Vzpomínka na svatou Kateřinu Alexandrijskou má pevné místo v latinském (25. listopad) i byzantském (24. listopad) liturgickém kalendáři.
Kateřina Alexandrijská patří k nejvíce uctívaným ženám mezi svatými. I když její život je pro historické bádání rozsáhle nejasný, přece jen můžeme vycházet z toho, že v její postavě se uchovala vzpomínka na ženu, která disponovala velkými intelektuálními schopnostmi a uměla je i použít.
V antice byla Alexandrie městem učenců. Vzdělání a věda byla tehdy sice výsadou mužů, ale je těžko představitelné, že by v duchovním centru jako Alexandrie mohli zůstat nedostupné nadané ženě.
Informaci o Kateřině podává Synaxár: Kateřina se narodila kolem roku 290 a byla dcerou bohatého aristokrata. Vedle bohatství vlastnila i výjimečnou krásu a vysokou inteligenci, byla nadanou žačkou nejslavnějších učitelů a ovládala několik jazyků. Ve věku 18 let dosáhla tak vysoký stupeň poznání, že se těšila všeobecnému obdivu. Kvůli jejímu aristokratickému původu a kráse, bohatství a učenosti se o ni ucházeli mnozí mladí muži, avšak ona se chtěla vdát pouze za muže, který by jí byl rovnocenný ve vznešenosti, kráse, bohatství a moudrosti. Poustevník, jehož její matka poprosila o radu, odpověděl, že zná velmi dobře jednoho muže, jehož moudrost je ještě větší než moudrost její dcery a který je králem nad celým stvořením.
A Kateřina se nechala pokřtít. V jednom vidění si ji Ježíš vzal za ženu a nechal ji slíbit, že na zemi nevstoupí do manželství se žádným jiným mužem. V té době v Alexandrii pobýval císař Maximinus Daia (308 - 313) a vyžadoval od obyvatelstva pod pohrůžkou mučení a smrti, aby obětovalo římským bohům. Katarína šla k němu, uznala ho jako vládce, ale ostře odsoudila kult bohů. Císař byl přemožen její krásou a moudrostí a slíbil, že z ní udělá císařovnu, pokud se vrátí k víře v bohy. Císař dal předvolat padesát slavných filozofů, kteří měli diskutovat s Kateřinou. Ona však přesvědčila vzdělance o křesťanské víře. A když dokonce prosili o křest, císař je dal popravit, Kateřinu však nechal mučit koly.
S pomocí anděla Katarína přestála mučení, což mělo za následek, že nejen císařovna, ale i blízký přítel císaře a dalších 200 vojáků se přihlásilo k víře v Krista. Maximinus Daia nechal všechny popravit, jako poslední Kateřinu. Ona ještě řekla děkovnou modlitbu, pak ji sťali. Z jejího hrdla - takto se informuje - vyteklo mléko místo krve. Kateřinino tělo pak andělé přinesli z Alexandrie na Sinaj.
Katarína je příkladem toho, jak významnou roli hrály ženy ve starověké církvi. V žádném případě nebyly donucované k mlčení, ale hlásaly víru a vystupovaly za náboženskou a názorovou svobodu. Kateřina a mnohé další ženy tohoto období, které jednou uznaly víru jako pravdu, šly cestou následování Ježíše důsledně až po mučednictví. Kateřina byla jednou z křesťanů, kteří se nebáli těch, kteří sice mohou zabít tělo, ale ne duši. Kateřina byla jednou z křesťanů, které vláčí po soudech, kterým ale Duch vnuká, co tam budou říkat, a kteří vydávají svědectví o víře před králi, místodržiteli a pohany. (Mt 10,28; Mk 13,11; Mt 27,2)
Na ikoně vidíme mučednici ztvárněnou jako vznešenou mladou ženu v aristokratickém oblečení. Sebevědomá a jistá si ve své věci stojí s křížem v ruce před námi a káže Krista, Ukřižovaného, jehož pohané považují za bláznovství, jehož bláznovství je však moudřejší než všichni lidé. (1 Kor 23nn) Na hlavě má Kateřina korunu jako odkaz na její aristokratický původ, ale především jako poznávací znamení těch, kteří se osvědčili ve víře. Kateřina byla věrná až po smrt. Zato dostala korunu života, která je přislíbena těm, kteří milují Boha. (2 Tim 4,8; Jk 1,12; Zj 2,10; Zj 14,14)
Kateřina je příkladem toho, že ženy hrály velkou roli při šíření víry. Úctu, kterou Ježíš projevoval ženám, první společenství křesťanů nezpochybňovalo. Kateřina si nenechala zakázat ani samostatné myšlení a vlastní názor. Císař, kterému šlo o moc, neměl žádnou šanci vůči jejím argumentům, proto ji násilím odstranil ze světa. Nicméně učenci, kterým šlo o poznání a pravdu, Kateřininy slova přesvědčily. Uznali, že víra je cennější než pozemská moc, cennější i než pozemský život.
Hanns Sauter
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 11. 2016 naleznete
zde.
