Zamyšlení nad evangeliem svátku Křtu Páně.
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však na to řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ I vyhověl mu. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ (Mt 3,13-17)
Kdybychom chápali lásku ke všem jako farizejové, kteří by mysleli, že jsou dokonalí, když na Ježíšův příkaz dokážou milovat i svoje zlé nepřátele, zařadili bychom se jen hloupě mezi ty, nad nimiž visí strašné Ježíšovo „běda“.
Ježíš bere na sebe celý hřích světa, řadí se mezi hříšníky a kajícně se nechává pokřtít. Nepřišel povýšenecky soudit, ale řešit problém zla, s nímž si bez něho nikdo nikdy nevěděl a nebude vědět rady. Bude ho řešit jako svůj vlastní problém, jako ránu na vlastním těle, kterou je třeba léčit (nakolik ji léčit lze) a citlivě s ní zacházet, pokud ještě bolí.
I nás zaangažoval do takového řešení. Chceme-li přijmout Kristovo Poselství, musíme přijmout především toto východisko. Považovat každou vinu, každý hřích za naši společnou záležitost a hledat prostředky, jak je odstranit a pomoci při jejich nápravě. Pomsta a nenávist nemůže být žádným řešením. Žádné zlo nemůžeme řešit tím, že k němu ještě přidáme zlobu svého vlastního srdce.
Tak se nám tedy představuje Kristus ještě dříve, než vyslovil první slova svého očekávaného Poselství. Dobře ho pozorujme, neboť právě buduje základ, který bude nést celou jeho radostnou zvěst.
Kdybychom to přehlédli, ledaco z jeho Poselství by se nám později mohlo zdát divné, nesmyslné, možná i neuskutečnitelné.
Ten, který bere na sebe hřích světa, tu byl nejen dřív než Janův křest, ale i než samotný hřích. Nyní se zjevuje Izraeli.
Sotva kdy vyčerpávajícím způsobem porozumíme tomu, co se tehdy stalo. Problém hříchu se zvýraznil nejen jako společenský problém všech lidí, ale i jako společná záležitost Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.
Nad Ježíšem se zjevuje Duch Svatý a je slyšet hlas Otce. Na kom spočine, to je ten, který má křtít. Do problému hříchu se zaangažovalo dokonce celé nebe i celá země. Mohu snad já stát lhostejně mimo? Týká se to přece i mého hříchu.
