Žasnete, co všechno se pokládá v Německu za konzervativní provokaci, a nevěříte, kam se poděl smysl pro realitu. Problémem nejsou rozvody, ale to, pokud si někdo přeje, aby klasické sňatky zůstaly většinovým modelem.
Celý příběh se začal banální větou. 68-letý Winfried Kretschmann, premiér 11-milionového Bádenska-Württemberska a nejúspěšnější politik v historii německých Zelených,
v eseji pro týdeník Die Zeit rozvedl svou představu o moderní zelené politice. Kretschmann je v Německu ztělesněním umírněnosti, hodnotově je mu nejblíže kancléřka Angela Merkelová.
V eseji vyjádřil radost z toho, jak postupuje politika zrovnoprávňování muže a ženy, i z toho, že homosexualita a alternativní rodinné modely jsou již obecně akceptovány. Současně si dovolil zdůraznit, že není třeba zavrhovat tradiční životní formy, protože jinak se naruší společenská soudržnost.
A následně přišla ta skandální věta:
"Klasické manželství tak je i zůstane upřednostňovanou životní formou většiny lidí - a tak je to dobře."
Promiňte, tak jsem to nemyslel
Kretschmann sice svou zemi i svou stranu dobře zná, ale ani tak ho zřejmě nenapadlo, že vyslovení této samozřejmosti je v německém 21. století toxické.
Následovala bouře reakcí -
vlastní zelení liberálové Kretschmanna poučili, že popírá základní program strany, podle kterého je z hlediska odpovědného vztahu jedno, jestli lidé žijí v klasických nebo divokých manželstvích, v takzvané patchworkové rodině s nevlastním rodičem nebo v homosexuálních partnerstvích. Vše je stejně vítané, už není jeden ideální model, ale pestrá realita, ve které si každá její podoba zaslouží stejný politický a společenský respekt. Jak se tedy Kretschmann mohl dopustit takové troufalosti?
Mládežnická organizace Zelených ho napadla, že podporuje "
společenský regres", přitom média citovala vyjádření dalších politiků, podle nichž
je věta o klasickém manželství úderem do obličeje homosexuálů, kteří bojují za úplné zrovnoprávnění s manželstvím muže a ženy. Také mu vyčítali, že zvoláním "
a tak je to dobře" chtěl ironizovat bývalého berlínského primátora Klause Wowereita, jehož okřídlené vyznání "
Jsem homosexuál a tak je to dobře" se stalo symbolem morálního pokroku.
Kretschmann během pár dní svá slova popřel. Vyjádřil lítost nad tím, že jeho úmysl byl špatně pochopen, protože "
manželství pro všechny je a zůstává mým politickým cílem". Jen poznámka na vysvětlení:
"Manželství pro všechny" je dnes v Německu mantrou, kterou mají vepsanou v programu téměř všechny relevantní strany, ve Francii pod tímto heslem prosadil homosexuální sňatky prezident Francois Hollande.
Ale zaskočený premiér Bádenska-Württemberska
v omlouvání pokračoval. Pojem "
klasické manželství", pod kterým každý - přece i on ve své původní eseji - rozumí
manželství muže a ženy, raději předefinoval. Prý chtěl tím jen vyjádřit, že "
mnozí lidé si přejí žít v klasickém manželství, a to nezávisle na sexuální orientace". A ještě dodal, že chce zrušit poslední právní překážky, které chybí k tomu, aby homosexuální sňatky byly v Německu celkem rovnoprávné vůči manželství muže a ženy.
Kretschmann se pro klid v domě ponížil a kauza se vyřešila.
Manželství muže a ženy? Ok, může být
Ale i nevyřešila. Tento vášnivý konflikt, který vyvolalo konstatování samozřejmé pravdy, není jen zrcadlem excentrického zákulisí jedné strany.
Němečtí Zelení měli ještě v 80. letech pečeť partaje, která propaguje radikálně až extrémně společenské koncepty. O 20 let později se tyto koncepty téměř naplno prosadily v politice i v zákonech.
Dnes již v společenských či rodinných otázkách není mezi Zelenými a sociálními demokraty (SPD) vůbec žádný, a mezi Zelenými a křesťanskými demokraty (CDU) téměř žádný rozdíl.
Zelení jsou prostě mainstreamem, udali tón a ostatní je pod vlivem měnící se společnosti následovaly.
Výsledkem je stav, který svrhl manželství muže a ženy jako ideál, a to ve jménu rovnosti se svazky, které jsou a zůstanou zcela okrajové.
Podívejme se na čísla. Takzvané životní partnerství - hovorově je nenazývá nikdo jinak než Homo-Ehen (homosexuální sňatky) - byly v Německu uzákoněny již v roce 2001.
Do roku 2014, tedy v průběhu následujících třinácti let, uzavřelo tyto sňatky 41 tisíc párů osob stejného pohlaví. Protože v Německu je uzavřených 18 milionů manželských svazků muže a ženy, znamená to, že v zemi, která je v Evropě vnímána jako bašta společenského liberalismu,
tvoří homosexuální sňatky oproti těm klasickým jen 0,2 procenta.
Z tohoto velmi nízkého podílu zájemců o státem posvěcené svazky může vyplývat, že homosexuálně orientovaných osob je buď značně méně, než se často odhaduje (od pár procent až do výšky 10 procent v populaci), nebo z něj vyplývá, že o takové svazky mají samotní homosexuálové jen nepatrný zájem.
Vzhledem k celkové populaci ho využívají ještě značně méně
například v sousedním Česku. Tam byla registrovaná partnerství uzákoněna před deseti lety, podle údajů z matrik se takto do konce loňského roku zaregistrovalo 2 174 homosexuálních dvojic (z toho mužských párů bylo dvojnásobně více než ženských).
Pokud uvážíme, že v Česku žije zhruba 8,5 milionu dospělých lidí, takže homosexuálně orientovaní lidé by se měli počítat na desetitisíce až statisíce, opět máme před očima obrovský nepoměr - institut, který dnes mnozí liberálové pokládají za barometr pokrokovosti té které země a vyspělosti v oblasti lidských práv, zajímá jeho adresáty v poměrně zanedbatelné míře.
Řeší se fiktivní, nikoliv reálné problémy
Samozřejmě, pokud liberál řekne, že úřední uznání homosexuálních partnerství je lidskoprávním výdobytkem doby i v případě, že by o nový institut neměl nikdo zájem, dá se s ním ostře polemizovat, ale jeho postoj je intelektuálníě konzistentní.
Problém je však ve všem ostatním:
této agendě se dostalo v posledních deseti-patnácti letech zcela nepřiměřené pozornosti, stala se jedním z definičních kritérií prozápadnosti a jak ukazuje případ Kretschmann, ta agenda natolik mění naše myšlení i pojmy, že se už nedají říkat ani banální samozřejmosti o manželství. Tato agenda nové morálky přitom zastřela vážnější témata, která se bolestně dotýkají mnohonásobně většího počtu lidí.
V liberálních salonech je dnes oblíbené spojení "
postfaktuální doba", které nejednou správně poukazuje na to, že naše politické či společenské myšlení či jednání mnohem více ovlivňují emoce než fakta.
Ale kde zůstala fakta a smysl pro reálné problémy v oblasti manželství a rodiny?
V případě homosexuálních párů stále probíhá v Evropě i Americe zápas za prvotní institucionalizaci a následné
úplné zrovnoprávnění těchto svazků. V případě klasických sňatků byl již v podstatě dokonaný zápas o to,
aby se dalo i manželství s dětmi co nejrychleji rozvést. I to způsobilo, že se v současnosti v jednotlivých státech rozvádí 40 až 50 procent manželství.
Podle liberálního přístupu to vlastně není velký problém, protože svobodně jednající manželé nejlépe vědí, kdy je jejich vztah už opravdu v troskách a ubližuje i samotným dětem. Jenže i ve vlastním okolí vnímáme, že je to optimistický pohled, který ignoruje limity lidské psychiky.
Za obrovskou mírou rozvodovosti nejsou často ani tak obrovské a nepřekonatelné problémy, ale dobou deformované chápání manželství. Proto se dnes rozvod pokládá za nástroj řešení manželských krizí, které jsou však nezbytné i v těch lepších manželstvích.
Je normální, že v manželství vyhasne prvotní vášeň, že děti oběma nejednou převrátí život vzhůru nohama, že stoupá stres, únava i pocit tíživého stereotypu.
Žijeme však ve společenské atmosféře, která nevytváří zdravý protitlak, ale je vůči udržení sňatků v podstatě lhostejná. Vždyť je to jen jedna z několika rovnocenných životních alternativ, navíc, podívejte, jak krásné mohou být ty patchworkové rodiny.
Už ani nestačí, že soudci rozvádějí manžele žádající o rozvod hned po prvním jednání, na stole se objevují další liberální návrhy, podle kterých si mohou manželé potenciální rozvod dohodnout nejlepe v předmanželských smlouvách nebo se definitivně rozvést jednou návštěvou u notáře.
Jak však ilustruje absurdní stav diskuse v Německu, dnes není nutná alternativa vůči klasickému manželství, ale vůči postfaktuálnemu liberalismu.
Marčtin Hanus
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 10. 2016 naleznete
zde.
