I když se pohoršují Židé, posmívají se nám Řekové, i když heretiky svědí jazyk.
Svatého Řehoře z Nazianzu († 389) poctila východní církev kterému říkají "Teolog -Bohoslovec" a západní církev skrze papeže Pia V. v roce 1568 titulem "učitel Církve".
Tento slavný kazatel a nejbrilantnější řecký církevní otec je autorem jedné z nejstarších homilií ke svátku Hospodinova narození. Přednesl ji v roce 379 nebo 380 v Konstantinopoli, hlavním městě Římské říše, kde Řehoře v roce 381 ustanovili nakonec za arcibiskupa.
O velké oblibě gregoriánské vánoční homilie svědčí fakt, že její úvodní větu: "Kristus se rodí: oslavujte ho!" používají věřící byzantského obřadu jako pozdrav během sedmidenního období svátku "Narození podle těla našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista".
Řeckokatolíci i pravoslavní na Slovensku dnes používají církevněslovanskou verzi svého vánočního pozdravu:
Christos raždájestja! Odpověď:
Slavíte jehó!
Zveme Vás k meditaci nad prvními čtyřmi kapitolami z vánoční homilie svatého Řehoře teologie (Řeč 38; překlad z italského jazyka s přihlédnutím k starořeckému originálu):
Lidé mají oslavovat Kristovo narození (kap. 1 a 2)
Kristus se rodí: oslavujte ho! Kristus sestupuje z nebes: jděte mu vstříc! Kristus je na zemi: povstaňte! "Zpívejte Hospodinu, celá zem", a abychom vyjádřili spolu obě představy, "ať se těší nebesa a plesá zem" kvůli tomu, který je nebeský a pak se stal pozemským. Kristus se vtělil: s chvěním a radostí oslavujte; s chvěním pro vaše hříchy, s radostí pro vaše naděje! Kristus se rodí z Panny: praktikujte panenství, ó ženy, abyste se staly matkami Krista! Kdo by se neklaněl Tomu, který je od počátku? Kdo by neslavil Toho, který je poslední?
Znovu se rozptyluje temnota, znovu se vrací světlo, znovu je Egypt potrestán temnotou, znovu je Izrael osvětlen sloupem světla. Lid, který sedí v temnotě nevědomosti, vidí velké světlo poznání. "Staré věci pominuly, hle, vše se obnovilo". Doslovné znění [Písma] ustupuje, duch vyhrává, stíny se rozptylují, náhle přichází pravda. Vytváří se Melchizedech (1): ten, který je bez matky, se rodí bez otce; bez matky byl dříve, bez otce se narodil pak (2). Zákony přirozenosti jsou zrušeny. Nebeský svět [andělů] třeba naplnit. Kristus to přikazuje: nestavme se na odpor. "Tleskejte rukama, všechny národy", protože se nám narodil chlapeček, daný nám byl syn, který má vládu na svých bedrech - a je vyzdvižen se svým křížem - a nazývá se "anděl velké rady", totiž rady Otce. Jan volá: "Připravte cestu Pánu". Budu silným hlasem hlásat moc tohoto dne: Ten, který je bez těla, stává se tělem, Logos přijímá konzistenci (3). Ten, který je neviditelný, stává se viditelným. Toho, jehož se nebylo možné dotknout, se nyní dotýkají. Ten, který je bezčasový, má počátek. Boží Syn se stává synem člověka. "Ježíš Kristus, včera a dnes, tentýž navěky." I když se pohoršují Židé, posmívají se nám Řekové, i když heretiky svrbí jazyk. Uvěří, když ho uvidí vystupovat do nebe: pokud však neuvěří ani poté, udělají tak, když přijde z nebe, aby zasedl k soudu.
Význam názvu svátku (kap. 3 a 4)
Ale toto se stane pak. Nyní je svátek Teofanie (4), čili Narození: používá se jedno i druhé označení, neboť oba názvy se vztahují k jediné události. Bůh se ukázal lidem svým Narozením: na jedné straně je a je vždy a pochází z Toho, který je vždy, přes každou příčinu a každý rozum (opravdu neexistoval rozum nad Logos); na druhé straně, On se narodil kvůli nám, aby Ten, který nám dal existenci, nám dovolil i existovat ctnostně; či spíše, aby nás znovu přivedl k sobě prostřednictvím vtělení, protože kvůli zlu jsme odpadli ze stavu dobroty (5). A tak se název Teofanie používá, protože On se ukázal, název Narození, protože On se narodil.
Je to náš svátek, ten, který dnes slavíme: příchod Boha mezi lidi, abychom šli směrem k Bohu či k němu vystupovali - toto je určitě nejvhodnější způsob vyjadřování; abychom si svlékli starého člověka a oblékli nového (6), a jak jsme zemřeli v Adamovi (7), tak žijeme v Kristu, rodící se s Kristem a podstupujícím s Ním ukřižování, pohřbení a vzkříšení. Je nezbytné, abych podstoupil tento vznešený obrat: totiž, jak přišly bolesti z původního šťastného stavu, tak z bolestí dneška se vracejí všechny nejkrásnější věci. "Kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost" a pokud nás odsoudilo ochutnání ze stromu, o co víc nás ospravedlnilo Kristovo utrpení? A proto slavme toto výročí ne jako profánní slavnost, ale jako božskou, nikoli podle pravidel světa, ale podle pravidel, která jsou nad tento svět; neslavme nějaký náš svátek, ale svátek Toho, který je náš, nebo Toho, který je náš Pán; ne události naší nemoci, ale události našeho uzdravení, ne události našeho stvoření, nebo události našeho druhého stvoření (8).
Poznámky:
Řehořova teologie čerpá z Písma svatého. V chronologickém pořádku uvádíme biblické výroky a pasáže, o které se opírá v citovaném textu homilie: Žalm 95,1.11; 1 Korintským 15,47; Žalm 2,11; J 1,1; Skutky apoštolů 1,17; Genesis 1,3-4; Exodus 10,21; Exodus 13,21; Izaiáš 9,2; 2 Korintským 5,17; Genesis 14,17, Židům 7,3; Žalm 46,1; Izaiáš 9,5; Matouš 3,3; Židům 13,8; Jan 6,62; Efezským 4,22-24; 1 Korintským 15,22; Římanům 5,20; Genesis 2,17.
(1) Genesis 14,17: Melchizedech byl salemským králem a knězem nejvyššího Boha. Vyšel vstříc Abramovi, když se tento vracel po vítězství nad králi, a požehnal ho. V antickém křesťanství byl Melchizedech považován za "předobraz" Krista. Podnět k takovému výkladu dal autor listu Židům, který po odcitování slov ze starozákonní knihy Genesis doslovně píše (7,2-3): "Jeho [Melchizedechovo] jméno se překládá nejprve jako král spravedlnosti, ale pak i král Salemu, což znamená král Pokoje. Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, ani jeho dny nemají začátku, ani jeho život nemá konce. A tak připodobněn Božímu Synu zůstává knězem navěky."
(2) Řehoř chce dělat rozlišování mezi vtěleným Kristem, který se rodí bez otce, a Kristem, který, protože je osobou Nejsvětější Trojice, je Božím Synem.
(3) Logos svým vtělením / inkarnací přijal hustotu těla.
(4) Pojem "Teofanie" znamená zjevení Boha. Je třeba mít na paměti, že až do poloviny 4. století, přinejmenším na křesťanském Východě, bylo Kristovu narození a křtu rezervované jediné liturgické slavení, přičemž se konalo 6. ledna. Až později (a Řehoř je toho svědectvím) byla oslava Kristova narození přeložena na 25. prosinec.
(5) Ze stavu dobroty odpadli prarodiče Adam a Eva po prvotním hříchu.
(6) Srov. Efezským 4,22-24: novým člověkem je ten, kdo po vykoupení uskutečněném Kristem přijímá za své křesťanské ctnosti.
(7) Smrtí v Adamovi je pád do hříchu.
(8) Druhým stvořením je stvoření provedeno Kristovým vykoupením, který svou smrtí umožnil, aby se člověk obnovil.
(Do slovenštiny přeložil a k publikování připravil Jan Krupa.)
Převzato z
www.postoj.sk,
článek naleznete
zde.
