V závěrečném pokračování autor poukazuje na to, že satan stále úspěšně používá tutéž metodu svádění člověka, jakou použil už u prvních lidí:
Budete jako Bůh.
Ano, lidská pýcha, ateismus, kultura konzumu, blahobytu, moderních technologií bez Boha nutně vede ke zkáze.
Je zde zmíněn rok 1968 jako rok přelomový, rok sexuální revoluce, studenských nepokojů, nástupu feminismu, ale také vydání encykliky
Humanae Vitae...
Přes všechny útoky Zlého však musí Církev zůstat strážkyní svěřené neměnné pravdy a ukazovat lidstvu cestu do budoucnosti.
1. část článku - naleznete zde
2. část článku - naleznete zde
3. část článku - naleznete zde
**********
Hřích hříchů: pýcha
Je třeba konstatovat, že mnohé teologicky nesprávné výklady učení koncilu způsobily Katolické církvi v posledních desetiletích vážné škody a zavinily i jistý úpadek misionářského nadšení v řadách katolických křesťanů. Kromě toho již před koncilem, během něj i po něm spolupůsobily ve světě mnohé sekularizační tendence, které koncil nemohl ani při nejušlechtilejším úsilí zvrátit.
Satan je mnohem inteligentnější než jsme my, lidé, a velmi dobře ví, na kterou lidskou strunu má zabrnkat, aby dosáhl u člověka vzpouru vůči Bohu. Ta struna se jmenuje pýcha. Pýcha člověka na jeho vlastní schopnosti, na jeho úspěchy na poli vědy, techniky a jiných oborů lidské činnosti. Satan sám upadl do nemilosti Stvořitele kvůli pýše. On ví velmi dobře, jak mocným spojencem byl pro něj vědeckotechnický pokrok lidstva ve 20. století.
Bůh je tvůrce života, ale Satan začal našeptávat vědcům: „Buďte i vy jako Bůh! I vy přece můžete stvořit život a můžete s ním manipulovat jak chcete!“ A tak se začalo experimentovat s umělým oplodněním in vitro, s náhradním mateřstvím, umělými potraty, genetickými manipulacemi, atd. Člověk neodolal pokušení hrát se na Boha Stvořitele. Chtěl Bohu konkurovat a to byl největší triumf Satana. Jenže tohle přece nebylo dílo Druhého vatikánského koncilu! Papežové dodnes odmítají tuto agendu!
Paradoxně tedy rozvoj vědy a techniky, který na jedné straně přinesl lidstvu takový blahobyt, přivádí lidstvo na pokraj zkázy! Čím vyšší stupeň vědeckotechnického rozvoje lidstva, tím více se Satanovi daří rozdmýchávat pýchu člověka, jeho pocit důležitosti a nepostradatelnosti, či dokonce zdánlivé konkurenceschopnosti ve vztahu ke Stvořiteli.
Po druhé světové válce začaly na Katolickou církev číhat nové existenční hrozby, které měly tragický dopad na její další působení ve světě.
Národněosvobozovací hnutí přineslo mnoha kolonizovaným zemím svobodu, avšak „
nové vlády v těchto zemích se většinou postavily proti misionářskému působení Evropanů a uplatňovaly heslo: ,Misionáři, jděte domů!´ Tyto nové vlády většinou kontrolovaly, omezovaly, někde dokonce zcela potlačily rozvoj misijního hnutí západních misionářů (například v Indii)... Asie zůstala i nadále nejméně křesťanským světadílem.“ (50)
Ateismus a kultura konzumu
Doslova
smrtelnou hrozbou pro Katolickou církev se staly totalitní ateistické režimy, které ovládly značnou část světa. Velmi vážně byla narušena slibná perspektiva růstu Katolické církve v Číně, „
kde se zmocnil vlády komunistický režim, který zde zcela potlačil křesťanské mise.“ (51)
Velmi těžká však byla i
situace katolíků ve východní Evropě a v Sovětském svazu, kde byla obzvláště postižena „
ukrajinská církev, spojená s Římem. Bylo zde uvězněno a odsouzeno téměř 1000 kněží a všech pět biskupů.“ (52)
Avšak
ani v západním, svobodném světě, nebyla situace ideální. Zatímco před druhou světovou válkou se svět zmítal v hospodářských krizích, z nichž nejhorší byla Velká hospodářská krize (1929-1933), po druhé světové válce nastal neuvěřitelně stabilní
hospodářský růst západního světa. Prudká akcelerace vědeckotechnického rozvoje bouřlivě měnila tvář této planety.
Tradičně katolické země Evropy zažívaly radikální modernizaci společnosti. Mnohé věci, dříve považované za přepychové záležitosti, se staly součástí masové spotřeby obyvatelstva. Rozvoj automobilové a letecké dopravy, televizory, tranzistorové radiopřijímače a jiné výdobytky vědeckotechnického rozvoje dramaticky měnily způsob života obyvatel vyspělých zemí.
Lidstvo dostalo do rukou takové množství dříve netušených materiálních vymožeností, že si s nimi často nevědělo rady. Před očima lidí nezadržitelně začala vyrůstat „
nová kultura, která chce být vesmírnou, je to technická a technokratická kultura. Svými novými podstatnými rysy se velmi liší od všech minulých kultur.“ (53)
Její vymoženosti a úspěchy jsou pozoruhodné, je však „
vystavena příliš velkému riziku, totiž že se stane čistým technicismem, uvolní prostor vládě technokracie a ztratí smysl pro netechnické a nehmotné hodnoty, t. j. pro výslovně duchovní hodnoty, a tak se stane kulturou bez ducha.“ (54)
Moderní technická kultura bez křesťanského ducha směřuje zákonitě do záhuby. Smrtelné nebezpečí, které jí hrozí, spočívá v tom, že „
směřuje ke svému sebezničení, že jednoho dne zničí nejen lidstvo, ale každou formu života na naší planetě. Ale současně uvolňuje ještě hrozivější a gigantičtejší síly, které ničí duchovní hodnoty, svobodu člověka, hodnotu rozumu a mravní i náboženské hodnoty.“ (55)
Lidská společnost nikdy předtím nečelila takovým masivním a všestranným hrozbám jako právě v tomto období. Výrazné zvyšování životní úrovně v zemích Západu mělo nejen
pozitivní, ale i negativní důsledky.
Blahobyt už nebyl výlučnou záležitostí elity společnosti, ale stal se masovým fenoménem, který měnil život milionů lidí. Touha po luxusu a přepychu zaslepila oči lidí v dříve netušeném měřítku.
Konzumismus se stal pro Katolickou církev ještě vážnější hrozbou než ateismus totalitních režimů.
Žebříček hodnot u mnoha lidí se radikálně měnil. Touha žít a užívat si pozemského života dosáhla masových rozměrů. Dopředu se neúprosně draly materiální hodnoty, zatímco duchovní hodnoty, jako manželská věrnost, nebo principy křesťanské morálky, začaly ztrácet na přitažlivosti. Úcta k tradičním institucím se zvláště v řadách vzdělané mládeže vytrácela a vyústila do snahy emancipovat se od každé autority. Rozmáhal sa dravý
individualismus a touha prosadit se ve světě i za cenu morálních ústupků. Sekularismus si nikdy v minulosti neosvojil tak agresivní formy jako právě v té době.
Ve vývoji pokoncilní Církve byl zlomovým rok 1968, poznamenán mnoha převratnými událostmi, které neblaze poznamenaly Katolickou církev. Byl to rok sexuální revoluce, studentských nepokojů a nového nástupu feminismu.
Encyklika Humanae Vitae
I uvnitř Katolické církve se odehrála převratná událost, která ji nově rozdělila. Podle shody seriózních historiků lze „
traumatický zlom a vypuknutí ,pokoncilní krize´… datovat na 25. 7. 1968, kdy byla publikována encyklika Humanae Vitae, která se jednostranně chápe jako odsouzení antikoncepce, ačkoliv pojednává celou oblast předávání života a manželské lásky. Dokument přišel ve chvíli, kdy se v univerzitních centrech Evropy šířilo obecné povstání generace narozené po roce 1945 proti všem společenským autoritám podle hesla: Je zakázáno cokoliv zakazovat. Navíc se vědělo, že otázka byla vyňata z projednávání na koncilu, a od počátku kolovaly zprávy o tom, že odborná komise vyjádřila jiné, méně negativní mínění, než nakonec obsahuje encyklika. Ta okamžitě vyvolala obrovský odpor veřejnosti a uvnitř Církve.“ (56)
Nepřátelé církve využili encykliku na fanatické útoky proti Katolické církvi, kterou líčili jako zpátečnickou, autoritářskou instituci, která náleží do minulosti. Získali, žel, na svou stranu i nemálo katolických teologů a laiků, kteří se Církvi začali odcizovat. Homo technicus začal hromadně opouštět kostely, teologové se masově zříkali své pastýřské služby.
Čtyřicet tisíc kněží opustilo své posty.
Papež nepochyboval, že se do Církve vetřel zákeřný nepřítel, Satan, který „
ničí ovoce koncilu a brání Církvi, aby objevila svou pravou identitu, vystoupila na veřejnost a zpívala hymnus radosti. Takto zdůvodnil Pavel VI. krizi Církve 29. června 1972, na deváté výročí svého pontifikátu. Novináři jásají a dlouho diskutují o proslovu Pavla VI. Někteří žasnou nad jeho výroky o ďáblu a tvrdí, že Církev vrátil do středověku, kdy lidé za vším viděli ďábla.“ (57)
Papeže však neodrazovaly negativní reakce ultramodernistů, odmítajících existenci Satana, a opakovaně upozorňoval na zhoubný vliv Satana dokonce i přímo ve Vatikánu. Nebojácně hovořil o „
Satanově dýmu“, kterým Církev napáchla, když někteří teologové zapochybovali o pravdách, které bez potíží přijímali jejich předchůdci. (58)
Věčná pravda musí zůstat neměnná
Byly však i pozitivní reakce na tuto encykliku uvnitř církve. Zvláště významný byl
postoj pátra Pia, který krátce před svou smrtí, dne 12. září 1968, napsal v dopise, adresovaném papeži Pavlu VI., kromě jiného toto: „
Jako Váš poslední syn upřímně na Vás myslím, aby Vás Pán posiloval po přímé a namáhavé cestě při obraně věčné pravdy, která se s dobou nemění. Jménem svých duchovních synů a dcer Vám děkuji i za Vaše jasné a rozhodné slovo, které jste řekli zejména nedávno v encyklice Humanae vitae. Já věřím ve Vaše osvícené vedení a poslouchám bez podmínek. Požehnejte mě, klečím v duchu před Vámi, i mé duchovní syny a dcery, požehnejte i mé nemocné a všechna má podnikání. Nejpokornější syn Vaší Svatosti P. Pio, kapucín.“ (59)
Byl to tedy rozsáhlý komplex různých faktorů, které vyvolaly pokles náboženského zápalu katolíků v tomto období. Svalovat vinu na Druhý vatikánský koncil je sypáním si písku do očí. Ostatně i velký kritik koncilu,
arcibiskup Lefèbvre, v jednom rozhovoru na otázku „
Řekl jste, že znáte důvod poklesu v návštěvnosti kostelů a nedostatku zájmu o Církev dnes, které jste údajně přisoudil usnesením Druhého vatikánského koncilu. Je to pravda?“, odpověděl mimo jiné toto: „
Neřekl bych, že by Druhý vatikánský koncil zabránil tomu, co se dnes v Církvi děje. Modernistické ideje na dlouho pronikly všude a to pro církev nebylo dobré.“ (60)
Právě díky koncilu se podařilo alespoň zmírnit dopady vývojových trendů moderní společnosti na Katolickou církev.
Nové myšlenky a trendy, které koncil přinesl, byly slibnou nadějí do budoucna, avšak - jak již bylo uvedeno v předchozím textu -
vinou zednářů, ultramodernistů a liberálů, kteří se infiltrovali do všech struktur Katolické církve, došlo k výrazným deformacím učení Církve i samotného koncilu.
Katolická církev se musí vrátit k autentickému učení Druhého vatikánského koncilu a očistit ho od všech jeho falešných výkladů. Jen tak může zužitkovat ušlechtilé ovoce koncilu pro další harmonický rozvoj Církve v budoucnosti.
** Konec **
Napsal a pro www.fatym.com do češtiny přeložil
Karol Dučák
(Zvýraznění textu: RT)
Slovenský originál článku byl zveřejněn v periodiku Duchovný pastier, revue pre teológiu a duchovný život, č. 8/2016, na str. 387-402. Vydává Spolok svätého Vojtecha Trnava.
Poznámky
(50) Bučko, L.
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 319.
(51) Bučko, L.
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 319.
(52) Fischer-Wollpert, R.
Malý teologický slovník. Přehled papežů, s. 286.
(53) Arrupe, P.
Misionár v Japonsku, s. 217.
(54) Arrupe, P.
Misionár v Japonsku, s. 220-221.
(55) Arrupe, P.
Misionár v Japonsku, s. 221.
(56) Petráček T.
Proč byl svolán Druhý vatikánský koncil? Fakta a mýty o situaci církve doby Pia XII. - část 3.
(57) Vella, E.
O satanovi, s. 16.
(58) Srov. Vella, E.
O satanovi, s. 68.
(59) Citováno dle: Bohuslav.
Muž s ranami, s. 229-230.
(60)
Rozhovor s arcibiskupem Marcelem Lefebvrem - 1. část (1978). In:
REX!
Použité prameny a zdroje:
1. Arrupe, P.
Misionár v Japonsku. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2008. ISBN 80-85198-93-2. 224 s.
2. Bohuslav.
Muž s ranami. Tretie vydanie (vo vydavateľstve SSV prvé vyd.). Trnava: Spolok sv. Vojtecha, 1992. ISBN 80-7162-005-X. 317 s.
3. Bučko, L.
Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie. Nitra: Spoločnosť Božieho slova, 2003. ISBN 80-85223-34-1. 549 s.
4.
Dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2008. ISBN 978-80-7162-738-8. 847 s.
5. Fischer-Wollpert, R.
Malý teologický slovník. Přehled papežů. Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-124-5. 303 s.
6. Haľko J.:
Prehľad dejín kresťanstva. In:
2000 rokov cirkevnej hudby. Zborník materiálov z 21. seminára hudobných knihovníkov. Bratislava: Univerzitná knižnica, 2005. ISBN 80-85170-88-4. 63 s.
7. IOANNES PAULUS PP. II.
Litterae encyclicae Redemptoris Missio. In:
Acta Apostolicae Sedis, 83. 1991, s. 249-340. Slovenský preklad:
Redemptoris missio: encyklika pápeža Jána Pavla II. o trvalej platnosti misionárskeho poslania Cirkvi. Prvé vydanie. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 1997. ISBN 80-7162-204-4. 146 s.
8. Judák, V.
Druhý vatikánsky koncil. Dostupné z:
http://www.tkkbs.sk/downloads/pdf/201210110232VAT.pdf
9. Kajpr, A.
Svědectví doby. Praha: Česká křesťanská akademie, 1993. ISBN 80-85795-00-0. 98 s.
10. Knopp, G.
Vatikán - moc pápežov. Bratislava: Ikar, 2003. ISBN 80-551-0524-3. 328 s.
11.
Malý teologický lexikon. Bratislava: Spolok Svätého Vojtecha Trnava v Cirkevnom nakladateľstve Bratislava, 1977. 512 s.
12. Pius IX.
Quanto conficiamur maerore. Dostupné z:
http://www.oocities.org/ar/magisterio_iglesia/pio_9/quanto_conficiamur.html
13. Petráček, T.
Proč byl svolán druhý vatikánský koncil? Fakta a mýty o situaci církve doby Pia XII. - část 1. In:
Christnet.cz. Dostupné z:
http://christnet.cz/clanky/4971/proc_byl_svolan...
14. Petráček, T.
Proč byl svolán Druhý vatikánský koncil? Fakta a mýty o situaci církve doby Pia XII. - část 2. In:
Christnet.cz. Dostupné z:
http://www.christnet.cz/clanky/4972/2_cast.url
15. Petráček, T.
Proč byl svolán Druhý vatikánský koncil? Fakta a mýty o situaci církve doby Pia XII. - část 3. In:
Christnet.cz. Dostupné z:
http://www.christnet.cz/clanky/4993/3_cast.url
16.
Potlačený rozhovor s arcibiskupem Marcelem Lefebvrem - 1. část (1978). In:
REX! Dostupné z:
http://rexcz.blogspot.sk/2015/03/potlaceny-rozhovor-s-arcibiskupem.html
17. Schumacher, J.
Außerhalb der Kirche kein Heil? Dostupné z:
http://www.theologie-heute.de/Extra_ecclesiam1.pdf
18. Stanček, Ľ.
Porozumieť misiológii. Spišské Podhradie: Kňazský seminár biskupa Jána Vojtaššáka Spišská Kapitula, 2003. ISBN 80-968909-8-0. 114 s.
19. Tomko, J.
Misie do tretieho tisícročia. Bratislava: Lúč, 2000. ISBN 80-7114-289-1.
411 s.
20. Vella, E.
O satanovi. Per Immaculatam, 2008. ISBN 80-968854-9-7. 268 s.
21.
Viem, komu som uveril. II. vydanie. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 1990. ISBN 80-7118-004-1. 431 s.
22.
Zrnká pravdy. In:
Integrální katolíci. Instaurare omnia in Christo. Dostupné na internetu:
http://www.ikatolici.cz/zrnka-pravdy/
