skutečné radosti ze života, vždyť chamtivec má pořád málo, je stále nespokojen, neovládán neustálou touhou rozmnožit své vlastnictví. Nemůže mít radost z nějaké drobnosti, protože on přece potřebuje všechno!
Člověk samozřejmě touží po jistotě. Bída, nedostatek vnáší do života neklid, nejistotu, naopak materiální zabezpečení dává pocit klidu a jistoty. Toužit po jistotě je úplně přirozená věc. Kde ale jistotu hledat, jak ji vytvářet? Je opravdu jen v majetku, materiálním zabezpečení, v blahobytu? Mnoho lidí si to myslí, mnozí se domnívají, že dosažení těchto hodnot je smysl života, životní cíl. Jim na škodu, vždyť takovéto pojetí života je jeden velikánský omyl.
Taková jistota, zabezpečenost totiž může vzít za své během několika okamžiků. Stačí pár sekund zemětřesení, náhlá povodeň, blesk – a to, co bylo jistotou, co se třeba dlouhé roky shromažďovalo, najednou není. Je tedy třeba hledat jistotu jinde než ve věcech pomíjejících. Majetek nás svádí, život bez materiálního zabezpečení si nedovedeme představit. Jako křesťan, který uvěřil, bych ale měl umět ovládnout své touhy a zamyslet se nad tím, co skutečně potřebuji, co mi skutečně pomůže. Měl bych pochopit, kde je skutečná jistota.
Tou
jistotou je
Kristus. U něho najdeme vždy to, co hledáme.
On je tou jistotou, po které toužíme.
On je tím zázemím, které nutně potřebujeme,
On je ten, kdo dává vnitřní klid a opravdovou spokojenost.
Slyšeli jsme dnes v evangeliu slova Pána Ježíše: Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Z hlediska duchovního je nám úplně jasné, že se musíme obrátit k Bohu. Namítnete: Ale copak z toho se dá žít? Vždyť přece k životu potřebujeme jídlo, oděv, bydlení, potřebujeme ono materiální zázemí a to nám nespadne samo do klína.
Jistě, to nepravda, ale na druhé straně je nutné mít k tomu všemu správný vztah. A tomu nás přece právě chce učit Kristus. Není tedy na prvním místě majetek a pak, pokud zbude trocha času, Bůh. Musí to být právě naopak. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to vše, co nutně potřebuješ k životu, bude ti přidáno. Ježíš nás učí důvěřovat Bohu. Vždyť on je náš Otec, který se přece o své děti postará. Postaral se o rostliny, o zvířata, vložil do přírody úžasný řád. Nepostará se tedy také o nás?
Krásně vyjádřila svou důvěru v Boží pomoc spisovatelka Marie Trappová v knížečce „S písní kolem světa“. Když se dozvěděli, že jejich banka, ve které měli uloženy všechny peníze, udělala úpadek, byl pochopitelně její manžel blízko zoufalství. Zatím měl vždy všeho dost, teď je najednou na mizině. Dovedla mu s vírou v srdci povědět: my přece nejsme chudí, my jenom nemáme peníze. Její rodiny byla pravda věřící a tak mohla doufat, že se všichni s touto novou realitou smíří a nebudou podléhat zoufalství proto, že přišli o majetek. Však také věta z dnešního evangelia o hledání Božího království se stala heslem jejich života.
Najít Boží království znamená najít
Krista, najít jistotu, vnitřní klid, spokojenost, najít schopnost překonat sobectví, naučit se pomáhat druhým, myslet na druhé. Najít Boží království znamená
zvítězit nad sebou.
