Časy, v nichž dnes žijeme, nás nutí hledat užitečné poučení v minulosti.
Vždy jsem byl přesvědčen, že během podpisu dohod v Camp Davidu, které zprostředkoval prezident Jimmy Carter v roce 1978, se odehrála fascinující - a poučná - událost.
Menachem Begin z Izraele a Anwar Sadat z Egypta byli dva staří vojáci a protivníci. V rámci přestávky v napjatých mírových jednáních je Carter vzal na nedaleké Gettysburské bojiště. Kráčeli po trase Pickettova útoku, který se odehrál v poslední den bitvy. Pickettův hrdinský čelní útok na armádu Unie, který se uskutečnil na rozkaz generála Roberta E. Leeho, se ukázal jako čistá katastrofa. Vojáci Konfederace byli nuceni ustoupit a zanechali za sebou tisíce mrtvých.
Na konci této procházky se Sadat rozplakal a vztáhl k Beginovi ruku se slovy: "
Dost bylo války!" Jak se procházeli tímto kdysi krvavým bojištěm, hrůza celého útoku v Sadatově představivosti ožila. Blízký východ stále čeká na mír, ale alespoň na chvíli se obyčejné historické vyprávění změnilo v živý a transformační zážitek.
Stejný účinek mohou mít i poutě na posvátná místa. Mnozí katolíci vyrůstali s příběhem zjevení Panny Marie ve Fatimě. Když jsem byl dítě, i na mě udělal celý tento fenomén hluboký dojem - zvláště vidění pekla - ale časem se změnil jen na jakousi komiksovou vzpomínku.
Fatimská úcta je nakonec "lidová" zbožnost, kterou Církev prohlásila za "věrohodnou". Ale pokud byla možná víra, snad byl i skepticismus. Spolehlivější cestu k pochopení Kristova učení nabízí studium teologie a pravověrné praktikování víry.
Pouť do Fatimy však ve mně znovu oživila zájem a umožnila mi opět si poskládat její pozoruhodné součásti. V roce 1916 - přesně před stoletím - se dětem zjevil strážný anděl Portugalska. Ze strachu před výsměchem si toto zjevení nechaly pro sebe. V roce 1917 se dětem pravidelně zjevovala Panna Maria v 13. den v měsíci od května do října.
Svěřila jim jednoduché poselství: modlete se růženec a neustále obětujte skutky pokání za obrácení hříšníků a mír ve světě - protože jinak ... svěřila jim tři "tajemství", které byly nakonec odhaleny: vidění pekla pro nekající hříšníky (nejčastěji za hříchy pohlavní nečistoty) , novou světovou válku, po níž mělo následovat šíření "omylů Ruska", a že Svatý otec bude muset hodně trpět.
Někdo možná připíše zjevení přebujelé fantazii dětí a masové hysterii, po které následovaly dějinné shody okolností. No množství historických událostí, které zjevení potvrzují, je přesvědčivé, přímo až zarážející.
Tisíce lidí byly 13. října svědky "zázraku slunce," o kterém rychle a podrobně informovaly sekulární noviny, ale věda je nikdy přesvědčivě nevysvětlila. Děti, které úzkostlivě toužily vědět, jestli "se dostanou do nebe", se dozvěděly, že dvě z nich, František a Hyacinta, zemřou dříve než Lucie. Oba zemřeli za projevů mimořádné svatosti, František v roce 1919, Hyacinta v roce 1920. Lucia podle příslibu žila dál, aby šířila fatimské poselství, a zemřela v pokročilém věku v roce 2005 jako karmelitánka.
Druhé velké válce předcházely "velké světla", které předpověděla Panna Maria. Tato mimořádná a tajemná událost ("Polární záře vyděsila Evropu", hlásily titulky v New York Times 26. ledna 1938) se odehrála jen pár měsíců předtím, než Německo anektovalo Sudety, což prakticky začalo 2. světovou válku.
Portugalsko nebylo do této války nikdy zataženo díky oddanosti svého lidu, přesně jak slíbila Panna Maria. V roce 1942 Portugalci s radostí přispěli svými šperky a vytvořili pro její sochu zlatou korunu.
V 70. letech 20. století se Portugalsko nevydalo na cestu komunismu, navzdory politickým otřesům a mnohým hlasům, které předpovídaly opak, přesně jak slíbila Panna Maria.
Tajemné a hrozné "třetí tajemství" se (pravděpodobně) vyplnilo atentátem na papeže Jana Pavla II. Své přežití připsal Panně Marii a atentátníkovu střelu poslal do Fatimy. Lze ji tam vidět zasazenou do koruny Panny Marie Fatimské.
Jak říkám, nad těmito historickými fakty lze mávnout rukou jako nad shodami okolností, ale dávají smysl. Když jsem tak během poutě kráčel po stopách těchto malých dětí, Fatimský příběh pro mě ožil. Když vidíte ty děti, jejich křehký věk (7, 9 a 10 let), jejich jednoduchou víru a tvrdohlavou čestnost, jejich "miniaturní" farmářské domky (podle mých měřítek) a jejich silné poselství, vzpomenete si na Hospodinův standardní pracovní postup: "
Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým"(Mt 11,25).
Naše časy jsou těžké a budou ještě těžší. Omyly Ruska se rozšířily. Bezbožné komunistické chápání člověka jako kolečka ve službách státu se podobá našemu bezbožnému chápání nenarozených dětí: tito maličcí jsou postradatelná kolečka ve službách sobeckého konzumismu. Matka Tereza si pospojovala souvislosti. Pohodlné zlo potratu pohodlně vede k válce: "
Potrat je jaderná válka."
Opravdu je však možné, aby svět změnila armáda růženců?
Představte si, že rodiče každý den vedou doma modlitbu růžence, byť jen jeden desátek. (Už samotná představa společné modlitby mimo kostel může dnes představovat výzvu dokonce i pro ty katolíky, kteří chodí do kostela). Pokud se každý den modlíte růženec, nemůžete zapomenout na Boží milost ("
Zdrávas, Maria, milosti plná ..."). Pobožnost svatého růžence udržela v Japonsku víru naživu i během staletí po vyhnání kněží v roce 1620. Při upřímné růžencové pobožnosti nemůže být člověk pro potraty - "
a požehnaný plod života tvého, Ježíš."
Rok milosrdenství se blíží ke konci. Co dál? Proč ne rok modliteb a pokání ke cti Panny Marie Fatimské z příležitosti jejího stého výročí? Naše nouze je velká a vhodné prostředky po ruce. Udělejme si předsevzetí, že se budeme každý den modlit růženec a že k tomu všude budeme povzbuzovat i rodiny.
P. Jerry J. Pokorsky
Autor je kňazom arlingtonskej diecézy. Je pastorom farnosti sv. Kataríny Sienskej v Great Falls v štáte Virginia.
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 19. 11. 2016 naleznete
zde.
