Itálie. Ze školy se čím dál tím více stává antropologické a sociologické pokusné pracoviště, komentuje italský deník La Croce (8.2.2017) s odvoláním na otevřený
dopis šesti set vysokoškolských profesorů, adresovaný ministryni školství. Akademičtí pracovníci různorodé politické orientace si v něm stěžují, že univerzitní auly zaplňují poloviční analfabeti s omezenými vyjadřovacími schopnostmi, kteří se v psaném projevu dopouštějí chyb stěží tolerovatelných ve třetí třídě základní školy.
A pro nižší stupně škol navrhují návrat ke klasickým metodám – pravopisnému diktátu, shrnutí a porozumění textu, gramatickému rozboru a dokonce pravidelnému psaní psacím písmem.
Moderní školství chce učit respektu, empatii, inkluzivitě a kreativnímu nakládání s pohlavností, doplňuje katolický deník, a nevšímá si, že vyrábí generaci s prohlubujícími se poruchami učení. Po seriózní, apolitické a neidologické diskusi volají také mnohé prorodinné organizace v souvislosti s další vlnou genderově orientovaných divadelních představení v italských školách.
Hovoří Renzo Puccetti, profesor biotetiky na Papežské vysoké škole Regina Apostolorum:
“
Je evidentní, že se teorie genderu dala zeširoka do díla, byť existují snahy to popírat. Jinak by totiž nebylo pochopitelné, proč se ve školách zavádějí hry na výměnu rolí, při kterých se chlapci převlékají za děvčátka a naopak, a proč do škol vstupují obdobně tematizovaná představení. To vše nyní probíhá a vychází to z teoretických kořenů, podle kterých rozdíly v chování, myšlení, způsobu identifikace a vztahování mezi muži a ženami jsou pouhými sociálními konstrukty. Máme k dispozici velké množství studií a vědeckých pojednání, které dokazují absolutní pomýlenost genderové teorie. Byly dokonce prokázány rozdíly v chování už v prvním dnu života novorozenců – děti mužského a ženského pohlaví se chovají jinak. Zásadní otázka, kterou bychom si měli položit, zní: Usnadňuje tato teorie celistvý rozvoj člověka, jeho psychofyzickou rovnováhu? Mám o tom vážné pochybnosti – podpůrci genderových teorií by měli dokázat, v čem je prospěšná. Ptám se tedy, zda se tento přístup, zaváděný do škol, spíše nepodobá velikému sociálnímu experimentu, u něhož není znám výzkumný protokol a indikátory účinnosti. A připomeňme si, že jde o pokusy na lidských subjektech nezletilého věku, tedy dle mého soudu zcela mimo pravidla jakékoli korektnosti.“
Divadelní představení se prezentují s ušlechtilým cílem boje proti šikaně a homofobii prostřednictvím metody, kterou autoři textů nazývají „destrukturalizace genderové identity“ a která nemá vědecké opodstatnění…
“
Podívejte se, právě se probírám novou knižní řadou pro děti, která se podle vlastních slov zaměřuje na pricipy genderové identity. Je určena pro čtenářky a čtenáře od tří do pěti a od šesti do osmi let, což jsou věková rozpětí, ve kterých se určujícím způsobem utváří pohlavní identita a která jsou tudíž nejvýhodnější pro vyvolání změn v budoucích generacích. Ptám se, jaké změny tu mají nastat? Má se dojít ke skutečnosti, že v podstatě je vše tekuté, že vše je sociální konstrukt? Někdo oponuje s tím, že toto není cílem, naopak účelem je kupříkladu předcházet vraždám žen. Vy si ale myslíte, že muž, který ubodá ženu anebo ji znetvoří politím kyselinou, to neudělá, protože mu v dětství přečetli pohádku o princezně, která bojuje s drakem? Mám o tom pochybnosti, které jsou navíc vědecky dokázané – existuje šetření na evropské úrovni, které prokázalo, že v zemích Evropské unie s nejsilnější genderovou rovností je také zaznamenáno nejvíce zločinů proti ženám.“
Škola by tedy měla spíše vést k docenění rozdílností?
“Jistě, protože v rozdílnosti spočívá krása stvoření. Uvedl bych pouze jeden údaj – víte, co ve školách vede k největší diskriminaci a šikaně? Je to tělesná váha. Měli bychom tedy pracovat na tom, abychom docenili krásu a důstojnost každého člověka, a totéž bychom měli učit děti.“
Doporučuje profesor bioetiky Renzo Puccetti.
Převzato z www.radiovaticana.cz,
článek ze 14. 2. 2017 naleznete
zde.
