J. R. R. Tolkien byl romantik. Když se ve věku šestnácti let setkal se svou budoucí ženou Edith, okamžitě se do ní zamiloval a hned začal své neformální dvoření na pravidelných setkáních v místních čajovnách. Když se o tom dozvěděl kněz, který byl zároveň Tolkienovým poručníkem, zakázal mu udržovat kontakt s Edith, dokud nedosáhl 21 let, aby se nerozptyloval od svých studií. Tolkien ho neochotně poslechl. Dlouhých pět let čekal na tu, o níž věděl, že je jeho spřízněnou duší. Večer v den svých 21. narozenin napsal Edith dopis, ve kterém jí vyznal svou lásku a požádal ji o ruku. O týden později byli Tolkien a Edith zasnoubení.
Během svého života psal Tolkien své ženě milostné básně a pochvalně se o ní vyjadřoval ve svých listech přátelům. Jeho možná nejznámější a nejtrvalejší poctou milované nevěstě je však to, že svůj milostný vztah ke ní zakomponoval do mytologie Středozemě v příběhu Berena a Lúthien. Těžko bychom hledali dojemnější projev uznání a lásky. Ve svém dopise synovi Christopherovi píše:
"Nikdy jsem Edith neoslovoval
Lúthien, ale ona byla zdrojem pro příběh, který se časem stal hlavním motivem knihy Silmarillion. Poprvé se příběh zrodil na malé lesní mýtině obklopené jedlovci v Roos v Yorkshire (kde jsem byl v roce 1917 krátký čas velitelem základny Humber Garrison a Edith mohla se mnou chvíli bydlet). V těch dobách měla havraní vlasy, čistou pleť, oči jí svítily jasněji než si je kdy viděl a uměla zpívat - a
tančit."
Ani po její smrti se Tolkien neodloučil od své Edith. Je pohřben vedle ní pod společným náhrobním kamenem označeným jmény Beren a Lúthien. Jak se často říká, Tolkien byl do své ženy velmi "zamilovaný".
Pravá láska bolí
J. R. R. Tolkien byl šťastně ženatý 55 let. Naproti tomu, v současnosti je míra rozvodovosti překvapivě vysoká a někteří lidé zcela rezignovali na monogamní manželství tvrdíc, že takový způsob života není prostě možný nebo zdravý.
Co je tedy ta věc, kterou měl Tolkien a která dnes chybí mnohým manželstvím? Jak to, že jemu to fungovalo? Odpověď je jednoduchá: Chápal, že skutečná láska v sobě zahrnuje sebezapírání.
Moderní pojetí lásky chápe lásku čistě jako cit a je zaměřeno především na sebe. Pokud nás někdo vzrušuje, pokud nám zvedá tep, pokud podporuje nás a naše touhy, v tom případě můžeme v souladu s moderními definicemi říci, že jsme se do dotyčné osoby "zamilovali", že ji milujeme.
Tolkien, hluboce připoutaný ke své ženě, odmítal tuto povrchní představu o lásce. Místo toho přijal katolické chápání opravdové lásky zaměřené na druhého: Láska je něco, co vyžaduje vzdát se svých přirozených instinktů - vyžaduje to rozhodný akt vůle.
Abych ilustroval Tolkienovo hluboké pochopení manželské lásky, chtěl bych se s vámi podělit o výňatek z dopisu, který Tolkien napsal svému synovi Michaelovi. List nabízí jiný, mnohým neznámý, pohled na Tolkiena. Těm, kteří mají příliš sentimentální pohled na lásku, se jeho slova mohou zdát šokující, ba přímo urážlivá. Ale Tolkien v dopise vyjadřuje pravdy, které člověku přinesou opravdové a trvalé štěstí v manželství, pokud je správně pochopí a přijme. Zde je zkrácená verze jeho listu:
"Není úniku"
Muži nejsou [monogamní]. Nic si nepředstírejme. Ve své živočišné podstatě prostě nejsou monogamní. Monogamie (ačkoli se stala zásadní součástí naší kultury) je pro nás muže "zjevenou" hodnotou podle víry, ne podle těla. Podstatným rysem padlého světa je fakt, že to nejlepší v nás nemůžeme dosáhnout oddáváním se volné zábavě nebo něčím, čemu říkáme "sebe-realizace" (obvykle je to jen hezké jméno pro požitkářství, které je nepřátelské vůči rozvoji ostatních lidí kolem nás), ale sebezáporem a utrpením. Věrnost v křesťanském manželství znamená přesně to: velké umrtvování.
Pro křesťanského muže není úniku. Manželství mu může pomoci posvětit se a nasměrovat své sexuální touhy správným směrem, manželská milost mu může pomoci v tomto boji, ale manželství pro něj stále zůstává
bojem.
Na rozdíl od hladu, který dokážeme odehnat pravidelnou stravou, manželství muže neuspokojí. Nabízí mu stejné množství potíží v oblasti čistoty náležité tomuto stavu jako nabízí odměn.
Žádný muž, jakkoli opravdově miloval svou snoubenku a nevěstu v mládí, by jí nebil věrný jako manželce tělem i myslí, aniž by úmyslně a vědomě cvičil svou vůli a sebezapírání. Málo se o tom mluví dokonce i těm, kteří jsou vychovaní "v církvi". Lidé mimo církev to také slyší zřídka.
Když kouzlo zalíbení vyprchá nebo zeslábne, myslí si, že udělali chybu a že ještě nenašli tu skutečnou spřízněnou duši. Skutečnou spřízněnou duší se často ukáže být další sexuálně atraktivní osoba, která jim přijde do cesty. Někdo, s kým by si uměli představit velmi pěkné manželství, pokud by ještě nebyli vázáni. Proto následuje rozvod, který poskytne požadovanou svobodu.
A, samozřejmě, mají zpravidla pravdu: udělali chybu! Pouze velmi moudrý člověk na sklonku svého života by dokázal udělat správný úsudek o tom, se kterým člověkem ze všech potenciálních možností mohl vstoupit do nejlepšího manželství! Téměř všechna manželství, dokonce i ta šťastná, jsou vlastně chybami v tom smyslu, že téměř jistě (v dokonalejším světě nebo jen trochu bedlivějším výběrem v tomto velmi nedokonalém světě) si oba partneři mohli najít vhodnější partnery. No skutečnou "spřízněnou duší" je osoba, se kterou jsme se vzali. Na tomto padlém světě nás provází jedině obezřetnost, moudrost (vzácná v mládí a ve stáří je už pozdě), čisté srdce a vůle být věrným.
(Listy J.R.R. Tolkiena, strany 51-52)
Láska je boj
Jak jsem řekl, někdo se může cítit dotčen přímočarostí, jakou Tolkien hovoří o manželství. "Pokud někoho opravdu miluješ," namítali by odpůrci, "nemělo by být obtížné s tím člověkem žít! Neměl by to být boj! Manželství jako sebezapírání? Jak urážlivé! Ty asi fakt svou ženu nemáš rád."
Tomuto stylu myšlení uniká podstata, protože skutečná láska je bojem proti sebelásce. Je to boj proti naší padlé a velmi sobecké přirozenosti. Musíme zemřít sami sobě, abychom uměli darovat život. Každý muž, který je k sobě upřímný, musí uznat, že Tolkien měl pravdu. Úsilí být cudným a věrným manželem nikdy nekončí, bez ohledu na to, jak moc máš rád svou ženu.
Podstatou lásky je akt vůle. Pocity přicházejí a odcházejí, ale šťastné manželství mají ti, kteří se rozhodnou milovat své ženy více než sebe; ti, kteří se rozhodnou obětovat své krátkodobé touhy ve prospěch dlouhodobého štěstí; ti, kteří se rozhodnou dávat místo brát.
A víte co? Pokud se rozhodneme být věrnými, štěstí nutně následuje. Mnozí se vzdají, když přijdou potíže - právě v tom okamžiku, kdy by stačilo být věrným a zabojovat a na konci zápasu by nás čekalo opravdové štěstí. Ve stejném duchu se vyjádřil další šťastně ženatý katolík, G. K. Chesterton: "Znal jsem mnoho šťastných manželství, ale žádné nebylo kompatibilní. Hlavním účelem manželství je probojovat se přes okamžiky; přežít ve chvílích, kdy se jednoznačně ukáže nekompatibilita manželů. Protože muž a žena, jako takoví, jsou navzájem nekompatibilní."
Opravdová radost a trvalé štěstí v manželství jsou dosažitelné. Množství šťastných manželství, včetně toho Tolkienova, nám dokazuje tento fakt. Pokud jsme ale zaměření na sebe, tuto radost a štěstí nikdy nenajdeme. Paradoxem je, že člověk musí zapomenout na sebe, aby našel štěstí, které hledá.
Muži, pokud chcete mít věrné a šťastné manželství, musíte zemřít sami sobě. Musíte svou ženu dát na první místo. Musíte ji milovat skrze oběti a sebezapírání - stejně jako Kristus miloval svou nevěstu církev. Toto je to jednoduché tajemství, které mnohým uniká.
Zdroj:
http://www.catholicgentleman.net/2015/07/tolkien-speaks-the-secret-to-a-happy-marriage/
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 15. 2. 2017 naleznete
zde.
