Janet, irská poutnice, plná pravé radosti vyprávěla:
„Byla jsem katolička od narození. Šla jsem na mši každou neděli, ale jenom ze zvyku.
Můj manžel nebyl katolík – byl Hinduista, ale rozhodli jsme se svoje tři děti vychovávat jako katolíky, to znamená, že jsem je každou neděli vodila na mši, zapsala je na katolické školy atd. Myslila jsem, že je to vše, co je potřeba udělat.
Nikdy jsem se s nimi nepomodlila, nikdy jsem je nepoučovala o Bohu. Ve skutečnosti jsem svoji víru nikdy nepraktikovala, neprožívala jsem ji ve svém srdci. Navíc mi ještě jeden křesťan řekl, že Ježíš není v Hostii přítomen a že je směšné, věřit v jeho skutečnou přítomnost. A tak do mne vstoupily pochybnosti.
Jedna moje velmi dobrá přítelkyně často jezdila do Medžugorje. Vytrvale mne prosila: „
Pojeď se mnou do Medžugorje!" Nakonec jsem na to přistoupila, i když jsem byla proti. Ve skupině nás bylo šest přítelkyň. Co se mne týká, pro mne to měla být ženská zábava. Užívat si na slunci a v přírodě při milém přátelském štěbetání. Vůbec jsem nepomyslila, že by modlitba mohla být náplň mého dne.
Chodily jsme denně na mši, modlily jsme se... Jednoho dne jsme jely na mši svatou na Široki Brijeg, kde ve velkém kostele slavil mši svatou fra Jozo Zovko.
Když jsme tam dojely byl kostel již plný. Zůstala jsem stát venku. V jednu chvíli ke mně přišel nějaký neznámý muž. Vzal mne neobyčejně něžně za ruku a vedl mne do kostela a mezi lidmi mne dovedl až dopředu doprostřed před hlavní oltář a pak náhle zmizel. Mše svatá pokračovala, a když kněz pozvedal Hostii při Proměňování, Hostie se zvětšovala a já v ní uviděla Krista. Hleděl vzhůru a já byla ohromena. Zbytek času v Medžugorji jsem proplakala a můj život se totálně změnil.
Po návratu z Medžugorje jsem začala chodit na mši svatou denně. Můj muž, Hinduista, si sice s úctou vyslechl moje svědectví o zážitcích z Medžugorje, ale přesto, že jsem se tolik změnila, zdálo se, že to vše na něj nijak nezapůsobilo. Jednoho večera, když jsem mu řekla, že odcházím na mši, prohlásil:
Půjdu s tebou! Byla jsem užaslá... Po krátkém čase se manžel dal pokřtít a nyní jsme sjednocení ve stejné víře.
Kolikrát mě napadne, jak by bylo krásné, kdybych mohla začít žít svůj život od počátku a prožívat své mládí s Ježíšem. Stále je mi velmi líto, že jsem ztratila tolik času a stydím se, že jsem nevěřila stále. A teď nedopouštím, aby uplynul den, kdy bych nepoděkovala Bohu za to, že se mi zjevil. Každodenně se modlím za mladé katolíky. Prosím naší Matku Marii, aby se dotkla mnoha duší a přivedla je k živému Ježíšovi!"
(pode svědectví na „medjugorje-info.com)
Převzato z
www.medzugorje-dve-srdce,
článek ze 17. 1. 2017 naleznete
zde.
