Možná to bude otázka tohoto století: Je možné utéct z tohoto světa a zároveň v něm zůstat? Odpověď zná středověký světec.
Slyšeli jste o tom, že nám hrozí infarkt duše?
Tomuto fenoménu se věnuje německý filozof korejského původu Byung-Chul Han v knize
Vyhořelá společnost. Výbornou
recenzi najdete na blogu českéhoEcha24. Han vychází při svých tvrzeních z klíčové změny ve společnosti, kterou je nahrazení modelu disciplíny modelem výkonnosti.
Přeplněné plánovací kalendáře již od školních dob, přetlak informací a stupňování výkonu v práci zanechává podle Hana takovou stopu na lidské duši, až lze hovořit o vyhořelé generaci třicátníků. Lidé jsou schopni sami sebe vykořisťovat, protože uvěřili fé,ě o efektivitě a motivaci.
Tato změna má mnohé vedlejší účinky. Vytratil se například přirozený hněv, který byl běžným řešením situací. Místo něj se rozšířila "hejterská" nálada. Vzpoura se odbavuje na nepřirozených věcech, tak, aby byla politicky korektní, a za hrdiny se považují ti, co odejdou z facebooku nebo neřídí auto.
Společnost je naruby ve své podstatě.
Na jedné straně nabízí nespočet možností, jak si užít života, zároveň však tlačí člověka k takovému výkonu, že chvilkové odreagování se duši nic neprospívá. A co je horší, mizí společnost naslouchajících, protože - jak píše Han - hyperaktivní ego ztratilo přístup k hluboké soucitné koncentraci.
Riziko infarktu duše je však jen jedno líce té stejné tváře, kterou současný člověk vystavuje modernímu útlaku. Zdá se, že
nepřátelství doby má dva rozměry. Zatímco první - popsaný filozofem Hanem -
útočí na psychické zdraví člověka a na přirozené životní principy, druhý atak směřuje na kulturu, která zdravý život a morálku po staletí pěstovala. Ano,
na křesťanskou kulturu Západu.
Benediktova volba
Útok na křesťanskou kulturu lze vnímat od země k zemi různě. Mnozí autoři se však shodují, že pokud jde o Evropu a Severní Ameriku, období jakéhosi privilegia skončilo.
Postkřesťanské země se staly nepřátelskými vůči křesťanské kultuře. Morální dekadence, vytlačování křesťanů z veřejného života skrze žaloby za diskriminaci, nemožnost svobodně podnikat podle svědomí a jiné skutečnosti vedou k úvahám, jak přežít přicházející období "temna".
Řešením je prý tzv. Benediktova volba. Oduševnělým propagátorem této myšlenky je americký publicista a autor
bestsellerů New York Times Rod Dreher.
Inspirace pochází od skotského filozofa Alasdaira MacIntyrea. Ten v závěru své knihy
Ztráta ctností (After Virtue, 1981) tvrdí, že západní společnost je na tom podobně jako Římská říše v posledních letech před svým zánikem, a proto musí přijít nové, lokální formy komunit, které uchovají civilizovaný, intelektuální a morální život v časech temnověku, který se blíží.
V raném středověku byly takovými místy benediktinské kláštery. A co nimi bude v 21. století? Rod Dreher
mapuje v současné Americe a Evropě náznaky trendu, který nazývá Benediktova volba.
Kolem kláštera
Jedním z příkladů je opatství Clear Creek v americké Oklahomě. Do okolí kláštera se postupně nastěhovali noví obyvatelé. Opat Philip Anderson říká, že nic formálně nepřipravili, ale lidé se postupně začali v okolí kláštera usazovat. V současnosti tam žije 37 domácností.
Podle Andersona se tyto rodiny přišly pokusit vybudovat spravedlivou a zdravou formu života, a to od základů. Zatímco někteří o tom hovoří jako o Benediktově volbě, podle opata jde o prostou myšlenku snahy o záchranu duševního zdraví ve světě, který se zbláznil.
Centrem života místní, většinou agrární komunity, je klášter, na kterém oceňují ortodoxii a poctivou liturgii.
"
Bez kláštera by nebyl důvod tu být, protože toto je kraj klíšťat, pavouků a hadů s brutálně horkými léty, bouřemi a tornády. To vás prozkouší," říká Andrew Pudewa, který žije u kláštera s rodinou od roku 2009.
Myšlenka Benediktovy volby se však netýká jen katolíků. Dreher ji vidí i v anglikánském díle
Anselm Society v Colorado Springs. Místní projekt se věnuje podpoře vzdělávání se zaměřením na umění v křesťanském duchu.
Ředitel projektu Brian Brown říká, že sice mnohé církve vychovávají děti ve víře, ale způsob jejich života s tím nijak nekoresponduje. "
Jde o jedny velké závody, kde je ohromný tlak," říká. "
Žijeme ,liturgii', která spočívá v tom, že každou hodinu kontrolujeme na smartphonu facebook, což má mnohem větší vliv než liturgie našeho náboženství, která by měla být centrem našeho života," dodává.
Brian si nemyslí, že se dá zcela uniknout před zkažeností. "
Je to spíš o kultivaci života v pokoji a víře s komunitou, která může sytit lidi, kteří pak mohou působit ve světě," říká.
Benediktova volba nemusí znamenat jen velká díla osídlení vesnic u kláštera nebo vzdělávací projekty. Zapojit se podle Dreher umí i jednotlivci.
Takovým příkladem může být konvertitka z Washingtonu Leah Libresco, která hledala možnosti, jak prohloubit víru a žít komunitu. Začala prostě zvát své přátele jednou za měsíc na večeři do svého bytu v D. C. Postupně vzniklo společenství 50 lidí, kteří se spolu modlí, diskutují a vzájemně si pomáhají.
Regule v novém temnověku
Koncept Benediktovy volby je dostatečně široký, aby mohl efektivně splnit svůj účel. "
Jasně, že nyní nemají být všichni mnichy. To, co potřebujeme, je vzít Řeholi sv. Benedikta a adaptovat ji v podmínkách života mimo klášter,"
vysvětluje Dreher na stránkách The American Conservative, kde stručně rozebírá,
jak by se dnes daly žít základní atributy Řehole: řád, modlitba a práce, stabilita, komunita, pohostinnost a vyváženost.
Cílem není podle Drehera vytvářet uzavřené enklávy, mnohé komunity Benediktovy volby nejsou radikálně izolované, modelů je několik. Navíc jde o ekumenický jev. Samotný Dreher není katolík, ale svatého Benedikta považuje za vzor pro všechny křesťanské církve a myšlenku Benediktovy volby za ekumenickou.
Dreher také upozorňuje, že idea Benediktovy volby nevytváří alternativu vůči církevní struktuře. O nové formě církve na Západě mluvil otevřeně i papež Benedikt XVI. "
Z krize dneška vzejde Církev zítřka - Církev, která toho hodně ztratila. Bude menší a bude muset začít víceméně od začátku."
Volba Benedikta z Nursie (480 - 547) byla jasná. Mladý a vzdělaný aristokrat opustil dekadentní Řím a světský chaos a odešel do nedalekých kopců u vesnice Subiaco. Nejprve žil jako poustevník sám, pak se k němu začali scházet ostatní eremité, až nakonec založil klášter na Monte Cassinu s jasnými pravidly. Díky klášterům, ve kterých se přepisovala antická literatura a žil asketický život, přežila kultura a morálka v Evropě barbarské období.
Kdo by si chtěl vyzkoušet tuto Benediktovu volbu na vlastní kůži, je tu jistá možnost. Italský turistický klub totiž na podzim zprovoznil novou poutní cestu z Říma na Subiaco. Tzv. camino po stopách sv. Benedikta by mohlo být zajímavým tipem na léto.
Do té doby se můžeme zamýšlet, kdy dostane naše duše infarkt a kultura pěkný epitaf. Nebo se odhodláme k útěku, který bude znamenat návrat?
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 4. 1. 2017 naleznete
zde.
