Když ani toto ponížení Božího Syna a jeho Matky nevyléčí naši pýchu, tak co nás uzdraví a zachrání?
1. desátek
Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem
Kolik příkladných projevů pokory nám dal Ježíš na Olivetské hoře. Leží na tváři před nebeským Otcem jako velký hříšník, obtížen všemi nepravostmi světa.
Volá k němu s pokorou a dává se mu na milost a nemilost. Vzdává se své vůle a svých přání. Tak se ponižuje, že hledá posilu u svých učedníků. Pokorně snáší potupu zrádného polibku a ostudu, že má mezi svými najdôvernejšími přáteli zrádce, který ho prodal za cenu otroka. Předává se do moci zlých lidí, je spoután jako zločinec, On, který má všechno ve své moci.
Jaké oslnivé světlo to vše vrhá na jeho výzvu: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem." (Mt 11,29)
2. desátek
Jen pokorný je čistý
Bičování znamenalo veřejné zbavení cti. Ježíš, který byl hodný vší úcty, se stává člověkem bez cti. Kolik hrubosti musel snést při svlékání a bičování u sloupu zločinců.
Tímto svým nesmírným a bolestným ponížením vykupuje ztracenou čest lidské duše před Bohem, kterou lidé ztratili hanebnými hříchy těla a nevinným vykupuje pokorné vytrvání v čistotě. Ježíš se podrobil krutým lidem, aby člověk byl vždy podroben Božímu zákonu. Stal se otrokem, aby člověk nikdy neotročil hříchu nízkosti, pod záminkou zrádné svobody.
I od tebe se vyžaduje pokora při zachovávání čistoty. Buď pokorný zvláště v pokušení, abys nepadl. Pád do nízkosti hříchu je následkem pýchy.
3. desátek
Trest za naši pýchu
Král věčné slávy je potupen. Trosky nějakého sloupu to je potupený trůn. Znak vladařské moci, žezlo to je potupná třtina. Potupná koruna je trní, které vyrostlo z kletby hříchu v srdci. Potupný pozdrav: "Buď zdráv Králi", je doprovázen ranami a pliváním.
A zatímco tlučou trním ověnčenou Božskou hlavu, nádvořím zní hlasitý smích rouhavého davu, který je tím divočejší, čím je Ježíš tišší a pokornější.
Zde je trestána moje pýcha. Trůn znamená, že chci přednost. Vojenský plášť znamená světáckou starostlivost. Žezlo, že chci vládnout, pyšně uplatňovat sebe. Koruna, že kolik mám v hlavě rozpustilých, samolibých myšlenek. A výsměšné pozdravy, že nesnesu žert ani upozornění.
Ubohý Ježíši, kolik jsi pro mě vytrpěl. Pomoz mi, aby to nebylo nadarmo.
4. desátek
Po stopách tichého Ježíše
Cesta na popraviště je cestou hanby. Touto cestou kráčí Ježíš Nazaretský. Ukazují na něj prstem. Kde je vlastně jeho moc, kde jsou jeho přívrženci? Hle, jak se jen vleče, jak je opuštěný. Je v koncích se svou slávou. Z řad diváků po něm házejí kameny, pouličními odpadky. Pouze před pěti dny se slávou vcházel do Jeruzaléma a dnes je s ostudou veden z města ven na popravu.
Veškerá tato veřejná ostuda padá i na Pannu Marii, která jde za Ježíšem. Podívejte se, to je Matka toho zločince. Ježíš jde tichý, trpělivý. V jeho stopách je jeho věrná podoba - Panna Maria.
A mě tak brzy přejde trpělivost při potížích, při nezdarech, nepozornosti nebo zlomyslnosti jiných. Ztratil jsem stopu tichého a pokorného Ježíše.
Panno Maria, pomoz mi ji najít.
5. desátek
Pro tvé uzdravení
Kalvárie je vrchol Kristova ponížení. Ježíš je připočítán ke zločincům. Kolik ponížení snesl. Smějí se mu: "Jiné zachránil, sám sebe nemůže zachránit." (Mt 27,42) Podezřívají ho ze lži: "Je králem Izraele; ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něj. Spoléhal na Boha; ať ho nyní vysvobodí, pokud ho má rád. Vždyť řekl: Jsem Boží Syn." (Mt 27,42-43)
A tak to pokračuje dál, tři hodiny. Srdce Ježíšovo bylo skutečně potupami nasycené. Ježíš se nebrání. Jako kdyby ty špatné posudky proti sobě potvrzoval, volá: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mt 27,46) Jak vypadal v očích národa? Zlořečený, kdo visí na dřevě kříže, říká Písmo, a lid zná tento výrok a podle něj soudí Ježíše. Jak vypadala jeho požehnaná Matka, stojící pod křížem?
Když ani toto ponížení Božího Syna a jeho Matky nevyléčí naši pýchu, tak co nás uzdraví a zachrání?
Zdroj: Inštitút Nepoškvrneného Srdca Panny Márie
www.maria.sk
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 28. června 2013 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 5. 11. 2016 /786 přečtení)
