Stalo se to, když jsme se synkem dělali jakousi knížku s vánočními aktivitami. Takové ty omalovánky, spojovačky a podobně. Znáte to. Četla jsem krátký textík na straně číslo 26: "
Marii nepřekážela sláma na zemi ani pach zvířat."
Na tajemství Vánoc obvykle zdůrazňujeme velikost paradoxu, že Boží Syn se narodil obyčejnému izraelskému ěvčeti v obyčejné stáji, místo toho, aby se narodil v královském paláci.
A najednou přišla do záběru Maria a její vnitřní prožívání této události. Vůbec jí nevadilo, že své první a jediné dítě porodila ve stáji.
Vyrazilo mi to dech.
Nejen proto, že já jsem si porodnici u každého ze tří porodů důkladně vybírala.
Vyrazilo mi to dech, protože to v jedné větě určené malým dětem komunikovalo hlubokou pravdu o Marii - její dokonalou vnitřní svobodu.
Maria byla natolik svobodná od sebe - od svých tužeb, představ, potřeb - že dokázala bez mrknutí oka přijmout místo, které Nebeský Otec vybral pro porod Syna. To však dokázala udělat, protože už předtím se dokázala Bohem nechat odklonit od svých životních plánů.
Stalo se to tehdy, když dokázala říci své "Ano" andělovi, který jí oznámil, že se stane mámou. Jí, která podle tradice složila (spolu s Josefem) slib panenství a nečekala, že vůbec bude mít někdy dítě, anděl změnil během jedné chvíle životní plány o 180 stupňů. A její odpověď byla - ano.
Maria byla tak svobodná od sebe samé, že dokázala přijmout dokonce i skutečnost, že to, co považovala za Boží plán s jejím životem, se v okamžiku změnilo.
Toto je to, co se chci v tomto roce od Marie učit:
Přijmout skutečnost, že Bůh k nám někdy přichází jinak, než jsme si představovali.
Že Boží vůle s naším životem je jiná, než jsme měli rozlišeny.
A to je obzvláště těžké v duchovní oblasti.
Znají to mnohé maminy.
Tak například - vzpomínáte si na svůj duchovní život během střední či vysoké školy? Osobní modlitba, rozjímání či růženec, častá mše svatá, duchovní obnovy ... a najednou přišlo první dítě. A všechno se sesypalo. Rozjímání se stalo jen preludií k dobrému spánku, mše svatá stresem z toho, kdy bude chtít bejby papat (nebo kakat) a jak hlasitě to dá přihlížejícím najevo. Na duchovní obnovu ani pomyšlení. Čas čekání na manžela se tak vlekl. Osamělost. Vyčerpanost.
I toto je návštěva anděla Gabriela.
Přichází jako volání.
Přijmout skutečnost, že Bůh k nám někdy přichází jinak, než jsme si představovali.
Svoboda od sebe samé
To je to, co se chci od Marie letos učit.
Andrea Mikolášiková
ThLic. ANDREA MIKOLÁŠIKOVÁ je vdaná, má tři děti, s rodinou žije v blízkosti Bratislavy. Studovala katolickou teologii na Trnavské univerzitě v Bratislavě a Katholieke Universiteit Leuven (Belgie). Licenciát se specializací na teologii manželství a rodiny získala na International Theological Institute Trumau (Rakousko). Baví ji hledat Boha ve všednosti i výjimečnosti (nejen) rodinného života a dělit se s jinými o své objevy.
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 11. 1. 2017 naleznete
zde.
