Konec dobrý, všechno dobré! - obvykle říkáme, když si po delších vzájemných nedorozuměních, neshodách, nebo různých problémech, konečně zhluboka vydechneme a navzdory utrženým ranám hodnotíme celý náš boj za dobrou věc jako vítězný. Celý život člověka je boj, a to nejen o věci či zájmy. Je to především boj o duši a věčný život. Kdo však svůj život zasvětí Ježíši Kristu a v duchovním zápase sleduje jeho výzvy a jeho Slovo, nemusí se bát, že promarní šance na dar věčného života. Ježíš říká: Ve světě máte soužení, ale doufejte, já jsem přemohl svět! (Jan 16, 33).
Přiblížit se k Božímu Synu, Vítězi nad hříchem i smrtí, nás vždy znovu a znovu v běhu dějin vybízí a zve jeho Matka, Panna Maria. Bylo tomu tak i při jejím skutečném, opravdu potvrzeném a uznaném zjevení ve Fatimě.
Třem malým dětem svěřila Panna Maria odkaz, ve kterém dominují výstrahy a hrozby. Ty tehdy snad nejvíce vycházely z ateismu šířeného z Ruska. Také se tam hovoří o potřebě zasvěcení Ruska a světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. V poslední, třetí část, se scénář hrůzy ještě více přitvrzuje.
Všimněme si detailů, které popisuje vizionářka sestra Lucie:
Když Svatý otec přišel na vrchol kopce, kleče pod velkým křížem byl zabit skupinou vojáků, kteří na něj stříleli z různých zbraní. A stejným způsobem umírali jedni po druhých biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice a různé světské osoby, muži a ženy z různých tříd a postavení. Pod rameny kříže byli dva andělé. Každý z nich měl v ruce křišťálovou nádobu a do ní zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu."
Zdálo by se, že budoucnost Církve je v poselství vykreslena pouze pochmurně, v nepokojích, ve válkách, pronásledování a nakonec v lázni krve. Je to však cesta, kterou sám Ježíš vystupoval na vrchol Kalvárie. Je to Via Crucis, cesta kříže. Je to cesta, která nakonec přinesla vytoužené vítězství.
Odkaz Panny Marie z Fatimy nás tímto způsobem chce upevnit v odvaze pokračovat na započaté cestě ke kříži, abychom se nezalekli žádné formy pronásledování. Tato odvaha nás má přivést k jedinému cíli: co nejvíce se připodobnit trpícímu Kristu. A nejen trpícímu, ale i oslavenému. Proto Boží Matka nakonec připomíná blížící se vítězství za velké pomoci jejího Neposkvrněného Srdce. Úmysl jejího zjevení je tedy jasný a jednoznačný.
Maria nás ve svém Srdci chce přivést co nejblíže ke Kristu!
Bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry, teď už emeritní papež Benedikt XVI., podal jasnou interpretací fatimského poselství ještě v jubilejním roce 2000. Tento jeho výklad přišel v době, kdy se množily soukromá zjevení pocházející hlavně z lidové zbožnosti a bylo nutné definovat kritérium jejich pravosti. Napsal:
Kritériem pravdy a hodnoty soukromého zjevení je jeho zaměření na samého Krista. Když nás od něj vzdaluje, když se stává nezávislým, nebo se dokonce nabízí jako jiný a lepší plán spásy, důležitější než evangelium, pak jistě nepochází od Ducha Svatého. O pravosti fatimského zjevení dnes Církev nepochybuje. Jeho poselství se skrývá v naléhavosti zasvěcení jednotlivých věřících i celých národů mateřskému Srdci Panny Marie.
Před pár lety se v našich kruzích rozběhla polemika o tom, zda je správné, ve vztahu k Panně Marii, používat výraz
zasvěcení (
consecratio)!? Některým se zdá pravdivější výraz
svěření(
dedicatio). Teologové nakonec konstatují pouze to, že v souvislosti s Matkou Boží v dějinách Církve, ale i dnes, se v teologickém slovníku (ne v právnickém či liturgickém) ve vztahu věřícího člověka k Panně Marii, používají oba termíny jako prolínající se ekvivalenty. Proč?
Neboť Boží Matka je výjimečná. A protože z Boží vůle a z jeho milosti byla uchráněna a dostala výjimku z účinků hříchu, i v tradici Církve měla vždy výjimku při aplikování vznešeného slova consecratio!
Láska a vděčnost vůči Panně Marii tak přesahuje logiku všech našich definic. Nebo si snad myslíme, že zasvěcení se Srdci Panny Marie je urážkou Boha?
S klidným svědomím, jen pokud by to výslovně nezakázal Svatý otec, který se ale sám o tento výraz nejednou opírá, i nadále používejme vůči Panně Marii výraz zasvěcení, na co jsou nejen "slovakofónni" mariánští ctitelé více vnímavější. Vždyť nakonec, Panna Maria si nikoho ze zasvěcených jejímu Srdci
nenechává jen pro sebe. Nikdy tuto privatizaci nedělala a ani dělat nebude, protože každého člověka posouvá k Bohu (
Per Mariam ad Jesum).
Zasvětit se jejímu Srdci znamená vložit do jejích rukou klíč od vlastní duše, aby ji vždy více a více otevírala Ježíši. A ona to udělá, protože je zprostředkovatelka všech milostí. Jako cíl všech zjevení Matky Boží, označila sestra Lucie napomáhání růstu ve víře, naději a lásce. Říkávala: Vše mělo vést k tomuto cíli! Mariánská úcta je nám katolíkům vlastní, je to naše výsada a radost, naše útěcha a síla na cestě za Kristem.
Naše mariánská poutní místa na Slovensku, i ty v naší Košické arcidiecézi,
nás vždy zvou blíže k Bohu. Eucharistie, sv. zpověď, čtení Božího slova, půst, poutě, modlitba posvátného růžence, litanie, korunka a mnohé jiné katolické projevy konané v jednotě s biskupem a se Svatým Otcem, jsou osvědčenými prostředky. Není správné hledat za každou cenu něco nového, senzačního, emotivnějšího, zaručeně lepšího a účinnějšího, přičemž se protlačuje exkluzivita a vliv kultu osobnosti takzvaných vizionářů a lídrů. Stačí pozorně poslouchat, co nám říkají papežové. Oni jsou skutečnými proroky dnešních dob.
K úctě vůči Panně Marii Fatimské nás zve i Svatý otec František. Dva měsíce po začátku své služby 13. května 2013, se rozhodl zasvětit svůj pontifikát Fatimské Panně Marii. Požádal lisabonského patriarchy Josého Policarpo, aby zasvětil jeho pastýřskou službu právě jí. Fatimské poselství je tedy prvkem, který úzce spojuje Petrovu službu s Neposkvrněným Srdcem Panny Marie.
I svatý papež Jan Pavel II. vysvětloval příčinu záchrany svého života během atentátu slovy: Byla to mateřská ruka, která vedla dráhu kulky, a papež zápasící o život se zastavil na prahu smrti (13. května 1994).
Zde vidíme, že neexistuje neměnný osud, že mateřská ruka Panny Marie, modlitba a víra jsou silami, které mohou ovlivnit a mají vliv na dějiny.
Matka Boží ve fatimském poselství nakonec říká:
Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí! Tímto poukazuje na jisté a již získané vítězství svého Syna Ježíše. Poukazuje na porážku primárního zla, láme síly ďábla a hříchu.
Je více než jisté, že pokud Bohu připravíme místo v našich srdcích, zvítězí dobro, smíření, odpuštění i svoboda formovaná morálkou Desatera a Ježíšových Blahoslavenství.
Poselstvím Fatimy je tedy ujištění, že srdce otevřené Bohu a poznamenané Křížem, je vždy silnější než všechny zbraně světa. A Panna Maria to věděla. Síla jejího Srdce v boji se zlem je proto nepřemožitelná.
Nebojme se zasvětit své srdce, farnosti i arcidiecézi jejímu Neposkvrněnému Srdci!
Mons. Bernard Bober, arcibiskup
@@@
Převzato z
www.maria.sk,
článek naleznete
zde.
Tento list a modlitbu zasvěcení naleznete v pdf (ke stažení) na tomto odkazu:
www.kruciata.sk/zinych/fatima_bober.pdf
Český překlad modlitby zasvěcení najdete v článku
zde.
