Hlavně mší svatou, kterou nemůže nic nahradit. 2. listopad je svátkem všech věrných zemřelých. Tehdy je kněžím dovoleno sloužit tři mše sv. za zemřelé. (Už Tertulián v 2. století vzpomínal i výroční vzpomínkové bohoslužby.)
Smírným utrpením. Každé utrpení, ať tělesné nebo duševní, které obětujeme za duše v očistci, jim přináší velkou úlevu.
Růženec je po mši svaté nejúčinnějším prostředkem, jak můžeme duším v očistci pomáhat (úmysl - i za obrácení hříšníků). Modlitbou růžence (i k Božímu milosrdenství) se denně vysvobozuje mnoho duší, které by jinak musely ještě dlouho trpět.
Obracejme se v modlitbách také ke světcům a k andělům. Kromě sv. archanděla Michala je ochráncem duší v očistci sv. Odilo - chudý opat. (Vynikal dobrotou, miloval trpící církev, přičinil se o vznik svátku Dušiček.)
Také
křížová cesta přináší velkou úlevu.
Duše v očistci říkají, že
odpustky (úplné, částečné - známé podmínky) mají pro ně velký význam. Prostřednictvím odpustků je jim přivlastněné zadostiučinění, které nebeskému Otci nabídl Ježíš Kristus. Ten, kdo během svého života často získával odpustky pro duše v očistci, dostane v hodině své smrti milosti, pramenící z odpustků, ale dokonalejším způsobem. Je to hrozná věc: nevyužívat (zanedbávat) tyto poklady církve pro duše v očistci.
Almužny a dary na dobré účely, hlavně na misie. (Je možné, že tuto pěknou povinnost zanedbávali. Mnohé duše mají co vyrovnávat buď kvůli nezaplaceným dluhům nebo kvůli nespravedlivé závěti či jiné nespravedlnosti.)
Také
zapalování svící duším v očistci pomáhá. Nejprve proto, že je to úkon pozornosti a lásky, pak proto, že svíce jsou posvěcené a svítí do tmy duši v očistci. (Prosíme, aby byl Ježíš pro ně světlem, aby byl pro ně odměnou za to, co dobrého udělali - za jejich pěkné myšlenky, slova, záslužné skutky.)
Kropení svěcenou vodou mírní bolesti.
Duše v očistci si přejí očistec, protože mají jasnou představu o Bohu, který se jim ukázal v zářivé kráse a čistotě. Nechtějí před něj předstoupit ani s nejmenší skvrnou (s lehkými hříchy, s dočasnými tresty za smrtelné hříchy), touží po dokonalosti. Je to osobní soud. Tyto tresty jako důsledky vyplývají z podstaty hříchů. "
Protože Bůh je svatý, nemůže být nesvatá duše v nebi blažená." (J.H.Newman) Potom však budou pociťovat štěstí. Nebudou je trápit výčitky. V očistci musí také pochopit ohavnost hříchů, kterých se dopustily vůči nebeskému Otci, vůči svému Spasiteli. (Je možné, že je to jen okamžik, který však vyjadřujeme v dnech a letech, a tak kvalitu nahrazujeme kvantitou.) Tuto proměnu k dobrému bylo možné uskutečnit již během pozemského života, ale teď už není nebezpečí, že danou možnost nevyužijí. Pouze málo lidí opouští tento svět ve stavu čistoty a milosti, který zaručuje jejich okamžitý vstup do nebe. Když duše zemřelých přejdou hned do stavu věčně nezměnitelného, pak jsou zbytečné naše modlitby (také jiné skutky, relikvie). Očistec bude trvat až do posledního soudu. Potom už bude jen ráj a zatracení (peklo).
Sami si pomáhat nemohou, ale nám mohou pomáhat, když je o pomoc prosíme. Pokud pomůžeme my jim, oni pomohou nám. Oni se starají o nás a o Boží království. My nemáme naříkat nad dnešními časy, nad tím, co se stalo, co nás postihlo. "
Ve svých modlitbách myslete na nás, kteří jsme vás předešli" (poslední slova umírajících). Pokud se modlíš za svého bratra na zemi, tak můžeš tak učinit i tehdy, když překročil práh věčnosti. Vždyť smrt nechává duši neporušenou. A duše dál žije, vzpomíná a miluje. Duše je oživující princip. Ona se přičiní o nový začátek, o nové, oslavené tělo (bytí). Bůh není konec, on je začátek. S ním je život plnější, intenzivnější. V jeho rukou je zemřelému lépe než "v našich rukou", přestože si někdy namlouváme, že při nás mu bylo dobře. A tak i ty svou lásku nedokazuj neplodnými slzami, ale účinným prostředkem modlitby. Nemůžeme šířit beznaděj, nepokoj. (Dotykem svých rukou ani svýma očima zesnulého blízkého neobsáhneme, ale naše láska a modlitba se vždy k němu dostane. Je to samozřejmé, že máme vztah i k tomu, koho nevidíme.) "
Probuďte se, spáči, proste za duše v očistci!" je to konkrétní, účinná a radostná pomoc, které je schopen lidský duch.
A pak i my hříšníci můžeme doufat, že na tomto místě očišťování najdeme "něžná pouta", která nás spojovaly s blízkými a s přáteli na zemi. Zdánlivé rozdělení těch, kteří se mají rádi, přináší možnost rozmnožení vztahů a růst lásky. "
Žijeme z majetku našich zemřelých prarodičů a rodičů. Snadno však zapomínáme na to, co jsme jim dlužni, jak touží po naší vděčnosti a jak potřebují naši pomoc. Volají: Snášej, trp, modli se, posti se, dávej almužny za nás!" (A. K. Emmerichová)
Bohu se líbí, když příbuzní o umírající pečují. Buďme při umírajícím příbuzném a pričiňme se o to, aby mohl přijmout nezbytné svátosti (viatikum - tři svátosti).
Zvláštní hluboká mystika některé lidi inspiruje, aby se obětovali za duše v očistci. Smíření se musí konat. Oni jsou šťastní - modlí se za duše a s dušemi očistci. Tyto prostředky nepomáhají duším v očistci stejným způsobem. Například když si někdo v tomto životě vážil mše svaté, pak mu mše sv. pomáhá i v očistci. Kdo měl "otevřené srdce", dostává hodně pomoci. Také musí hodně trpět ti, kdo utrhali na cti.
(V Římě se nachází "muzeum duší v očistci", kde je vidět i ohnivé stopy na různých předmětech.) Je správné každý večer poděkovat Bohu za provedená dobra a litovat vše špatné ve svém konání, protože každý spánek se podobá "věčnému spánku".
Pokud se naučíme s důvěrou vzývat Ducha Svatého, poznáme, jak nám pomáhá. Na druhé straně však pokud někdo tvrdošíjně setrvává v hříších proti Duchu Svatému, tyto hříchy se mu nepromíjí.
Duším v očistci je Panna Maria matkou milosrdenství. Když tam zazní její jméno, je to pro duše velká radost. Vždyť ona, která byla vzata do nebe, vyprošuje vysvobození pro duše v očistci. Ona ví, kdo to nejvíc potřebuje.
I
děti se mohou dostat do očistce. Nehrozí jim však dlouhý ani těžký očistec. Pro nepokřtěné děti je také nebe. Jsou šťastné, ale nevidí Boha. Věří, že mají to nejlepší, co může být. Jenže měli bychom vše udělat pro to, že pokud jsme zde na tomto světě několik desítek let spolu jako rodina, abychom mohli být spolu i ve věčnosti. Mysleme také na děti, kterým nebylo dopřáno narodit se.
Za ty, kteří si vzali život, většinou nesou odpovědnost jiní.
Také jinověrci mohou přijít do očistce. Jejich utrpení není velké, protože neměli k dispozici tolik milostí, avšak nemají pak ani stejnou blaženost.
Ježíš myslel na druhé i po smrti. Sestoupil do pekel do předpeklí, kteří čekali na narození Zachránce. Tuto skutečnost vyjadřujeme i v modlitbě Věřím v Boha. Evangelista Matouš popisuje (Mt 27, 52-54), jak se po Kristově zmrtvýchvstání mnohým lidem zjevily duše zemřelých.
Jsou známá zjevení duší z očistce některým světcům: sv. Markétě Marii Alacoque, sv. Janovi Bosco, Gertrudě Veliké, Kristýně Belgické, sv. Brigite, Josefovi z Leonisa, Veronice Juliani, Marii Agátě Simmaové - autorka knihy). Očistec je na mnoha místech. Duše nepřicházejí z očistce, ale s očistcem.
Bůh chce dát duším zvláštní milost. I velký hříšník se může stát svatým (sv. Augustin, sv. Pavel).
Chraňme se hříchů proti lásce, osočování, pomluv, hádek (ze zištných důvodů nebo závisti), znamenají ve věčnosti velkou tíhu.
Neodsuzujme ani se nevysmívejme druhým, velmi to škodí naší duši.
Méně mluvme, více jednejme. Nebuďme druhým na pohoršení.
Odpouštějme i za hrob.
Nemluvme zbytečně špatně o zemřelých. Ježíš nás žádá, abychom si z nepřítele vytvořili přítele. Sobě tím můžeme ušetřit velkou část očistce.
Duše je potrestána tím, čím hřešila. "
Oheň vyzkouší, jaké je dílo člověka. Pokud jeho dílo vydrží, za spravedlivé skutky získá odměnu." (Sv. Pavel Korinťanům)
Láska nás obklopuje. Nebe je stav. Bůh je všude. Bůh není nikdy sám. Tam, kde je on, tam jsou i "nebešťané". Očistec je ohněm radosti, peklo je ohněm trápení.
"Bůh, ke kterému přijdeme, je nebem; Bůh, kterého ztratíme, je peklem; Bůh, který nás očišťuje, je očistcem". (H.U.von Balthasar).
Buďme pokorní, protože pokorný člověk do pekla nepřijde. Je třeba vést k tomu i děti. (M. Kuffa a jiní)
Nepřipoutávejme se k věcem pozemským (ne pouze péče o tělo), protože z pomíjivých věcí si s sebou nic nevezmeme. Vzít si s sebou můžeme jen dobré skutky. Jde o skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Tyto skutky lásky budou nejvíce odměněny. Věčný život přece bude trvat věčně.
(Zpracované zejména podle Marie Simmaové: Duše v očistci.)
Zdroj:
http://faraslatina.sk, 29. 10. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 1. 11. 2015 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 2. 11. 2016; 2. 11. 2017 - 1028; 30. 10. 2023 - 7894 přečtení)