Poslušnost v manželství může být zejména pro ženy jako otlak na noze. Spontánně si pod ní představujeme podřízenost ženy muži. Ve skutečnosti je však téma poslušnosti v manželství mnohem hlubší, krásnější a přitažlivější, než jsme na to možná zvyklí. Její podstatou je důvěryplný vztah s nebeským Otcem. Tento vztah by se měl projevovat společnou podřízeností manželů Otcově vůli. Velmi důležitou pomocí při růstu této poslušnosti je duchovní doprovod manželů.
Vyčištění stolu - podstata poslušnosti v manželství
K tomu, abychom správně pochopili tuto hloubku, krásu a přitažlivost, musíme si nejprve "vyčistit stůl", tedy mysl od nesprávných představ o poslušnosti. V první řadě, podstata poslušnosti v manželství nespočívá v podřízenosti ženy muži.
Podstata poslušnosti křesťana žijícího jakékoli povolání spočívá v milujícím, důvěryplnou vztahu k Bohu.
Máme doma malou dvou a půl roční dcerku Dobromilku. Vzpomínám si na dobu, kdy byla ještě miminko. Nosila jsem ji blízko svého srdce v bejbyšátku. Nevěděla, kam jdeme, co budeme dělat. Tak sladce mi důvěřovala a zůstávala klidná. Mezitím roste a ptá se, kam jdeme a co budeme dělat, a proč je tráva zelená a měsíc svítí. Ta důvěra však přetrvává. Při jakékoliv nepohodě se vrací do mého náručí, k tlukotu mého srdce. Při pohledu na Dobromilku mě Bůh učí, co znamená poslušnost a ještě spíše důvěra v něj. Zůstat klidná a nevzdalovat se od tlukotu jeho srdce.
Ne, poslušnost Bohu neznamená slepé akceptování souboru pouček. Poslušnost Bohu znamená žít ve vztahu s někým, kdo je nekonečně Moudrý a Dobrý. Někdy nerozumíme, proč Církev něco učí tak a ne jinak. Ani Dobromilka vždy nerozumí mým dospěláckým odpovědím. Někdy se zlobíme a bouříme. I naše dcerka se umí z nepochopení naštvat a je to v pořádku. Každý upřímný zápas o pravdu, pokud jej nepřestáváme žít ve vztahu, má smysl. I prostřednictvím otázek, krizí, bouření ... rosteme. Bůh dává poznání těm, kteří ho hledají - ve vztahu s ním.
Sdílená poslušnost manželů Otcově vůli
Pokud je podstatou křesťanské poslušnosti vztah s nebeským Otcem, čímž se pak vyznačuje poslušnost v manželství?
V křesťanské spiritualitě se obvykle zdůrazňovala identifikace muže s Kristem a ženy s Církví. Úkolem muže bylo tedy být hlavou, vůdcem rodiny, úkolem ženy bylo podřídit se muži. Zatímco toto pojetí má své opodstatnění, na poslušnost v manželství lze nahlížet i jinak.
Muž a žena se ve svátosti manželství stávají v Kristu jedním tělem a jednou duší. Na základě této skutečnosti lze říci, že jejich úkolem je společné hledání a podřízení se Otcově vůli v Kristu. Oba jsou povoláni, aby se zříkali své vůle, společně jako jedno tělo hledali Otcovu vůli a žili ji.
Toto chápání chrání muže před pokušením falešného vůdcovství, při kterém si násilím vyžaduje ženinu podřízenost. Ženu toto chápání zase chrání od pasivity a alibismu, když nechává všechna rozhodnutí na muže a sama se zříká odpovědnosti. Zároveň je to vzrušující a náročná výzva - budovat takovou společnou poslušnost zve společně se modlit, mluvit spolu, společně se nalaďovat na Boží vůli a vzájemnou podporu v jejím přetavování do praxe.
"Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu" (Ef 5, 22)
Ano, i tento verš je součástí Božího slova. Tvoří celek s jiným, mnohem těžším veršem:
"Muži, milujte své ženy, jako Kristus miluje Církev a vydal sám sebe za ni" (Ef 5, 25). Oba verše spolu úzce souvisí a vzájemně se vysvětlují. Církev, která se cítí být milována Kristem až po moment vydání jeho života za ni, s láskou mu odpovídá svou poslušností. Kristus, vida poslušnost své Nevěsty, nachází v ní zvláštní zalíbení. Podobně je to mezi manželi. Žena, která zažívá obětavou lásku svého manžela, snadněji přijme jeho rozhodnutí v důležitých oblastech. Mužova láska k ženě roste, když vidí, že si ho žena ctí a bere vážně jeho názory a rozhodnutí.
Nelze však čekat na to, že začne ten druhý. Pokud tedy mluvíme o poslušnosti v manželství, Bůh zve ženu, aby vykročila první. Nenechává ji v tom však samu. Jak píše Jo Croissant v knížce Kněžství ženy, kněžství srdce:
"Podřízenost je myslitelná pouze tehdy, pokud náš život už nepatří nám, ale Bohu, pokud jsme mu ho darovali v oběti, která navazuje na Ježíšovu podřízenost Otcově vůli." Žena, která se podřizuje svému manželovi, má před očima Ježíše, který se podřizuje svému Otci, její podřízenost má účast na Ježíšově podřízenosti, a proto je spásná.
Čeho se má podřízenost týkat? Určitě ne toho, zda si má ráno manželka namazat chleba s jahodovým nebo meruňkovým džemem. Jisti zkušení manželé to pěkně shrnuli: "Na všem se snažíme dohodnout. Ve věcech, na kterých se nedokážeme dohodnout, rozhodne manžel."
Tady jsme se dostali k bodu, který přemosťuje společnou poslušnost manželů Otci se ženinou poslušností muži. Manželé jsou povoláni společně hledat Otcovu vůli a přijímat ji za svou. Za toto nesou před Bohem oba stejnou odpovědnost. V momentech, kdy těžce přicházejí ke vzájemnému konsenzu, je žena povolána podřídit se muži.
Duše, které mají duchovní doprovod, postupují rychleji
Prohlubování důvěryplného vztahu k Bohu a zároveň společné manželské poslušnosti Otcově vůli může v manželství velmi pomoci duchovní doprovod. V křesťanské tradici máme množství svědectví zdůrazňujících důležitost praxe vedení či doprovázení. Svatá Faustyna například ve svém
Deníčku píše: "Zmocňuje se mě strach, když nejednou slyším, jak některá duše říká, že nemá zpovědníka, čili duchovního vůdce. Neboť vím, jak moc mi uškodilo, když jsem neměla tuto pomoc. Bez duchovního vůdce lze snadno sejít z cesty"(62).
Kdo je vlastně duchovní průvodce a jaká je jeho úloha? Duchovním průvodcem bývá obvykle kněz a slouží člověku zároveň jako zpovědník. Avšak například ignaciánská spiritualita či prelatura Opus Dei znají i praxe duchovního doprovázení laikem. Duchovní průvodce je člověk, který dokáže vysledovat působení Boží milosti v duši člověka, ačkoli jemu samému může zůstat toto působení skryté. Bůh nás často vede ve tmě (žeby právě tehdy budoval naši důvěru?). Abychom v té tmě tmoucí dokázali růst v důvěře a nevrátili se nejkratší cestou zpět na start, je velmi nápomocné, když máme u sebe někoho, kdo nás dokáže na této cestě povzbuzovat, protože vidí víc než my. Duchovní průvodce nám také může otázky, které si v sobě nosíme, odpovídat adresněji, právě proto, že nás zná. Stalo se vám už, že jste stejnou otázku položili třem různým kněžím a dostali jste tři různé odpovědi? Způsobilo to ve vás zmatek? Je to přirozené. Na řadu otázek totiž neexistují univerzální odpovědi. Kněz, který vás zná osobně, dokáže vám dát přesnější odpověď, lépe vám dokáže poradit.
Jak si najít duchovního průvodce
Toužíte po duchovním průvodci, nevíte však, jak ho najít? Tyto tipy vám mohou pomoci při jeho hledání:
1. Modlete se za to, aby vás Bůh přivedl k tomu správnému člověku. Může to být kněz, řádová sestra, vedoucí společenství ... (Pro zjednodušení, protože nejčastěji je průvodcem kněz, budu dále mluvit o kněžích.)
2. Zeptejte se ve svém okolí na dobré zpovědníky.
3. Hledejte. Zkuste udělat práci navíc a zajděte ke svaté zpovědi do jiného kostela, než jste zvyklí. Pokud bydlíte na vesnici, zajděte do nejbližšího města.
4. Pokud se vám zdá, že tento konkrétní kněz vám radí dobře, zajděte k němu znovu.
5. Pokud se vám zdá, že vás dobře vede k Bohu, oslovte ho s prosbou o duchovní doprovod. Pokud bude kněz ochotný, mělo by se doprovázení dít mimo svaté zpovědi. Může být spojeno se svatou zpovědí, obvykle však na něj není prostor ve zpovědnici, když venku čekají další věřící, a je třeba domluvit si speciální čas a místo (například v návštěvní místnosti kláštera, v sakristii po mši svaté, na faře a podobně).
6. Vytrvejte. Duchovní doprovod někdy bolí. Duchovní průvodce vám může někdy "šlapat na otlak". Jindy vám může klást otázky, které byste nechtěli slyšet. A naopak, může nechávat aktivitu na vás a nezeptá se vás na nic, spíše čeká, s čím přijdete vy. Duchovní doprovod není příjemný čas u kávy s přítelem. Je to jistý druh namáhavé práce, ve kterém vás Bůh vyzývá vstoupit do sebe, zaposlouchat se do jeho hlasu a následovat ho.
Podle čeho poznáte, že jste našli dobrého duchovního průvodce?
Mimo jiné i podle toho, že si všimnete, že se prohlubuje váš vztah s nebeským Otcem, ale také s manželským partnerem.
****************
Článek je pokračováním série o evangelijních radách v manželství. 1. část série si můžete přečíst
ZDE - Je manželstvo najťažšia rehoľa?
Článek byl původně publikován v časopise
Slovo medzi nami, číslo 7, ročník 17, září 2016.
Autor Andrea Mikolášiková
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek ze 6. 2. 2017 naleznete
zde.
