Svatý Mikuláš z Myry patří ke svatým, které má východní i západní církev ve velké úctě. Jedno ruské přísloví shrnuje velké uctívání světce, které někdy nabývalo opravdu bizarní formy, ironickými slovy: "Když zemře Bůh, máme ještě svatého Mikuláše." Bizarní formy se vinou kolem tohoto světce dodnes. Nazývají se "Děda Mráz", "Santa Claus" a "Vánoční starý muž". Překrývají historického Mikuláše, ale zároveň ho udržují přítomným.
Co se dá historicky spolehlivě říci o Mikulášovi? Žil ve 4. století, v období, ve kterém se křesťanství stalo státotvornou veličinou. Biskupům připadaly stále více veřejné a státní funkce, takže Církev si kladla otázku o skutečných úkolech biskupa. V tomto období vznikly první církevněprávní spisy, "Apoštolské konstituce" a "Apoštolské kánony". O biskupech tam čteme: "Biskup ať je pohostinný, štědrý vůči vdovám a sirotkům, ať není ziskuchtivý, ať nebere ohled na osoby, ať je neúplatný, ochotný sloužit a má starost o všechny." (Apost. Const. 2/3) Tato nařízení se podobají předpisům pro vedení úřadu císařského místodržícího a úředníka a lze je chápat jako v té době aktualizovanou formu Ježíšových slov o vládnutí a službě: "Víte, že vládcové národů panují nad nimi a velicí je utlačují. Mezi vámi to tak nebude." (Mt 20,25)
Ze zachovaných spisů popisuje život svatého Mikuláše nejobsáhleji Nikolaus-Vita od archimandrity Michaela, jehož blíže neznáme, zachována v rukopise z 10. století. V ní jsou shrnuty dřívější tradice, které se dají sledovat až od 6. století, vztahují se však na události 4. století. Tato Vita popisuje světce zcela ve smyslu profilu biskupa podle představ Apoštolských kánonů. Vidí v něm živý obraz Krista, symbolickou postavu žité a zažité víry. Mnoha způsoby dává Mikuláš zažít dobrotivého a člověka milujícího "Otce na nebesích". Literární předlohou spisu je Lukášovo evangelium, přičemž stylistické prostředky antiky, které se v něm používají, jsou pro nás dnes ne vždy snadno osvojitelné. Ovšem nejde o bizarní příběhy, ale o vykreslení Mikuláše jako člověka, který bral vážně a svým životem naplnil následování Ježíše s možnostmi, které mu byly k dispozici jako člověku a biskupovi. Jako Ježíš i Mikuláš se věnuje lidem, kteří jsou ponecháni sami na sebe. Vita neustále vykresluje Mikulášovo nasazení pro nuzné, pro nevinně vězněné, pro lidi na okraji společnosti, jakož i pro lidi, kteří se ne vlastní vinou ocitli v nouzové situaci. Nikolaus-Vita vykresluje Mikuláše jako Ježíšův živý obraz.
Paralelu mezi Ježíšem a Mikulášem vidí i ikony. Podobnost Mikulášovy ikony s ikonou Krista Pantokratora je zjevná na první pohled. Mikuláš je ztvárněn jako člověk, ve kterém "Kristus přijal podobu" a který ztělesňuje Boží "dobrotu a lásku k člověku". Mikuláš je oblečený v liturgických rouchách biskupa, který vskutku reprezentuje Ježíše. Jako Ježíš i Mikuláš se dívá na pozorovatele ikony. Jako Ježíš i Mikuláš drží ve své levé ruce otevřený evangeliář. Pozorovatel ikony si může přečíst citát z "řeči na rovině" u Lukáše, z níž je v byzantské liturgii vzato evangelium pro svátek svatého Mikuláše: "Ježíš sestoupil s nimi dolů a zastavil na rovině i velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska i z Jeruzaléma i z tyrského a sidonského pobřeží. Přišli ho poslouchat [...] a on řekl: Blahoslavení chudí!" (Lk 6,17nn) Jak Ježíš i Mikuláš hlásá lidem evangelium, má sluch pro všechny, kteří s důvěrou k němu přicházejí, slibuje jim Boží blízkost a "žehná jim".
Svátek svatého Mikuláše - i když čistě náhodně - má souvislost nejen časově, ale i obsahově se svátkem Vánoc, kdy oslavujeme Boží dobrotu a lásku k člověku zjevenou na zemi v Ježíši (srov. Gal 4,19; Tit 2,11n, 3, 4nn). Mikuláš tak působivě a příkladně uskutečnil ve své době "Boží dobrotu a lásku ke člověku", která přijala podobu v Ježíši, že působí až do naší přítomnosti. Toto ozřejmit je i smyslem mnoha příběhů o svatých. I když jsou plné fantazie, přece jen mluví o zkušenosti mnohých, že Bůh působí skrze lidi. I v dnešních dnech Bůh používá ruce a nohy mnoha lidí, kteří mají otevřené oči a uši pro jiné a nasazují se pro ně. V těchto lidech nám stojí naproti Ježíš, Bůh, který je tu pro nás, který pomáhá a uzdravuje.
Hanns Sauter
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 12. 2016 naleznete
zde.
