Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle adventní.
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve, než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl:“Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“
To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě. (Mt 1,18-24)
Za pár dnů budeme slavit Vánoce. Připravme se na ně ještě trošku, či spíše nechme se připravit Pannou Marií a Josefem, s nimiž se v dnešním evangeliu setkáváme.
Co je na nich tak obdivuhodné? Je to věrnost Duchu Svatému, který nepředvídatelně mění průběh jejich života. Nám se jeho zásahy přijímají jen těžko, často je odmítáme nebo přinejmenším brzdíme. Říkáme si sice, že jsme připraveni na všechno, avšak často stačí málo a už hledáme, kudy ven…
Panna Maria se tím, že ač neprovdaná, čeká dítě, ocitá v situaci víc než obtížné… ale známe její postoj: nebouří se, neuzavírá se, zcela se nechává vést Bohem, A totéž lze říci i o Josefovi. Ten dělá, co mu anděl přikázal, a bere svou manželku k sobě. Chvíli měl sice strach, ptal se sám sebe, zda by se neměl vytratit, zdálo se mu, že Bůh ho nechává na holičkách, ale pak z andělova poselství pochopil, že má naopak Marii milovat hlouběji, protože si ji vybral sám Bůh. Na Marii spočinula dvojí volba: zvolil si ji Josef a zvolil si ji Bůh: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého…“
Maria a Josef jsou nejkrásnějším příkladem života, který dává Bohu prostor, oba dovolují Pánu hatit jejich plány, byť jakkoliv rozumné. Svým postojem nás připravují na Vánoce: vždyť svátek Slova, které se stalo tělem, je svátkem živého Pána, který zasahuje do našeho osobního života. Pán se rozhodl, že k tomu, aby se stal Emmanuelem, Bohem s námi, bude potřebovat „ano“ jednoho muže a jedné ženy.
A i nás, stejně jako Josefa, Pán vyzývá, abychom vzali Marii k sobě, do svého srdce a ona nás takovým mateřstvím mohla přetvářet k obrazu svého Syna.
Nebojme se vzít Marii do svého srdce, jako ona neměla strach přijmout tam při andělském zvěstování Ježíše.
Ještě než oslavíme Spasitelovo narození, bychom také měli porozjímat o životě Dítěte – Ježíše v Mariině lůně: Maria byla Ježíšovým světem. Byla mu vším: byla jeho potravou, jeho životem, jeho příbytkem a jeho chrámem. Tam Ježíš chválil a velebil Otce. Tam Ježíš posvěcoval svou Matku a děkoval jí, že mu pomáhá oslavovat Boha a že je mu prostředkem k jeho oslavě. Jaké milosti a jaké dary dal Ježíš Marii ve své vděčnosti za její dobrodiní! Maria spojuje Ježíše Krista se svým životem, bytostí a krví, činí ho účastným všeho, co má a všeho, čím je. Kristus však nedělá méně: spojuje ji se svým životem, jedním slovem, dává se jí celý. Poněvadž Ježíš žil v Marii, máme i my žít v ní, abychom hlásali, ať je to vhod či nevhod, že Dítě – Ježíš, král, prorok a kněz, narozený z Panny Marie před dvěma tisíci lety v Betlémě je jediný Spasitel.
