Proč Církev všechno zakazuje? Proč leze lidem do ložnice? Není lepší nevěřícím či alespoň nekatolíkům? Ti se mohou chovat v oblasti manželské intimity svobodně.
Mnozí mylně chápou svobodu jako beztrestnost - možnost konat cokoliv bez jakýchkoliv následků. Svoboda je však povinnost vybírat si dobro a odmítat zlo. "
Všechno zkoumejte a co je dobré, toho se držte! Chraňte se zla v jakékoliv podobě!" (1 Sol 5,21-22).
Věřím, že Bůh má s člověkem dobrý plán (ten nejlepší) a že tento plán nám zjevil ve svatém Písmu. Manželské intimitě se věnuje hned na začátku první knihy Bible - Genesis. Sám Bůh, ne Církev.
Když popisuje stvoření člověka (Gn 1,26-31), říká, že je stvořil jako "
muže a ženu", v hebrejštině doslova samce a samici. Žehná je a přikazuje jim: "
Ploďte a množte se!" A vidí, že je to "
velmi dobré".
V druhé kapitole je Boží plán vyjádřen slovy "
budou jedním tělem" (Gn 2,24).
Sex není jen věc manželského páru. Je to v první řadě Boží věc! Sex není soukromé potěšení. Sex je naplňování Božího plánu.
Problémem je, že většina lidí hlásících se k Církvi, v nějaký Boží plán ve skutečnosti nevěří a nezná ho. Nevědí a nechtějí nic vědět o žádostivosti, manželské čistotě, o poslání sexuality v životě člověka. Téměř výhradně se zabývají aktuální situací - představou dalšího těhotenství, výškou mateřské, sexuálním uspokojením sebe nebo svého partnera. Vedení náboženskou tradicí se však cítí povinni vtěsnat své sexuální chování do hranic určených katolickou morálkou. Pokud se jim to nedaří, prožívají výčitky svědomí. Pokud se jim to daří, jsou frustrovaní z omezení, které to přináší.
Přerušovaný sex není špatný, protože Církev řekla, že je špatný (a pokud by "změnila názor", tak by přestal být špatný). Církev říká, že přerušovaný sex je špatný, protože je špatný. Protože je v rozporu s Božím plánem.
Už slovo "přerušovaný" naznačuje, že něco není v pořádku. Velmi často jde totiž při nějakém "přerušení" ve skutečnosti o "vyrušení" či dokonce "zrušení". Když mě žáci jako učitele "přerušují", tak mě vlastně "vyrušují". Extrémním příkladem použití termínu "přerušení" je pojmenování vyvolaného potratu "umělé přerušení těhotenství". Přestože je jasné, že nejde o žádné přerušení, ale o ukončení a zrušení lidského života nenarozeného dítěte.
Při "přerušovaném" sexu nás "vyrušuje" naše myšlení. Pomýlené myšlení. Představa, že sex je jen vzbuzení příjemných pocitů vyvolané drážděním pohlavních orgánů. To však ve skutečnosti není definice sexu, ale masturbace. Bohužel, sexuální život mnoha manželských párů by bylo možné nazvat "asistovanou masturbací".
Boží plán je jiný. A nádherný. Katechismus o něm píše: "
Úkony, kterými se manželé intimně a čistě mezi sebou spojují, jsou čestné a důstojné a, pokud se konají způsobem skutečně lidským, vyjadřují a napomáhají vzájemnému darování se, kterým se navzájem radostně a vděčně obohacují. Sexualita je pramenem radosti a potěšení: Sám Stvořitel ustanovil také, aby manželé v této roli plození nacházeli rozkoš a štěstí těla i ducha. Manželé tedy nedělají nic špatného, když tuto rozkoš hledají a těší se z ní. Přijímají to, co jim Stvořitel určil. Ale i manželé se musí umět udržet v mezích správné umírněnosti" (KKC 2362).
Krásné. Jasné. Celistvé.
Intimní úkony mají vyjadřovat a napomáhat vzájemnému darování se, vzájemnému radostnému a vděčnému obohacování.
Sexualita je pramenem radosti a potěšení. Přináší rozkoš a štěstí těla i ducha.
Myslím, že tady někde je problém. Zjistil jsem, že většina manželských párů ani jen netuší, že sexualita může být zdrojem nejen tělesného potěšení a rozkoše, ale i hluboké duchovní radosti. Proto dokola řeší základní problém - jak dosáhnout sexuální uspokojení a vyvrcholení "bez následků" (bez početí). Přerušovaný sex je jeden z pokusů jak to "zařídit".
Slyšel jsem už mnoho názorů na toto téma. Pomůžu si parafrází výroku jedné ženy: "
Ti, co používají přirozené metody plánování rodičovství, ti jsou na jedničku. Přerušovaný sex je na dvojku, kondom na trojku, hormonální antikoncepce na čtyřku a potrat na pětku."
Mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu velmi dobrou.
Nejprve ta špatná:
Kromě přirozených metod plánování rodičovství používaných s pravou velkodušností (tedy ne jako "katolickou antikoncepci" - KKC 2368) je všechno na pětku! (Tím nechci tvrdit, že mezi nimi nejsou rozdíly! Všechny jsou však v rozporu s Božím plánem!)
A teď ta velmi dobrá:
Bůh miluje všechny pětkaře!
Celá pravda je taková, že přerušovaný sex není v pořádku, ale zároveň to nic nemění na Boží lásce k tobě. Nemůžeš udělat nic, aby tě Bůh přestal milovat.
Proto se nebojte, ale ani si nelžete.
Nebojte se Boha, ani své slabosti. Bůh je milosrdný Otec a zná vás. Před ním si nemusíme na nic hrát.
Nelžete si a neuspávejte své svědomí. Pokud víte, že jednáte objektivně v rozporu s Božím plánem, usilujte o to ho v první řadě poznat. Boha i jeho plán.
Pokud poznáte Boha jako milujícího Otce, pokud pochopíte nádheru jeho plánu, jsem přesvědčen, že s radostí zanecháte hříchu (tím nechci tvrdit, že to půjde snadno a bez boje).
Svatý Pavel před svým obrácením bojoval proti Bohu. Když se setkal s Ježíšem, položil mu dvě otázky: "Kdo jsi, Pane?" A "Co mám dělat, Pane?" (Srov. Sk 22,8-10). Nejprve potřebujete poznat Pána, až pak můžete řešit, co máte nebo nemáte dělat. Strašně mnoho lidí nezná Pána, ale užírá se náročností evangelní morálky.
Ke spáse je třeba i Boží milosrdenství i tvé pokání. Spoléhat se pouze na jedno z nich je opovážlivost (srov. KKC 2092).
Proč je tedy přerušovaný sex špatný?
V první řadě, nejsme zvířátka, ale lidé. Prožívání manželské intimity je čisté a důstojné, když se děje "způsobem skutečně lidským", tzn. přirozeným, odpovídajícím lidské přirozenosti. Úmyslná ejakulace mimo pochvu je nepřirozená a traumatizující. A nepleťme se, být přirozeným při sexu není módní trend (jako biopotraviny či odmítání kožichů), ale Boží zákon!
Manželský úkon je totiž vyjádřením manželského slibu: "Celý / celá se ti dávám a celou / celého tě přijímám!" Pokud se bojíme své plodnosti a odmítáme ji, ve skutečnosti se nechceme celí dát a celí přijmout. Pokud manželé přerušují sex, odmítají ho dotáhnout do konce, říkají: "
Nechci se ti dát celý, nechci tě přijmout celého. Chci jen brát."
Ano, pokud manželský akt proběhne přirozeně, lidským způsobem, vždy je tu možnost, že počneme nový život. No ale vždyť to jsme si slíbili zároveň s láskou a věrností na celý život! Miluji tě a chci mít s tebou děti. Jistě,
početí dětí si můžeme zodpovědně plánovat. Plánovat, ale ne vylučovat!
Jádrem problému je strach. Věřte mi, strach není dobrý společník při manželském sexu. A přerušovaný sex s sebou stále nese závoj strachu. Co když ...?
Řešením strachu není antikoncepce, ale důvěra. Ne slepá iracionální důvěra, ale důvěra v milujícího Otce, všemohoucího Stvořitele, který s nekonečnou moudrostí stvořil celý vesmír i každého člověka, vložil do něj své zákony, podle kterých funguje i lidská sexualita.
Nejsmutnější je to, čeho se vlastně bojíme. Vlastního dítěte. Synka či dcerušky. Odtahuji se od tebe, nedávám se ti celý, protože se bojím, že budeme mít chlapečka nebo holčičku. Pláču.
Ale ty zapomínáš, že jsou zde zdravotní, sociální či ekonomické problémy! Ne, nezapomínám. Jsem však přesvědčen, že tyto věci je třeba oddělit od samotného dítěte. Přijmout dítě a řešit problémy. Vůbec nechci tyto problémy zlehčovat. Velkou část produktivního života jsem prožil jako učitel s manželkou na mateřské, postupně se čtyřmi dětmi a půjčkou na dům.
Kvůli zdravotním problémům manželky a mému pracovnímu vytížení (jsem často pryč z domova) momentálně neplánujeme počít další dítě. Ale chceme ho a těšíme se na něj. Pokud se to už nepodaří (máme oba přes čtyřicet), těšíme se na vnoučátka!
Tragické je, že v době, kdy západní civilizace definitivně umírá i kvůli demografické krizi, slyším dokola stále nářky: "
Co když budeme mít dítě?"
Možná si řeknete: "
Ty jsi celý posvazovaný tím katechismem!" Věřte, nevěřte, v oblasti manželské intimity se cítím a jednám velmi svobodně. Přerušovaný sex však z vlastního nejhlubšího přesvědčení pokládám za něco, co by mě okrádali ve vztahu k mé manželce. Proto ho odmítám. V životě mě nenapadlo: "Škoda, že to Církev nepovoluje. To by bylo super!" Super je manželský úkon, ve kterém se jeden druhému dáváme bez jakýchkoli podmínek a omezení. Ty jsi moje a já jsem tvůj. Celá, celý.
Richard Vašečka
je šestnáct let šťastně ženatý s manželkou Martou, s níž má čtyři děti. Je uznávaným řečníkem, učitelem v oblasti křesťanského života, manželství a vztahů. Od r. 2012 je poslancem Národní rady SR za hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. Věnuje se tématům spojeným se školstvím, rodinou, dětmi a mládeží.
Převzato z
http://zastolom.sk,
článek ze 6. 11. 2016 naleznete
zde.
