Minule jsme zastavili u toho, jak Boží prozřetelnost připravovala fatimské zjevení Panny Marie. Prozřetelnostní bylo určitě i to, že k tomuto zjevení došlo právě v Portugalsku, po právu nazývaném „zemí Panny Marie“. Podívejme se tedy na portugalské dějiny ze zorného úhlu Panny Marie, respektive Fatimy.1
Panna Maria, patronka Portugalska před saracény a Španěly
Posledně jsme zmiňovali prvního portugalského krále Alfonse I. Byl to již tento král, který v roce 1139 vyhlásil Matku Boží za hlavní patronku a skutečnou vládkyni dynastie a národa. Učinil tak v souvislosti s bitvou u Ourique, rozhodující událostí v reconquistě Portugalska
z rukou saracénů, kteří je po čtyři století okupovali. (2)
Portugalsko muselo také hájit svou samostatnost vůči vedlejšímu Španělsku. Důležitého portugalského vítězství nad Španěly bylo dosaženo v bitvě u Aljubarroty – ne daleko od Fatimy – dne 14. srpna 1385. V předvečer bitvy, dne 13. srpna, don Nuño Alvares Pereira, vojevůdce
krále Jana I., národní hrdina a světec, (3) vzýval Bohorodičku o pomoc, a samotný král slíbil postavit klášter k její cti. Je to první 13. den v měsíci spojený s veřejným uctíváním Panny Marie. Král svůj slib po vítězství splnil a nechal postavit nádherný kostel Panny Marie „de Batalha“ („bitvy“) s přilehlým dominikánským klášterem. Ten se pak stane místem, odkud
se bude šířit modlitba růžence.
Portugalsko, námořní velmoc a „země Neposkvrněné“
Když na přelomu 15. a 16. století portugalští mořeplavci a misionáři budou šířit moc Portugalska – a tím i jméno Ježíšovo a Mariino – do různých světových stran, bude jejich výchozím bodem kaplička Panny Marie na plážích u Lisabonu, později nahrazená monumentálním jeronymitským klášterem Panny Marie Belémské.
Od roku 1580 bylo Portugalsko spojeno personální unií se Španělskem a španělští habsburští králové byli zároveň králi portugalskými. Poté, co se podaří obnovit portugalskou samostatnost,
vyhlašuje nový portugalský král Jan IV. z Bragançy dne 20. října 1646 za patronku svého království Pannu Marii od Neposkvrněného početí. „Země Panny Marie“ se tak stává „zemí Neposkvrněné“.
Úpadek Portugalska
Avšak od 18. století začíná „zemi Neposkvrněné“ poskvrňovat neblahý vliv osvícenství, zednářství a antiklerikalismu, jehož nejvýraznějším zosobněním se stane markýz Pombal, ministr krále Josefa I. a de facto absolutní vládce Portugalska v letech 1750–1777. V podobném
duchu bude v 19. století jednat ministr Aguiar, který v roce 1834 zruší v Portugalsku řeholní řády. Ti, kdo portugalskou monarchii takto zavedli na scestí, se od ní nakonec odvrátí: V roce 1908 je zastřelen atentátníky král Karel I. i s následníkem trůnu. Novým portugalským králem se stává Manuel II., Karlův druhorozený syn, slabý k udržení moci. Dne 5. října 1910 je
Portugalsko vyhlášeno republikou.
Následující léta patří k nejtemnějším stránkám portugalských dějin: V letech 1910–1926 došlo v Portugalsku k 16 revolucím a vystřídalo se zde 8 prezidentů a víc než 40 ministerských předsedů. V zemi vládla anarchie, chudoba a velký útisk Církve. V roce 1911 byl promulgován
zákon odluky státu od Církve. V témže roce se sešel v Lisabonu volnomyšlenkářský kongres, na němž autor tohoto zákona, ministr Alfonso Costa, vyhlásil: „Díky tomuto zákonu bude
v Portugalsku během dvou generací zcela odstraněn katolicismus.“
Fatima obnovuje zemi a Církev
Církev, i když zahnaná do kouta, se brání: vyhlašuje „křížovou výpravu“ růžence, která je tak úspěšná, že v květnu 1916 jsou lisabonské kostely plné modlících se lidí. Skutečně zlomovým se pak stane zjevení Panny Marie ve Fatimě v roce 1917:
Již v roce 1918 ustává nejhorší pronásledování Církve. Dne 28. května 1926, kdy v městě Braze končí triumfální mariánský kongres, začíná v témže městě vojenské povstání, vedoucí k politické stabilitě země: k postupnému nastolení řádu, ekonomickému rozvoji a obnovení přátelských vztahů mezi státem a Církví. Avšak hlavním plodem Fatimy se stává velké
obnovení katolické víry a obroda náboženského života, což se také projevuje nebývalým
vzrůstem duchovních povolání.
Dne 13. května 1931 zasvětí portugalští biskupové svou zemi Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Obdobně budou jednat o několik let později, když pociťují komunistické nebezpečí ze sousedního Španělska, a v roce 1936 dávají slib, že pokud Portugalsko bude uchráněno od rudého nebezpečí, budou dne 13. května 1938 putovat do Fatimy. Tento slib pak skutečně plní, putují sem spolu s půl miliónem poutníků, děkují Panně Marii Fatimské a obnovují zasvěcení Portugalska jejímu Neposkvrněnému Srdci. Podle svědectví sestry Lucie, fatimské vizionářky, které v tom všem má své „prsty“, zachrání tato zasvěcení Portugalsko nejenom před zvěrstvy komunismu, zatímco vedle ve Španělsku budou řádit naplno, ale také a především před hrůzami druhé světové války.
Biskupové přistoupí k zasvěcení Portugalska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie znovu dne 13. května 1975 a toto zasvěcení zažehná reálné nebezpečí komunismu, hrozící po tzv. Karafiátové revoluci v roce 1974.
fr. Štěpán Maria Filip OP
Poznámky k textu:
1 Srov. Casimir Barthas:
La Virgen de Fátima. 13. ed. Madrid: Rialp, 2009, „I. Portugal
y Fátima“, s. 25–31, „XX. Fátima y los destinos de Portugal“, s. 308–316; Vincenzo
Sansonetti:
Inchiesta su Fatima. Milano: Mondadori, 2017, „I. Perché in Portogallo“,
s. 9–23. Srov. také (světsky psané) dějiny Portugalska v češtině: Simona Binková:
Portugalsko. Praha: Libri, 2004; Jan Klíma: Dějiny Portugalska. Praha: Nakladatelství
Lidové noviny, 2007.
2 Srov. také knihu
Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska. Praha: Argo, 2008.
3 Po ovdovění dožil jako řeholník v karmelitánském klášteře. Byl svatořečen papežem
Benediktem XVI. v roce 2009.
Převzato z
MONITOR č. 7; 9. 4. 2017 /, str. 7 - 8.
