Vše, co uděláme v životě špatného, má dopad na náš duševní, ale i duchovní život. Zejména, pokud v tom byl celý náš úmysl. Dalo by se snadno odsoudit ženy po potratu, protože právě ony mohly v poslední chvíli rozhodnout, jestli dovolí lékaři udělat potrat ... Fakt je však takový, že převážná většina žen se v těžké životní situaci rozhoduje pod tlakem. Buď pod tlakem okolností, nebo pod tlakem manžela / partnera, lékaře, rodiče ... Proto bychom měli být velmi opatrní v odsuzování těchto žen. Mnohdy je za potrat více zodpovědný otec dítěte, ale následky si nese zejména matka.
Při doprovázeni žen, ale i mužů, kteří trpí hlubokou ranou potratu, existuje několik opěrných berliček na cestě k uzdravení.
* Vyprávění příběhu, vyplavení blínu. Bez znovuotevření rány a vytištění "hnisu" léčba není možná.
* Povolení zlobit se. Je třeba vylít všechen hněv z lidského srdce, aby se vytvořilo místo pro přijetí něčeho pozitivního a krásného. Dotyčná osoba se může zlobit na manžela, na Boha, na matku, na lékaře, ale především - a to platí vždy - na sebe.
Je třeba jí pomoci zcela se zbavit hněvu, který přechovává.
* Neschopnost odpustit je jako jed, který nejvíce škodí tomu, kdo se zlobí. Projevuje se různými způsoby v běžném životě na psychice jednotlivce. Odpuštění je rozhodnutí, ne pocit. Je třeba rozhodnout se odpustit a prosit Boha, aby dokončil v nás tento proces, dokud nenastane úplný pokoj.
* Pojmenovat dítě - uznat ho za osobu. Některé ženy tuší pohlaví dítěte, pokud ne, je dobré ptát se Boha, možná dostanete poznání přes čtení Písma svatého, modlitbu nebo sny ...
* Poprosit dítě o odpuštění - je dobré napsat dítěti dopis, vysvětlit okolnosti, promluvit k němu, vyjádřit mu lásku. Dlouho na to čekalo ...
* Smířit se s Bohem. Po předchozích krocích je dobré udělat si sv. zpověď a uvěřit Božímu milosrdenství, jednou provždy. Není třeba znovu se z toho zpovídat.
* Jelikož proces uzdravení z ran potratu je procesem truchlení, nesmí chybět důstojné rozloučení, vzpomínkový obřad. Vzdáváme tím úctu lidské bytosti a také ji předáváme Bohu, propouštíme ji. Tento obřad má speciální význam pro psychiku postižených osob, je vyvrcholením cesty uzdravení, ačkoli na celkové uzdravení je třeba, aby člověk ještě dozrál v čase.
* Doporučuje se nechat si vzpomínkový předmět, něco, co by nám děťátko v každodenním životě připomínalo a mohlo by být takto začleněno do rodiny. Je dobré vzpomenout si na něj zapálením svíce alespoň na den Památky zesnulých.
Všechny tyto kroky je lépe provést s někým, kdo je vyškolen v této oblasti, nebo s psychologem, který má pro závažnost následků potratu pochopení. Pro zprostředkování kontaktu podívejte stránky
www.rachel.rodinabb.sk
Ještě efektivnějším se jeví víkendový duchovně-terapeutický program Ráchelina vinice, protože účastník je vytržen z koloběhu běžného života a má možnost důsledně se soustředit pouze na tento životní problém v prostředí, které neodsuzuje. Zpětná vazba účastníků je velmi pozitivní.
http://rachel.rodinabb.sk/skusenosti-zien/
Daniela Obšajsníková
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 29. 10. 2016 naleznete
zde.
