Zamyšlení nad evangeliem 4 neděle v mezidobí.
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslaveni tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslaveni, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslaveni jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. (Mt 5,1-12)
Co jsme slyšeli v evangeliu, na to čekalo lidstvo mnoho let. Pro Židy cesta k Bohu vedla striktním dodržováním desatera. I když dekalog obsahuje vše, co s sebou nese život, přesto forma příkazů a zákazů nebyla populární. Lidé místo, aby se těšili z toho, že mohou žít Boží zákon, pod tíhou liter padali. Navíc Boží řeč pro ně byla nestravitelná.
Jaký je to však kontrast, když titíž lidé slyší vcelku podobný obsah, ale v jiné formě. A tou je Horská řeč. Náš Pán Ježíš mluví o blahoslavených chudých, plačících, hladových a žíznících po spravedlnosti. Zmiňuje se o těch, kteří mají milé srdce, že jsou milosrdní. Že ti, kdo jsou čistého srdce, uvidí Boha, že tvůrci pokoje budou nazváni Božími syny, že ten, kdo trpí pro spravedlnost a jméno Kristovo, má Boží království…
Zástupy lidí naslouchají. To, o čem je řeč, je reálné, to je ono, na co člověk čeká a co hledá –nevznášet se v oblacích, ale zakotvit život. Prostě konečně žít, neboť Blahoslavený je ten, kdo je blízký Bohu. A jemu je blízký každý, kdo si je vědom svých hranic a svého selhání, chce jít dál, ale chápe, že vlastní silou to nedokáže.
Snáší své utrpení a své bolesti svěřuje Bohu, aby svou obětí posvětil tento svět. Lidé, kteří lační a žízní po tom, co má platnost před Bohem, si mohou být jisti, že jejich touha bude naplněna Božím královstvím. Že každý, kdo je čistého čestného srdce, bude vidět Boží činy a ten, kdo se den co den namáhá pro spravedlivý mír mezi lidmi a národy, pro „mír“, který nevede k útlaku, ale k životu, toho Bůh bude opravdu milovat.
Bohu jste blízcí, i vy, milé sestry a bratři, když budete milosrdní, dovedete se vcítit a vmyslet do bídy druhých lidí a usilujete o to, abyste jim pomohli. Bůh bude milosrdný právě k vám, totiž každý, kdo tím žije, solí zemi.
Neboť objeví-li se na světě skrze člověka trochu všelásky a dobroty, trochu více světla a pravdy – měl život smysl. O ten smysl nám jde.
