Před pár dny se mi dostala do rukou jedna knížka, kterou jsem přečetla téměř jedním dechem, a kterou bych vám zde ráda představila.
Knížka pojednává o životě svatého Maxmiliána Maria Kolbe. Už jsem o něm četla více životopisů, ale žádný mě nezaujal natolik, jako právě tento, jehož autorkou je Elaine Murrayová Stoneová a knížka nese název
Maxmilián Kolbe, světec z Osvětimi.
Život tohoto světce je popisován velmi prostě, avšak má v sobě velkou hloubku vše, co je zde napsané. Autorka sama píše, že dříve než začala psát, navštívila Polsko a místa, která jsou se svatým Maxmiliánem spojena a také měla možnost mluvit s některými lidmi, kteří byly v blízkosti svatého Maxmiliána. Myslím, že právě tyto zážitky se velmi odrazily v psaní této zajímavé knihy a že právě díky tomu je kniha velmi čtivá.
Dovolím si zde uvést jednu část, která mě v knize oslovila.
Na pomoc přispěchá Panna Maria
Té noci se horlivě modlil k Panně Marii Čenstochovské, aby učinila jeden ze svých zázraků. Kníže si pochopitelně rychleuvědomil, že se taková transakce nemůže nikdy uskutečnit. Řeholníci neměli prostředky, aby si tak velký a drahý kus půdy mohli koupit. Jejich záležitost mu však ležela na srdci a mimo to byl sám členem Rytířstva Neposkvrněné.
Maxmilián klečel před sochou, kterou měl vystavenou ve své cele, a modlil se: "Pomoz mi blahoslavená Matko. Nemám větší touhu než vzdávat ti čest. Když nám dáš místo, kde se budeme moci rozvíjet, pomysli, kolik časopisů bychom mohli tisknout a kolik duší získat pro tvého Syna! Prosím tě, ukaž mi, co mám dělat, abych ty pozemnky získal."
V tu chvíli Maxmiliánovi připadlo, že se socha pohnula. Chce mu tím snad něco říci? Ale co? Pak mu hlavou bleskl úchvatný nápad. Možná mu ho vnukla sama Maria. Byla to myšlenka tak roztomilá a dětinská a přesto mohla přinést řešení.
Dalšího dne odjel Maxmilián znovu do Teresina. Prošel úhlednými poli a mezi brázdy umístil sochu Panny Marie Čenstochovské. Pak se před ní s rukama umazanýma od úrodné púdy modlil: "Svatá Matko Boží, zabírám tuto půdu pro tebe a důvěřuji ti, že sepostaráš, abychom zde mohli postavit náš nový klášter."
O několik dní později se kníže sešel se svým realitním makléřem. Rozhodli se, že spolu zajedou na venkov a pozemky prozkoumají. Když byli na místě, ukázal zaskočený makléř mezi brázdy a zeptal se: "Co tam dělá ta socha?"
"Počítám, že ji tam musel dát pater Maxmilián," prohlásil kníže Lubecki. "Opravdu o tohle místo stojí." Pak se velkorysý kníže rozhlédl po okolních lesích, polích a záhonech, povzdychl si a řekl makléři: "Bylo by kruté zklamat kněze s takovou vírou. jděte a připravte všechny papíry. Tento můj pozemek převeďte na řeholníky. Vím, že ho využijí mnohem lépe, než bych to kdy dokázal já."
Pokud byste měli o tuto knihu zájem, je možné si ji objednat u bratří minoritů v Brně a nebo je možné ji zakoupit i u karmelitánů, kteří knihu vydali. Myslím, že by se to někomu mohlo hodit i jako dárek nejen na vánoce.
