Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle adventní.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě ženy budou mlít na obilném mlýnku:jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.
Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24, 37-44)
Kolikrát už jsme v minulosti slyšeli výzvu k bdělosti a připravenosti. Jen si vzpomeňme na pionýrské doby, kdy heslem bylo „Vždy připraven“ nebo časy vojenské s výzvou „Bdělost a ostražitost.“
Říká se, že ďábel je opice boží. Proto i profánní svět používá často slova i postupy, které známe z výzev a skutků biblických.
Ježíšova výzva k připravenosti a bdění, jak nám ji předkládá dnešní evangelijní úryvek, nemá nic společného s výše uvedenými výzvami. Ježíšovi nejde o ostražitost vůči čemukoli z tohoto světa, ale o připravenost na příchod jeho samotného. A v tom je podstatný rozdíl. Nemáme být připraveni k záchraně materiálních hodnot, ale k boji s nepřítelem, ale musíme být připraveni k záchraně vlastní a setkání se samotným Ježíšem.
Duchovní připravenost vyžaduje čistotu. Čistotu srdce, čistotu cesty, čistotu vztahu. Protože dnešní nedělí vstupujeme do prostoru očekávání, je potřeba se očistit. Ať se kolem nás děje cokoli, to hlavní a zásadní musí být pořádku.
Vnitřní stav duše. Od něho se odvíjí i vztahy, Čeština má v tomto významu dvě podobná slova (stav i vztah). Budeme-li v dobrém vnitřním stavu, budeme umět i vytvářet dobré vnější vztahy. To, co bude v nás, to budeme šířit i kolem sebe.
Ježíš nás dále vybízí, abychom byli jako moudří hospodáři, kteří si střeží své bohatství před zlodějem a nedovolí mu, aby se prokopal do domu. Ježíš říká doslova, že takový hospodář musí být vzhůru.
Je to velmi moudrá rada. Každý z nás je hospodářem svého duchovního statku, bohatství víry. A zlodějů, kteří nám chtějí toto bohatství vzít, je dnes víc než dříve. Jsou to zloději pokoje, dobrých vztahů, čistých myšlenek, hodnotných mravů, vždy a stále platných osvědčených hodnot.
Na začátku adventní doby nás Kristus vybízí, abychom si tedy chránili bohatství a dary, které rostou z víry, abychom byli jejími strážci a abychom žili život nový, čistý.
tyto dvě výzvy spolu totiž logicky souvisí.
Bez víry nám nepůjde o čistotu duše a bez čistého srdce nám nepůjde o poklad víry.
Proto dnešní Ježíšovy výzvy nejsou jen rady náhodně vybrané, ale i logické, moudré a dovolím si říct, že i životodárné.
Máme právě ode dneška šanci začít znovu, jinak. Jistě, že takovou šanci nám dává Bůh každý den a každý den také takovou příležitost máme využít, ale dnes vstupuje do očekávání celá Církev. Ona je naše, my jsme její a buďme tzv. „při tom“. Abychom půlnoční Gloria zazpívali všichni společně.
