Věřící čerpají z příkladu svatých a věrní zemřelí z modliteb věřících.
V římskokatolickém liturgickém kalendáři má 1. listopadu pevné místo Slavnost všech svatých. Jelikož jde o přikázaný svátek*, římskokatoličtí věřící se mají zúčastnit mše svaté a nekonat těžké práce. Splnit si náboženskou povinnost jim usnadňuje to, že na Slovensku je Slavnost všech svatých dnem pracovního klidu.
"
Liturgie nás zve, abychom se zúčastnili nebeské radosti svatých, zve nás, abychom ochutnali tuto radost. Svatí nejsou malou skupinou vyvolených, ale nespočetným zástupem, ke kterému shlédnout nás dnes liturgie vybízí. V tomto davu se nacházejí nejen oficiálně uznaní svatí, ale pokřtěni všech dob a národů, kteří se pokoušeli s láskou a věrností plnit Boží vůli ... Smyslem dnešní slavnosti je skrze pohled na zářivý příklad svatých vzbudit v nás velkou touhu stát se svatými ", vysvětlil
Benedikt XVI. v homilii na Slavnost všech svatých, kterou přednesl v roce 2006 v bazilice svatého Petra ve Vatikánu: "
Životopisy svatých popisují muže a ženy, kteří byli poddajní vůči Božím plánům a někdy vzali na sebe nepopsatelné zkoušky a utrpení, pronásledování a mučednictví ... Příklad svatých je pro nás povzbuzením, abychom se vydali stejnou cestou, abychom okusili radost toho, který důvěřuje Bohu, neboť jediná pravá příčina smutku a neštěstí pro člověka spočívá v tom, že žije daleko od Boha."
Výrazem úsilí nabídnout věřícím přiléhavé příklady následování Ježíše Krista chtějí být četné procesy blahořečení a svatořečení v Katolické církvi. V tomto duchu bylo například během pontifikátu Jana Pavla II. (1978 - 2005) svatořečených 482 a blahořečení 1 338 osob ze všech stavů. Blahořečení je předstupněm k svatořečení. Jelikož Římské martyrologium ve svém nejnovějším vydání z roku 2004 obsahuje pouze 6 658 osob, Slavnost všech svatých je věnována hlavně nekanonizovaným svatým.
Řeckokatolický liturgický kalendář zná Neděli všech svatých, která se slaví hned po neděli sestoupení Ducha Svatého (Padesátníci), a proto má pohyblivý datum.
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
V římskokatolickém liturgickém kalendáři na Slavnost všech svatých navazuje 2. listopadu Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. V tomto svátku se spojuje církevní nauka o posmrtném životě, očistci a společenství svatých. Katolíci věří, že jejich zesnulí časnou smrtí přešli do věčného života, doufají, že z Božího milosrdenství byli uchráněni od věčného zatracení, avšak pro své nedostatky jsou ve stavu očišťování a oni jim svými modlitbami a záslužnými skutky mohou pomoci. Pro přirozené společenství, které je spojovalo v časném životě, a pro společenství svatých, které překračuje hranice smrti, alespoň jednou v roce chtějí pamatovat na své zesnulé. Svou vzpomínkou jim chtějí projevit patřičnou úctu a modlitbou zase svou lásku a duchovní milosrdenství.
Vzpomínce na všechny věrné zemřelé odpovídá v řeckokatolickém liturgickém kalendáři pět zádušních sobot, přičemž první se slaví týden před začátkem Velkého půstu, následující tři připadají na jeho druhou, třetí a čtvrtou sobotu a nakonec pátá zádušní liturgie na sobotu před Nedělí sestoupení Ducha Svatého (Padesátnici).
Početní převaha římskokatolíků i na obřadově smíšených územích východního Slovenska, obřadově smíšená manželství a silná mediální propagace "dušičkového období" se rozhodující měrou podepsali pod fakt, že většina řeckokatolíků dnes na své zesnulé vzpomíná podle řeckokatolického i římskokatolického liturgického kalendáře.
Ján Krupa
Autor je řeckokatolický kněz a redaktor rádia Lumen.
Pozn: * u nás se jedná o doporučený svátek
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 11. 2016 naleznete
zde.
