V poslední době se na internetu množí „zaručené“ informace o tom, že velký světec P. Pio údajně odmítl sloužit mši svatou Pavla VI. Tyto informace se však nezakládají na pravdě. Sv. Pio nikdy nebyl konfrontován se mší Pavla VI., protože zemřel dříve, než byl vydán misál Pavla VI. Jak to tedy bylo doopravdy?
Sv. Pio zemřel 23. září roku 1968. V té době však mše Pavla VI. ještě neexistovala, protože probíhaly práce na přípravě nového misálu, podle kterého se měla slavit. Záměr vytvořit nový misál vycházel z konstituce o posvátné liturgii
Sacrosanctum Concilium, která byla přijata na Druhém vatikánském koncilu 4. prosince 1963. Příprava nového misálu trvala několik let, protože byla snaha poskytnout dostatek času liturgické komisi, která měla uvést do života zásady koncilu v oblasti reformy liturgie.
Reforma Římského misálu byla promulgovaná (veřejně vyhlášena) apoštolskou konstitucí
Missale Romanum papeže Pavla VI., vydanou 3. 4. 1969. Ustanovení konstituce vstoupily v platnost dne 30. listopadu 1969, tedy v první adventní neděli téhož roku. Nový misál byl oficiálně vydán v Římě k Zelenému čtvrtku roku 1970. Nastalo perné období překladů tohoto misálu do národních jazyků. Sv. Pio v žádném případě nemohl odmítnout mši podle misálu Pavla VI., protože zemřel 23. září roku 1968, tedy dříve, než byla vůbec promulgovaná reforma Římského misálu, natož vydán nový misál Pavla VI. Můžeme vyslovovat dohady o tom, jak by se byl sv. Pio zachoval, kdyby se dožil mše Pavla VI. Je o něm všeobecně známo, že během svého života byl mimořádně konzervativní řeholník, který se při liturgickém slavení držel osvědčených stereotypů. Na sklonku života však i on akceptoval určité změny při slavení liturgie. Jelikož mu jeho zdravotní stav nedovoloval dlouho stát před oltářem, umožnili mu posadit se během slavení mše svaté ke stolu Páně. Co je však nejdůležitější, v posledních měsících života Páter Pio slavil mši svatou <,i>versus populum (tváří k lidu). Je to nezpochybnitelně prokázáno na videu, které je součástí připojeného článku s názvem „Videozáznam omše Pátra Pia slávenej len niekoľko hodín pred jeho smrťou.“ (1)
Je však na tomto místě nutné zdůraznit, že postoj liturga
versus populum nikdy nebyl porušením liturgických předpisů. Když byl v roce 1570 vydán misál Pia V., jeho součástí byl i
Ritus servandus in celebratione Missae s přesným popisem ritu. Uvádí se zde mimo jiné: „
Si Altare sit ad Orientem, versus populum, Celebrans versa facie ad populum, non vertit humeros ad Altare, cum dicturus est Dominus vobiscum, Orate, fratres, Ite, Missa est,...“ (Pokud je oltář na východ, směrem k lidu, celebrant obrácen tváří k lidu, se neotáčí zády k oltáři, když má říct
Dominus vobiscum, Orate, fratres, Ite, Missa est, ...) (2)
Šranko k tomu uvádí: „Předkoncilní misál tedy také znal možnost liturgie "tváří k lidu", pokud k tomu byly důvody, např. orientace svatyně na západ a orientace oltáře na východ." (3)
Tedy již papež Pius V. v roce 1570 při vydání nového misálu, podle kterého se slavila gregoriánská mše, nazývaná také tridentská mše, oficiálně schválil i postoj celebranta tváří k lidu. Je třeba znovu připomenout, že během celých dvou tisíciletí existence Církve slavila část katolických kněží mše svaté tváří k lidu, v závislosti od architektonického řešení kostela. Postoj celebranta <,i>versus populum při slavení mše svaté nebyl v římském ritu nikdy zakázán a i papež Pius V. v roce 1570 tento postoj schválil.
Porušením liturgických předpisů však nebylo ani slavení liturgie směrem na západ. I toto misál Pia V. z roku 1570 v principu povoloval. Je nutné si uvědomit, že liturgická praxe zohledňovala orientaci mnoha kostelů v křesťanském starověku a středověku, které se dělily na dvě základní skupiny. Do první „patřily kostely, jejichž svatyně směřuje na východ a hlavní vchod na západ. Do druhé skupiny patří kostely, které mají opačnou orientaci, tedy svatyně směřuje na západ a hlavní vchod na východ. V křesťanském starověku na východě převládal typ první (svatyně na východě) a na západě typ druhý... Na východě koncem 4. století byl už každý kostel orientovaný svou svatyní na východ. Podobný vývoj, i když pomalejší, můžeme sledovat i na křesťanském západě, kde se orientace svatyně na východ stala obecnou až na konci 5. století. Římské baziliky, jakož i Bazilika sv. Petra nebo Lateránská bazilika a některé kostely v Itálii a v severní Africe byly stavěny podle druhého typu, tedy svatyní na západ, pravděpodobně podle orientace Jeruzalémského chrámu... Důležitou podmínkou bylo to, aby se zejména během eucharistických modliteb kněz otočil směrem na východ.“(4)
Pokud tedy před pokoncilní liturgickou obnovou celebrant slavil liturgii obrácen směrem na západ, byl povinen otáčet se během některých liturgických úkonů směrem k východu. Podobné požadavky v rámci reformy liturgické reformy nastolil nedávno kardinál Sarah, který jako prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti apeluje na to, aby na mši svaté „během úkonu pokání, zpěvu Gloria, modliteb a eucharistické modlitby, všichni - kněz a podobně i společenství - byli spolu obrácení ,
ad orientem´ (na východ).“(5)
Vraťme se však k otci Piovi. Víme o něm jistě - a svědčí o tom nezpochybnitelné důkazy -, že na sklonku života slavil mše svaté u stolu Páně, obrácen tváří k lidu. Nevíme však, jaký postoj by byl zaujal ke mši Pavla VI., pokud by se jí byl dožil. Můžeme se uchylovat jen k dohadům. To však nedává nikomu právo zavádět čtenáře a prezentovat dohady jako zaručené informace. Jedna věc jsou dohady a druhá věc jsou historická fakta. Je absolutně nepřípustné tyto rozdílné záležitosti zaměňovat!
Co dodat na závěr? Kritici mše Pavla VI. mají vůči této nejrozšířenější katolické mši všech dob mnoho výhrad. Některé z nich - jak tomu bylo i v případě sv. Pia - se nezakládají na pravdě. Některé naopak ano. Z dikce tohoto článku je evidentní, že jeho autor je jednoznačně apologeta mše Pavla VI. To však neznamená, že by si neuvědomoval nedostatky této liturgie. Naopak sám na ně ve svých článcích poukazuje. Pokračování procesu reformy liturgické reformy je proto nezbytnou a jedině správnou cestou do budoucna.
Pro Fatym napsal Karol Dučák.
(Vydáno 14. 12. 2016
Poznámky:
(1)
Videozáznam omše Pátra Pia slávenej len niekoľko hodín pred jeho smrťou. In:
Cesta+. Dostupné z:
http://www.cestaplus.sk/cestaplus/clanok/videozaznam-omse-patra-pia-slavenej-len-niekolko-hodin-pred-jeho-smrtou.
(
https://www.youtube.com/watch?v=qn1y1-nTouM)
(2) Ritus servandus in celebratione Missae, V – De Oratione, 3. In: Misale Romanum ex decreto Ss. Concilii Tridentini restitutum Summorum Pontificum cura recognitum, editio XXXI post typicam. Dostupné z:
http://www.binetti.ru/collectio/liturgia/missale_files/ritus_servandus.htm.
(3) Šranko L. „
Versus Deum“ alebo „versus populum“? Liturgická prax a teológia smeru
modlitby v omši latinského obradu pred a po Druhom vatikánskom koncile, In:
Ante faciem Domini. Prvé vydanie. Praha: Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, 2014. ISBN 978-80-88009-01-6, s. 71.
(4) Šranko L. „
Versus Deum“ alebo „versus populum“? Liturgická prax a teológia smeru
modlitby v omši latinského obradu pred a po Druhom vatikánskom koncile, In:
Ante faciem Domini. Prvé vydanie. Praha: Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, 2014. ISBN 978-80-88009-01-6, s. 68 – 69.
(5)
Sarah, R.: Cardinal Sarah: „Nová liturgia musí byť v kontinuite so starou“. Ako treba obnoviť misál Pavla VI.? In
L'Osservatore Romano, June 12, 2015. Dostupné také z:
http://www.lifenews.sk/content/cardinal-sarah-%E2%80%9Enov%C3%A1-liturgia-mus%C3%AD-by%C5%A5-v-kontinuite-so-starou%E2%80%9C-ako-treba-obnovi%C5%A5-mis%C3%A1l-pavla
