Když zpozoruješ, že se v tomto pozemském životě více zmítáš uprostřed vichřic a bouří, než že kráčíš po pevné zemi, neodvracej oči od světla této hvězdy (Panny Marie), pokud nechceš, aby tě zavalily
vlny.
Když se strhnou vichřice pokušení, když se dostaneš mezi skály soužení, podívej se na hvězdu, volej Marii.
Když tebou zmítají vlny pýchy, ctižádostivosti, pomluv, žárlivosti, podívej se na hvězdu, volej Marii.
Když loďkou tvé duše otřásá hněv nebo lakomství či žádostivost těla, podívej se na Marii.
Když tě děsí velikost výčitek, když tě leká nečisté svědomí, když se hrozíš přísného soudu a už tě chce pohltit hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii.
V nebezpečí, v úzkostech a v pochybnostech mysli na Marii, vzývej Marii. Její jméno ať neopustí tvá ústa, ať nezmizí z tvého srdce.
A abys získal pomoc její přímluvy, nezapomínej na příklad jejího života. Následuj ji a nebudeš bloudit. Pros ji a nikdy nebudeš bez naděje. Na ni mysli a nikdy se nezmýlíš. Jí se drž a nepadneš. Pod
její ochranou nepoznáš strach.
Povede-li tě ona, neunavíš se. Bude-li ti ona milostivá, dosáhneš cíle. A tak na sobě samém zakusíš, jak správně hovoří evangelista: „Jméno té panny bylo Maria.“ (Lk 1,27)
Sv. Bernard:
Homilie na Missus est, II,17
Převzato z časopisu Světlo 40/2016, str. 7
Archiv periodika Světlo -
ZDE.
