Vraťme se ještě k dnešnímu evangeliu. Pomoci nám může zamyšlení jáhna Ladislava Kince o povolání.
Povolání.
Většina z nás přijde do styku s tímto slovem v dětství.
Jsou děti, které od nejranějšího věku ví, čím by chtěli v životě být – a u někoho to skutečně vydrží na celý život – sláva a chvála, to je skutečně výhra. Ale ze zkušenosti víme, že výherců bývá málo.
Jiné děti v průběhu svého dětství svá „povolání“ více či méně často mění, většinou podle toho co je zrovna v módě nebo co je zrovna baví.
Jsou i takové děti, které si tuto otázku nekladou – ale těch je málo.
Potom v období dospívání – v osmé a deváté třídě - kdy človíček má mnoho starostí sám se sebou a většinou se jeho nejbližší změní – v lepším případě na nesnesitelné bytosti – se má rozhodnout pro své povolání na celý život. Mnoho z nich za mohutné pomoci rodičů a příbuzných toto rozhodnutí posunou o několik roků dál, tím, že se přihlásí na školu, která je připravuje na další školy a za čtyři roky se řeší problém povolání znovu…. a většinou to končí, tím, že většina lidí dělá v životě něco jiného, než na co se učila nebo studovala (nic nového - viz rybáři povolaní za apoštoly).
Co to je povolání člověka? Většina lidí si pod tímto pojmem představí to, co dělají, na čem pracují, čím stráví nejvíc času svého života, práci, za kterou dostanou mzdu, která je (případně jejich rodiny) živí. To je pravda, ale není toto až na druhém místě?
Dnes slyšíme o povolání prvních apoštolů. Zkusme se vžít do jejich situace – dělají poctivě svou těžkou práci chudých lidí. Přijde neznámý člověk – Ježíš – a řekne: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ A oni – jdou, všechno nechají být a jdou za Ježíšem. Zbláznili se? Od svých jistot, svého řemesla, svých nejbližších – ano, zdá se, že je to bláznovství, možná hraničící se zločinem. Ale – může Bůh člověka vést k bláznění nebo zločinu? Určitě ne! Bůh vede člověka tou nejlepší cestou k pravému štěstí.
Proč je spousta lidí nešťastná ve svém povolání? Protože neslyší Boží volání. Minulou neděli jsme mluvili o podmínce tohoto naslouchání – ticho a čas. Připomínám moudrou myšlenku z vánoční pohádky: „V tom tichu člověka napadají samé moudré myšlenky.“ A tyto moudré myšlenky mají svůj původ ve zdroji moudrosti – a tím je Bůh. K čemu každého z nás Bůh volá?
Nedávno při jednom pohřbu se mně „rozsvítilo“ – při čtení přímluv: Pane, tys omyl našeho bratra křestní vodou a posvátným olejem jsi potvrdil jeho vyvolení; připoj ho ke svým vyvoleným v nebi. V tu chvíli jsem si uvědomil jak důležité a potřebné je, aby každý člověk byl pokřtěn. A to je základní a první povolání člověka – přijít do nebe! Při svatém křtu k tomu dostává člověk všechno potřebné. Z pohledu světa je to také bláznovství.
K čemu je tedy člověk povolán?
1. Nebe.
2. Slušnost.
3. Dobré skutky – to vše je uloženo v Ježíšově výzvě: Obraťte se….. a v dnešní vstupní modlitbě: Všemohoucí věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. ……. a pokud se nám toto – díky Boží milosti bude dařit - pak je celkem jedno čím se budeme živit.
.jpg "Hluboké Mašůvky 2011-01-08")
.jpg "Hluboké Mašůvky 2011-01-08")
.jpg "Hluboké mašůvky 02-2011")
