OBĚŤ KRISTOVA A NAŠE Úvaha u příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu

Jaký je význam Uvedení Páně do chrámu, této události ze života Pána Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa, o které nám podává zprávu evangelista Lukáš?





Dne 2. února oslavíme jako obvykle svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově nazývaný Hromnice, který je zároveň Světovým dnem zasvěceného života: biskupové se právě tento den setkávají s řeholníky a řeholnicemi, kteří žijí a působí v jejich diecézích.
* Jaký je význam této události ze života Pána Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa, o které nám podává zprávu svatý evangelista Lukáš (Lk 2,22–40)?
* Proč ji takto oslavujeme? Proč o ní také rozjímáme ve čtvrtém tajemství radostného růžence?
* Proč je zvláštním způsobem spojena s řeholním životem a se zasvěceným životem vůbec?

Maria a Josef
přinášejí do jeruzalémského chrámu
vtěleného Boha

Podle evangelia svatého Lukáše víme, že k této události došlo v jeruzalémském chrámě čtyřicet dní po Ježíšově narození. Panna Maria a svatý Josef přinášejí dítě Ježíše do tohoto chrámu, aby „ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‚Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!‘ “ (Lk 2,22–23) Maria se přitom také podrobuje zákonnému očišťování. Jako chudší rodina neobětují za své dítě beránka, ale pouze „pár hrdliček nebo dvě holoubata“ (Lk 2,24).

Navenek se zdá, že se neděje nic mimořádného: zdá se, že se jedná o jedny z řady dalších manželů, kteří v té době přinášejí svého prvorozeného syna do chrámu, navíc nepříliš zámožné. Pokud ovšem podstoupíme „od jevu k jeho základu“1 a pokusíme se alespoň trochu poodhrnout závěs této události, můžeme vidět, že se jedná o něco zcela mimořádného a „nebetyčného“: že se jedná o tajemství. Vždyť to malé a krásné děťátko v Mariině náručí není nikdo jiný a nikdo menší než samotný Bůh, vtělený Syn Boží.

Kristus obětuje v jeruzalémském chrámě
sám sebe

Je důležité si uvědomit, že je to poprvé, co se Ježíš jako člověk dostává do jeruzalémského chrámu, tohoto „srdce“ Izraele. Byl zde už přítomen po mnohá staletí a je tu přítomen jako Bůh. Na tomto posvátném místě byl a je přítomen jako ten, kdo byl a je spolu s Otcem a Duchem Svatým vzýván v modlitbách; komu zde spolu s Otcem a Duchem Svatým byly a jsou přinášeny různé oběti.
,br> Nyní zde však není pouze přítomen jako ten, kterému jsou jakožto Bohu přinášeny oběti, ale zároveň jako ten, kdo je jako člověk obětován, tj. jako obětní dar.
Není tu přítomen jen jako ten, kterému jsou jakožto Bohu přinášeny oběti, ale současně jako ten, kdo jako člověk obětuje. On v této chvíli přináší svému Otci nekonečné pocty klanění, chvály, díkůvzdání, smíru a prosby. Je sice malým dítětem, ale zcela mimořádným: dítětem, které již od chvíle svého lidského početí patří na Boha tváří v tvář. Proto je něčeho takového nyní schopen. Vždyť už ve chvíli svého příchodu na svět řekl: „Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ (Žid 10,7)

Kolik různých obětí bylo již v jeruzalémském chrámě přineseno! A přece tato Ježíšova oběť, navenek nenápadná, je všechny zpečeťuje a naplňuje a zároveň nekonečně převyšuje a přesahuje. Je tou, k níž byly tyto předchozí starozákonní oběti zaměřeny jako k svému cíli: je jejich završením a současně překročením.

Kristova oběť je spoluobětována
Marií a Josefem

Není také nevýznamné, že tato Kristova oběť nekonečné hodnoty je přinášena rukama Panny Marie, jeho Matky, a svatého Josefa, jeho pěstouna a zákonitého otce. 2
Víra Marie, „blahoslavené, která uvěřila“ (srov. Lk 1,45), a svatého Josefa, „muže spravedlivého“ (srov. Mt 1,19), je dokonalá a bohatě osvícená Duchem Svatým. Proto oba očima této své víry „vidí“ neviditelné (srov. Žid 11,27) a chápou, že se jejich božský Syn v těchto chvílích obětuje svému nebeskému Otci. Duch Svatý harmonizuje jejich srdce s Ježíšovým Srdcem a působí, že oni společně s ním spoluobětují: působí, že i oni obětují Otci své Dítě a spolu s ním obětují sami sebe.

Kristova vrcholná oběť na kříži
a Mariino spoluobětování pod křížem

I když Kristova oběť v jeruzalémském chrámě a spoluobětování Panny Marie a sv. Josefa je něco tak nesmírného, není ještě úplným vrcholem. Tím vrcholem všech vrcholů – středobodem, k němuž vše předchozí ve světě směřuje a od něhož se vše následné odvíjí – je Kristova oběť na kříži, zpečetěná jeho slavným zmrtvýchvstáním. K ní se tudíž také vztahuje a ji předjímá Ježíšovo obětování v jeruzalémském chrámě.

Dalšími postavami, které vystupují při Ježíšově uvedení do chrámu, jsou dva proroci, respektive prorok, svatý stařec Simon, a prorokyně svatá Anna. I oni svým prorockým zrakem pronikají pod povrch věcí a mluví, a tak působí, že tato událost není tak úplně nenápadná a něco z jejího vnitřního světla proniká navenek.

A právě v prorockých slovech Simeonových je Ježíšova oběť na kříži už nyní přítomna. Jeho slova: „On je ustaven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat“ (Lk 2,34), ukazují na to, že Ježíšovo obětování v jeruzalémském chrámě se o 33 let později završí v jeho oběti na kříži. Stejně jako jeho slova k Panně Marii: „I tvou vlastní duší pronikne meč“ (Lk 2,35), ukazují na to, že Mariino spoluobětování se o 33 let později dovrší v jejím stání a spoluobětování pod křížem.

Mše svatá jako zpřítomnění Kristovy oběti
a naše spoluobětování



Kristova oběť na kříži má takové rozměry – samotný vtělený Bůh se obětuje Otci a za nás –, že nemohla nebýt jediná: to na více místech velmi zdůrazňuje list Židům. Zároveň ovšem nemohla a nemůže nebýt znázorňována a zpřítomňována na různých místech a v různých dobách, aby lidé všech dob a míst měli možnost účastnit se jí a přijmout její spásonosné plody.

Jak víme, podle Ježíšova moudrého a láskyplného ustanovení při poslední večeři se tak děje skrze oběť mše svaté. Mše svatá je tak podle vyjádření svatého Tomáše Akvinského „názorným obrazem Kristova utrpení“ (imago repraesentativa passionis Christi). 3 Když jsme přítomni na mši svaté, jsme tudíž přítomni na samotné Kristově oběti, předznamenané jeho obětováním v jeruzalémském chrámě a dovršené na kříži.

Spoluobětování Panny Marie a svatého Josefa v jeruzalémském chrámu a Mariino spoluobětování pod křížem nám pak ukazují, jak máme být účastni této Kristovy oběti při mši svaté: máme s knězem, který představuje samotného Krista Velekněze a jedná v jeho osobě, obětovat Bohu Otci tu nejcennější oběť klanění, chvály, díkůvzdání, smíru a prosby, totiž jeho Syna Ježíše Krista, a s touto nejvyšší obětí spojovat oběť celého svého života, všechny jeho radosti a bolesti, modlitby, práce, různé úkoly i náš odpočinek.

Celopal zasvěceného života,
spojený s Kristovou obětí

To jistě platí a má platit o všech věřících, avšak zvláštním způsobem o řeholnících a zasvěcených osobách vůbec. Vždyť oni svými sliby odevzdali Bohu všechno: slibem chudoby vnější dobra, slibem čistoty své tělo a slibem poslušnosti svou vůli. Tradice zde proto ne neprávem hovoří o celopalu. Učinili tak při mši svaté, v níž tento svůj celopal spojili s celopalem Kristovým. Každá další mše svatá je pak pro ně příležitostí, aby toto své celoživotní obětování, spojené s Kristovou obětí, obnovovali.

Kéž je tedy pro ně a pro všechny věřící mše svatá stále více a hlouběji „vrcholem a pramenem“ (culmen et fons) 4 celého jejich života!

P. Štěpán Maria Filip OP

P. Lect. PhDr. Štěpán Maria Filip OP, Th .D., vyučující na CMTF UP v Olomouci a na Angeliku v Římě

Poznámky:
1) Sv. Jan Pavel II.: Encyklika Fides et ratio, č. 83.
2) To před nějakým časem zdůraznila Slovenská biskupská konference, když do formulace čtvrtého tajemství radostného růžence po jménu Ježíš nechala vložit zmínku o svatém Josefovi: „kterého jsi, Panno, se svatým Josefem v chrámě obětovala“.
3) Summa theologiae III, q. 83, a. 1, co.
4) Druhý vatikánský koncil: Konstituce Sacrosanctum concilium, č. 10.


Převzato z časopisu RC MONITOR č. 2 (29. 1. 2017), str. 6-7
časopis můžete stáhnout na
http://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2017-2.pdf

(Na Fatym.com vydáno 31. 1. 2017; 2. 2. 2023 - 4984; 1. 2, 2024 - 5428 přečtení)