Jaké důsledky má nesnášenlivost vůči skupinám obyvatelstva, vysvětluje ve velké analýze italský sociolog Massimo Introvigne.
V roce 2011 jsem působil jako představitel OBSE pro boj proti rasismu, xenofobii, nesnášenlivosti a diskriminaci vůči křesťanům a členům dalších náboženství. Působili tam i dva jiní představitelé na boj proti antisemitismu a proti islamofobii. Pod "dalšími náboženstvími" se myslely všechna náboženství kromě judaismu a islámu. OBSE je po OSN největší organizací zabývající se mezinárodní bezpečností a lidskými právy. Mezi její členské státy patří Kanada, USA, všechny země Evropy a bývalého Sovětského svazu či střední Asie jako Mongolsko.
Mons. Dominique Mamberti, tehdejší tajemník u Svatého stolce odpovědný za vztahy se státy, na závěrečném setkání ministrů zemí OBSE v roce 2011 v Litvě ocenil "vynikající dílo, které bylo vykonáno v boji proti nesnášenlivosti vůči křesťanům". Zvláště jako "úspěšnou a nadějnou akci" vyzdvihl konferenci o tématu nenávistných incidentů a zločinů proti křesťanům, kterou jsme zorganizovali v Římě 12. září 2011.
Na konferenci v Římě jsem představil "Římský model", ve kterém jsem poukázal na šikmou plochu od nesnášenlivosti k diskriminaci a od diskriminace ke zločinům z nenávisti. OBSE a další subjekty v následujících letech tento Římský model často citovali.
1. Nesnášenlivost
Římský model se zaměřuje na křesťany, ale platí na všechny další případy, ve kterých se roztáčí spirála nesnášenlivosti. Skupina zde bývá zesměšňována pomocí stereotypů a, vykreslovaná jako škodlivá, špatná, jako překážka ke štěstí a pokroku. Terčem obzvláště zkažené nesnášenlivosti v karikaturách, článcích a filmech byl Benedikt XVI., Ale nejen on.
I když je umělecká svoboda důležitá, umění se může stát i nástrojem nesnášenlivosti. Umělecká díla, která jsou kritická k náboženství, nemusí být nutně nesnášenlivá, ale někdy takovými jsou. Jako příklad lze uvést nacistické umělce zobrazující Židy jako zlo nebo protikřesťanské provokace, jako Piss Christ z roku 1987 od Andrese Serrana, při kterém Serrano vyfotografoval krucifix ponořený do své vlastní moči. Další příklad nesnášenlivého umění představoval světoznámý argentinský postmoderní umělec Léon Ferrari (1920 - 2013). Kardinál Bergoglio, dnešní papež, nazval Ferrariho dílo "hanebným" a "rouhačským" a soudní cestou se snažil zabránit jeho veřejnému vystavení.
Po tragických událostech v Charlie Hebdo v roce 2015 získává tato otázka dramatickou naléhavost. Nikdo nemůže schvalovat kriminální útoky ultra-fundamentalistických teroristů. Na druhé straně však některé karikatury Charlie Hebdo byly nesnášenlivé k islámu i křesťanství. Papež František v rozhovoru uvedl: "Svoboda projevu má své limity." Doplnil, že představa, podle níž je každý veřejný útok proti náboženství dovolen, je založena na "myšlence, že náboženství nebo náboženské zobrazení jsou druhem subkultury, která je tolerovaná, ale bezvýznamná , protože není součástí naší osvícené kultury. Je to jedno z dědictví osvícenství."
2. Diskriminace
V římském modelu po nesnášenlivosti brzy následuje diskriminace jako právní proces. Je to logický vývoj. Pokud je skupina nebo organizace špatná a ohrožuje veřejné štěstí, potřebujeme proti ní zákony.
Diskriminace vůči křesťanům obvykle zahrnuje omezení jejich svobody projevu v některých oblastech, popírání výhrady ve svědomí ve věcech, které se považují za zásadní, odepření veřejného vystavení křesťanských symbolů, omezení nebo zamezení jejich svobody spravovat školy a umožnění soudům, aby zasahovaly do vnitřních záležitostí církví.
V oblasti nesnášenlivosti proti křesťanům hrál Evropský soud pro lidská práva v posledních letech nejednoznačnou roli. V případě Lautsi (2009) zakázal kříže na italských veřejných školách, ale v odvolacím řízení to v roce 2011 zrušil. V případě Eweida (2013) povolil nošení křížků zaměstnancům společnosti British Airways - ale v ten samý den to v případě Chaplin (2013) zakázal zaměstnancům nemocnic. V případě Ladele (2013) soud obecní úřednici Lilian Ladele nepovolil výhradu ve svědomí, kterou chtěla vznést při uzavírání manželství osob stejného pohlaví. Odvolání v tomto případě soud nepřipustil.
V případě Sindicatul (2012) se soud snažil donutit rumunskou vládu a samotnou rumunskou pravoslavnou církev akceptovat, aby kněží mohli vytvořit odborové hnutí nepříznivé k hierarchii - a zůstat přitom v církvi. Po hlasitých protestech od několika křesťanských církví včetně Svatého stolce bylo toto rozhodnutí na základě odvolání v roce 2013 zvrácené.
3. Zločiny z nenávisti
Třetí etapa spirály nesnášenlivosti vede od diskriminace ke zločinům z nenávisti. I zde existuje metoda. Pokud diskriminace špatnou skupinu nebo organizaci nedokáže potlačit, nepřekvapuje, že radikálové se mohou rozhodnout vzít spravedlnost do vlastních rukou a uchýlit se ke skutečnému násilí.
Zločiny z nenávisti vůči křesťanům se nevyskytují pouze v Africe či Asii. Katolická nevládní organizace se sídlem ve Vídni
Observatoř na nesnášenlivost a diskriminaci vůči křesťanům zdokumentovala stovky případů: poškozené kostely, zničené sochy někdy se setnutou hlavou, útoky vůči kněžím či dokonce biskupům.
Názorným příkladem je Femen - feministické, prohomosexuální hnutí založené na Ukrajině v roce 2008. Je známé divokými útoky vůči katolickým kostelům (včetně Notre Dame v Paříži v roce 2013) a osobnostem (např. Vůči kardinálovi Antoniovi Maria Rouso Varelovi ze Španělska v roce 2014 ), také ničením náboženských symbolů. Skupina se proslavila tím, že v Kyjevě v roce 2012 zničila obrovský kříž, který byl vztyčen na památku Stalinových obětí. Nedávné knihy vznesly vážné pochybnosti týkající se nejasného financování skupiny a jejích vazeb na prostituci a pornografické sítě. Na druhou stranu se zdá, že mají mocné politické vazby. V roce 2013 se Francie rozhodla použít fotografii vůdkyně Femen Immy Ševčenkové na vyobrazení národního symbolu Marianne na poštovní známce a tuto volbu osobně obhajoval prezident François Hollande.
Spirála nesnášenlivosti - od netolerance k diskriminaci a od diskriminace ke zločinům z nenávisti a perzekuci - platí na několik skupin. Židé byli v nacistickém Německu nejprve napadení přes knihy a karikatury, následně přes diskriminaci v zákonech - a na konci přišel Auschwitz. Klíčovou částí mého mandátu v OBSE byl boj proti diskriminaci romských menšin. V mnoha zemích podléhají nesnášenlivosti nejprve přes stereotypy ("všechno jsou to zloději"), následně jsou terčem diskriminačních zákonů (speciální pasy, problémy při získávání dokumentů) a velmi často končí jako oběti zločinů z nenávisti.
Další příklad se týká těch náboženských menšin, které populární média označují jako "kulty". Po několika (velmi reálných a někdy tragických) incidentech, do nichž byly zapleteny "kulty", se v některých evropských zemích zorganizovaly hnutí proti kultům a přijaly se i zákony proti kultům.
Francie a Belgie zveřejnily úřední seznamy "kultů" (ve Francii jako "sekty"), v nichž se s nebezpečnými kriminálními organizacemi vyskytly i desítky bizarních, ale víceméně neškodných náboženských menšin. Antikultová propaganda pokračuje s úředním financováním a podporou hlavních médií ve Francii i jinde.
Případ kultů vyjadřuje sociologický pojem "morální paniky", jak jej definoval jihoafrický sociolog Stanley Cohen (1942 - 2013). Některé "kulty" jsou opravdu kriminální - tak jako i někteří Romové jsou zloději. Morální panika začíná u reálných (ne vymyšlených) problémů spojených s některými skupinami.
Výskyt tohoto problému se však v lidové statistice zveličuje a negativní činy spáchané několika jedinci se připisují celé skupině. Skutečné problémy několika "kultů" se používají na diskriminaci stovek náboženských menšin.
Nejvíce strojený příklad morální paniky se týká pedofilních kněží. I zde velmi reálný a tragický problém zveličením lidovou statistikou ( "tisíce kněží jsou pedofilové") přerostl do nesnášenlivosti. Lidové statistiky si našly svou cestu dokonce i do zprávy Komise OSN pro práva dítěte, která hovoří o "desítkách tisíc" případů pedofilie u katolických kněží na celém světě, což je tvrzení, které nepodporuje žádná vědecká studie. Tato zpráva je ukázkovým příkladem toho, jak "morální provozovatelé" používají morální paniku k prosazení specifických programů. Zpráva jako jediný účinný lék proti pedofilii kléru navrhla, aby Katolická církev změnila své učení o potratech, čistotě a homosexualitě.
4. Zločiny z nenávisti jako složitý pojem
Účastnické státy OBSE včetně Svatého stolce podepsaly několik dokumentů o zločinech z nenávisti žádajících, aby státy takové trestné činy trestaly přísněji než ty, které nejsou motivované nenávistí. Jaké přesně jsou trestné činy z nenávisti? Možná se to dá vysvětlit na jednoduchém příkladu. Jsem Ital, katolík, člověk s nadváhou. Pokud mě někdo zmlátí pro nějaký osobní nebo obchodní spor, o zločin z nenávisti nejde. Naopak, pokud mě někdo osobně nezná, ale rozhodne se, že Italům, katolíkům nebo lidem s nadváhou je třeba uštědřit lekci, narazí na mě víceméně náhodou a zmlátí mě, půjde o typický zločin z nenávisti.
Většina současné mezinárodní diskuse o zločinech z nenávisti se vyvíjí kolem zákonů proti homofobii. Zastánci takových zákonů v jednotlivých zemích (včetně Itálie) tvrdí, že homosexuálové jsou pravidelně terčem násilných útoků pro svou sexuální orientaci, a proto potřebují speciální zákony.
Zákony však trestají fyzické násilí proti homosexuálům. S velmi malými výjimkami všechny státy OBSE považují nenávist jako motivaci, včetně té proti homosexuálům, za přitěžující okolnost při všech zločinech. Při diskusích s LGBT aktivisty ve skutečnosti zjišťujeme, že nežádají nové zákony proti homofobii proto, že by násilné trestné činy proti homosexuálům nebyly podle současných zákonů trestné. Oni vědí, že jsou.
To, co opravdu chtějí, je trestat "nenávistný projev" (hate speech) založený na "heterocentrizmu" - myšlence, že heterosexualita je normální lidská orientace a že "heterosexizmus" jako systém svazku mezi mužem a ženou je ceněný, uznávaný a chráněný víc, než je svazek stejného pohlaví. Je zřejmé, že trestání "heterocentrizmu" a "heterosexizmu" jako trestných činů představuje závažné omezení svobody projevu, svobody vyjádření a také náboženské svobody, protože učení většiny náboženství o lidské sexualitě by takovými kategoriemi neprošly.
5. Nenávistný projev
V oblasti trestných činů z nenávisti je jednou z nejsložitějších morálních a právních otázek ta, zda zákony mají trestat "nenávistný projev", a pokud ano, kde leží hranice mezi nenávistným projevem a svobodou projevu. OBSE je mezinárodním fórem, kde se udělalo nejvíce práce proti zločinům z nenávisti. Bylo zjištěno, že
jasnými případy nenávistného projevu jsou proslovy vyzývající ke skutečnému fyzickému násilí proti skupině nebo urážky jednotlivců slovy, které jsou obecně považovány za agresivní, např. "Negr", "teplouš" a pod. I když zde existují šedé zóny, zákony obecně postihují podněcování k násilí a urážky.
Zavádění speciálních zákonů na ochranu určitých skupin před nenávistným projevem je nebezpečné, o čemž svědčí uplatňování zákonů proti homofobii tam, kde již jsou přijaty.
Ve španělské Pamploně se 6. února 2014 začalo trestní řízení proti arcibiskupovi Fernandu Sebastianovi. Bylo to jen několik dní poté, co papež oznámil, že bude jmenován kardinálem. Obvinění byla založena na španělských zákonech proti homofobii a na kardinálových poznámkách v rozhovoru o tom, že homosexualita je "podřadná forma" vyjádření něčí sexuality. Také citoval Katechismus katolické církve říkající, že homosexuální skutky jsou "nezřízené" a "morálně nepřijatelné". Nijak nepřekvapuje, že mnoho lidí s kardinálem nesouhlasilo. Použití slova "podřadná" bylo zřejmě nešťastné, i když hned doplnil, že neměl v úmyslu nikoho urazit.
Ale opravdu by měl kardinál podléhat trestnímu stíhání s možným vážným trestem odnětí svobody - pro toto?
V roce 2013 Nejvyšší soud v Novém Mexiku v případě Elán Photography stanovil, že křesťanský fotograf může být přinucen fotografovat lesbické manželství. Elane Photography se brzy stal precedentem pro uložení podobných povinností pro křesťanské majitele cukráren a květinářství, kteří odmítali vyrobit speciálně připravené dorty a květinovou výzdobu pro sňatky osob stejného pohlaví.
Nejvyšší soud ve státě Washington 18. února 2015 dospěl k rozhodnutí v široce diskutovaném případě květinářství majitelky Barronelle Stutzman, kde jí určil, že zákony proti homofobii jsou dynamické a jejich působnost se po letech může změnit. Jelikož stát Washington přijal zákony o manželstvích pro homosexuály, odmítání spolupracovat na takových manželstvích se stalo diskriminací a homofobií.
Ve Francii na základě nařízení proti homofobii policie zatkla prodinné aktivisty pouze za nošení trička s logem manife Pour Tous, hnutí proti homosexuálním sňatkům. Jednoho zatkli, když stál v řadě před návštěvou Sainte-Chapelle v Paříži, dalšího, když s přáteli seděl v kavárně.
Kanadská Rada děkanů právnických fakult doporučila, aby absolventi práva z Trinity West University nebyli připuštění do advokacie, protože podepsali zásadu slibující "respektovat posvátnost manželství mezi mužem a ženou". Podle Rady je homofobní, pokud se zmiňuje pouze "manželství mezi mužem a ženou", neboť v Kanadě se mohou vzít i páry stejného pohlaví. Trinity rozhodnutí Rady úspěšně zpochybnila u Nejvyššího soudu v Novém Skotsku, ale v jiných kanadských provinciích mají její absolventi stále problémy.
Irská Národní univerzita rozpustila společenství Mariina Legie, protože podpořilo organizaci Courage, která mezi katolickými homosexuály propagovala čistotu podle Katechismu katolické církve.
Francouzský parlament 28. ledna 2014 schválil zákon proti diskriminaci žen, který mimo jiné rozšiřuje definici trestního činu "vytváření překážek pro potrat" z fyzického bránění na vyvíjení morálního nátlaku na ženu, která potrat zvažuje. I když ministryně Najat Vallaud-Belkacem, která zákon představila, ujistila, že se tím zakáží ProLife pochody, rozšiřování letáků nebo nabízení volného poradenství o potratech uvnitř nebo nedaleko nemocnic je trestné až do výše dvou let vězení. Jestli i takové poradenství pro ženy nabízené přes internet bude považováno za trestné, je už věc výkladu.
Jakýkoliv zákon proti nenávistným projevům postihující více než jen jasné urážky nebo hrozby fyzického násilí vážně ohrožuje jak svobodu projevu, tak i náboženskou svobodu.
Náboženská svoboda křesťanů je vážně ohrožena, pokud riskují obvinění z nenávistného projevu, když opakují, že potrat je "nevýslovný zločin" nebo "volá po Boží pomstě" či citují Katechismus katolické církve o tom, že "homosexuální skutky jsou vnitřně nezřízené".
I tvrzení, že zákony o homosexuálních sňatcích pocházejí ze "závisti Ďábla", který nenávidí lidské bytosti stvořené jako muž a žena k Božímu obrazu, jsou typickým náboženským projevem, který by neměl být zakázán.
Mimochodem, víte, kdo to řekl? Byl to kardinál Jorge Bergoglio, současný papež František. Řekl to v roce 2010, kdy se v Argentině přijímal zákon o homosexuálním manželství: "Je zde přítomna závist Ďábla, který chce zničit Boží obraz - muže a ženu. Nebuďme naivní: nejde o pouhý politický zápas. Je to záměr, který chce zničit Boží plán. Nejde o pouhý legislativní projekt (to je jen nástroj), je to spíše, tah 'Otce lži, který chce zmást a oklamat Boží děti."
Kardinál Bergoglio v roce 2010 Argentincům v této věci také napsal: "Nechceme soudit ty, kteří cítí odlišně." Podobá se to na jeho slavnou odpověď, kterou dal novináři v roce 2013: pokud homosexuální osoba "hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ji soudil? Katechismus katolické církve to vysvětluje krásným způsobem".
Není žádný rozpor mezi odmítnutím souzení osoby jako takové a silným stanoviskem proti zákonu. Kdo jsme my, abychom soudili homosexuály jako osoby? Ale kdo jsme my, abychom neposuzovali morální úkony a legislativní projekty, čímž bychom zradili své povinnosti křesťanů a občanů?
6. Pan světa
"Nikdo," napsal papež František v Evangelii Gaudium, "nemůže žádat, aby se náboženství odsunulo do vnitřní svatyně osobního života bez vlivu na společenský a národní život, bez zájmu o zdraví občanských institucí, bez práva nabídnout názor na události ovlivňující společnost."
Církev je z mnoha stran oblíbená, pokud mluví o chudých. Ale "když klademe další otázky, které veřejnému mínění až tak nechutnají, činíme tak z věrnosti k přesně stejnému přesvědčení o lidské důstojnosti a společnému dobru".
Ve dvou svých ranních úvahách 18. a 28. listopadu 2013 František citoval z Pána světa (1907), románu britského kněze Roberta Hugha Bensona (1871 - 1914). Řekl, že román se čte "skoro jakoby to bylo proroctví, jako by si představil, co by se stalo" dnes.
V roce 2015 na tiskové konferenci během zpátečního letu z Filipín papež řekl: "Existuje kniha - promiňte, že dělám reklamu -
existuje kniha, její styl je zpočátku možná trochu těžký, protože byla napsána v roce 1907 v Londýně ... V té době autor viděl toto drama ideologické kolonizace a popsal ji v této knize. Jmenuje se Pán světa. Autorem je Benson, napsal ji v roce 1907. Navrhuji, abyste si ji přečetli. Když si ji přečtete, porozumíte, co myslím pod ideologickou kolonizací."
Jak říká papež, román je příběhem Antikrista, který zavádí něco podobného, co popisuje Bible v Knize Makabejců, "globalizaci hegemonické uniformity", "uniformitu myšlenek" jménem "progresivizmu". Křesťané, kteří nepřijímají novou "progresivní" pravověrnost, jsou popraveni. Pak přicházejí "tresty smrti, lidské oběti". Pak se přítomných ptá: "Myslíte si, že dnes nejsou žádné lidské oběti? Je jich mnoho, velmi mnoho. A jsou i zákony, které je chrání."
Papež František přirovnal Bensonův román i k biblickému příběhu Daniela, jehož často zobrazoval papežův oblíbený malíř Marc Chagall (1887 - 1985). Daniel "je odsouzen pouze pro uctívání, pro uctívání Boha. A ohavnost zpustošení se nazývá zákaz uctívání". "V té době nikdo nesměl mluvit o náboženství: byla to jen soukromá věc." "Náboženské symboly byly odstraněny a svrženy."
Dnes existuje "univerzální pokušení" k "všeobecnému odpadlictví": naslouchat "principům světských sil", zůstat tiše, redukovat náboženství na "soukromou záležitost". To není skutečné uctívání ani skutečná náboženská svoboda.
Bensonův román vyvolává otázku o svobodě svědomí, otázku položenou ne vládám a zákonům, ale do srdcí každého muže a ženy:
"Uctívám Boha? Ctím Pána Ježíše Krista? Nebo to dělám jen polovičatě a hraji hry s knížetem tohoto světa? Uctívání až do samého konce s důvěrou a věrností je milost, o kterou bychom měli prosit."
Massimo Introvigne
Autor je uznávaný italský sociolog věnující se náboženství. Je ředitelem Centra pro studium nových náboženství
(CESNUR) se sídlem v Turíně. Jeho poslední knihou je
Satanismus: společenská historie, na Slovensku mu vyšla kniha
Pedofilní kněží.
Původní text:
Intolerance and discrimination against Christians in Europe and North America. Článek je přepisem autorově přednášky na Baylorovej univerzitě v Texasu, USA ze dne 16. listopadu 2016. Přeložil L. Obsitnik.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 12. 2016 naleznete
zde.
Z diskuse pod článkem:
* Spomínaná kniha od Roberta Bensona - Pán Sveta je dostupná v e-verzii zadarmo ->
https://www.amazon.com/Lord-Wo...
Takisto je dostupná zadarmo ako audio kniha po česky ->
http://www.stjoseph.cz/pan-sve...
* Je tam aj pokračovanie:
https://www.amazon.com/dp/B008...
* Skvelý článok.
Závisť diabla zaznamenala ďalšie víťazstvo, keď vo francúzskom senáte schválili kontroverzný zákon pomerom hlasov 173-126, ktorý kriminalizuje "prekážky kladené prerušeniu tehotenstva", včetne kampaní vedených na internetových stránkach. Akýkoľvek pokus podať informáciu, radu, pomocnú ruku tehotným ženám, ktoré sa nachádzajú na prahu voľby, bude trestaný represiou.