Na dálnici nedaleko mého domu se nachází pochmurný billboard, který seznamuje cestující o počtu tragických úmrtí na silnicích během roku. Vidět toto číslo růst každý týden je určitě alarmující. Na začátku loňského roku tam svítila nula. Na konci roku to bylo 556.
Cílem této značky není zkazit vám den. Chce vás upozornit na to, abyste jezdili bezpečně - připoutali se, abyste si dvakrát promysleli, zda budete řídit pod vlivem alkoholu nebo, což je dnes ještě aktuálnější, zvážit,jestli budete psát zprávy a zároveň řídit. Koneckonců, těch 556 lidí si s největší pravděpodobností myslelo, že bezpečně dorazí domů, jenže nedorazili. Neriskujte, varuje nás nápis, když ženeme dálnicí.
PAMATOVÁNÍ NA SMRT
Toto dopravní značka není až taková inovativní, jen využívá část z knihy
Katolická spiritualita - Memento Mori, nebo pamatování na svou smrt. Myšlenka na smrt nemusí být jen depresivní, ale také zcela motivační, a tato motivace může být využita velmi dobrým způsobem.
Vidíte, přesto, že většina z nás by to raději nepřiznala, je to fakt, který musíme akceptovat a postavit se mu tváří v tvář - dříve či později, každý z nás zemře. A ano, i tebe to čeká. Nevím jak, kdy, nebo proč. Ale zemřeš ty ... a zemřu i já.
Existuje dlouhá tradice Memento Mori v katolicismu a svatí neustále hovoří o důležitosti meditování nevratného faktu, že jednou zemřeme. Tato exhortace není z těch děsivých obsesí nebo morbidních fascinací. Dříve, svatí přemýšleli o smrti, protože jim to pomáhalo žít lepší život.
Zde je 5 benefitů reflektování toho, že jednou zemřeme:
1. Využívání času - Čas je velmi vzácný zdroj. Moment, který jednou prožijeme, se už nikdy nevrátí zpět. Dokonce, to, co děláme s naším časem, bude trvat celou věčnost. Čas je také velmi omezený, co se týče kvantity, a nikdo z nás neví, kolik ho ve skutečnosti máme. Mohli bychom žít dalších 20, 30 nebo 40 let, nebo bychom mohli umřít ráno cestou do práce. Prostě nevíme.
Tyto úvahy by nás měly motivovat k tomu, abychom svůj čas využívali dobře a nemrhali ním na pošetilé aktivity, které pro nás nemají význam. Tím nechci říci, že nemáme odpočívat, užívat si život nebo se bavit, ale skutečná moudrost udržuje tyto věci v průměru a nevyhledává život plný potěšeni na úkor duše člověka.
2. Svatá bázeň - Přečtěte si Matouše 25,31-46. Tato pasáž by měla vzbuzovat ve vašem srdci posvátnou bázeň, protože budeme souzeni podle našich skutků. Mnozí rádi tvrdí, že jsou katolíci nebo křesťané. Možná se jim v autě na zpětném zrcátku houpe růženec. Ale pokud se podíváte na jejich život, těžko najdete jakýkoliv rozdíl mezi nimi a těmi, kteří Boha neznají.
Nejsme zachráněni jen díky víře. Písmo je v tomto zcela jasné. Budeme souzeni ne podle toho, v co věříme, nebo podle toho, co jsme udělali. Jak hrozivé by bylo slyšet slova: "
Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům!"
Žiješ tak, že si můžeš být jistý, že ti Kristus řekne: "
Dobrý a věrný sluho" ?? Tvůj život je důkazem toho, co je v tvém srdci. Žij dobře, abys mohl dobře umřít.
3. Žij bez výčitek - Jak bys prožil dnešek, kdybys věděl, že je posledním dnem tvého života? Dělal bys něco jinak, kdyby jsi věděl, že zemřeš zítra? Tipuji, že ano.
Ale pravda je, že dnešek by mohl být posledním dnem tvého života. Skutečně bys mohl zítra umřít. Prostě to nevíš. Zkus tedy prozkoumat svůj život ve světle věčnosti. Žiješ život, který má smysl, nebo se jen tak bezcílně motáš? Děláš něco, o čem víš, že tě k tomu Bůh volá?
Pro svět - žít bez výčitek znamená, hledat vlastní zájmy před zájmy jiných, hledat maximum požitku v omezeném čase, který máme. Nicméně, to je prázdná a bezcenná filozofie. Žít bez výčitek znamená darovat naše životy Ježíši a ostatním. To je jediný způsob života, na kterém záleží. Do věčnosti si můžeme odkládat jen to, co nejdříve darujeme.
4. Dědictví lásky nebo bolesti - Každý z nás zanechává dědictví v mezilidských vztazích. Občas je tím dědictvím bolest, zničené vztahy, zatrpklost a hněv, nenávist. Ale, v mnoha případech je tímto dědictvím láska, vřelost a radost.
Každý, koho necháváš za sebou, si bude pamatovat, jak ses k němu choval. Miluješ svou manželku? Investuješ sebe do svých dětí? Jak se chováš ke svým rodičům, sourozencům, přátelům nebo dokonce nepřátelům? Jak si tě zapamatují? Je na místě zvážit smíření: máš nějaké zkažené vztahy, které bys mohl před smrtí změnit? Neodkládej to na později. Promíjej a hledej odpuštění.
Na smrtelné posteli můžeme být buď obklopeni těmi, kteří nás milují, nebo můžeme umřít opuštění, protože jsme každého odehnali pryč. Lidé si nás mohou pamatovat se slzami smutku nebo s povzdechem úlevy. Jak chceš, aby si tě pamatovali?
5. Svatost - Život je krátký. Věčnost trvá dlouho. Koneckonců, jediná věc, pro kterou se skutečně vyplatí žít, je svatost. Mnozí si myslí, že svatost je nudná a že není hodna toho, abychom se o ni pokoušeli. Ale svatost není nudná. Svatý je lidská bytost, nadpřirozeně přeměněná, naplněná, až přetékající božím životem. Jak to může být nudné?
Naše kultura je přece posedlá superhrdiny a superschopnostmi. V minulosti byla společnost fascinovaná světci. Kdesi v hloubi srdce tušíme, že existuje určitá korelace, že lidská bytost je víc než jen to, co vidíme očima. S Boží milostí jsme schopni dělat neobyčejné věci, a to povolání ke svatosti je povoláním k nadpřirozenému životu. Ne, možná nikdy nebudeš dělat zázraky nebo levitovat, ale můžeš poznat Boha a spolupodílet se na Jeho Božské podstatě tak, jak je to pro stvoření jen možné. A to je zázrak sám o sobě! Žít se vyplatí pouze pro jednu jedinou věc: svatost. Nemrhej svým životem. Buď světcem.
Žij, jako bys umíral.
Život je dar. Smrt je nevyhnutelná. Nemrhej tím nejvzácnějším darem ze všech darů tím, že spěcháš do nikam. Nepromarni své dny hnaním se za zařízeními, potěšením, povýšením nebo množstvím jiných věcí, které ve skutečnosti nejsou podstatné. A pokud máš pokušení, vzpomeň si na hrob, před kterým nemůžeš utéct.
Žij pro věčnost. Miluj Ježíše, miluj ostatní, promíjej, pros o odpuštění, dávej obětavě, buď pokorný, usiluj o nadpřirozený život svatosti. Vše, co je méně, je ztráta času.
Ve zkratce: žij, jakoby si umíral. Protože umíráš.
Zdroj:
www.catholicgentleman.net, 13. 1. 2016
Převzato z
http://zastolom.sk,
článek z 1. 11. 2016 naleznete
zde.
