Velkému počtu lidí růženec pomohl, dal povzbuzení a ukázal cestu. Následující svědectví ukazuje působivě, jaké milosti nám růženec může prokázat…
Jednoho dne našel student na okraji cesty růženec. Student, když byl malý, se sice modlil, ale potom
ztratil svoji dětskou víru. Jeho první myšlenkou bylo, aby jej nechal ležet, ale tu se probudila jeho láska k Matce Boží, zvedl jej, očistil a řekl si: „
Když jej nemohu odevzdat té osobě, která jej ztratila, pak jej odevzdám svaté Panně, vždyť všechny růžence jsou určeny k tomu, aby ji ctily.
Položím jej na mariánský oltář prvního kostela, kolem kterého půjdu.“
Vrátím se zpátky…
Když přišel k jednomu kostelu, vstoupil dovnitř a šel k oltáři Matky Boží. Maria, která už své dítě očekávala, mu dala vnuknutí: „
Pomodli se ten růženec, dříve než jej položíš na oltář.“ Dojatý student si klekl a modlil se jako dříve, zbožně, ale sesypala se na něho záplava myšlenek.
Zdálo se mu, jako by nějaký hlas zcela jasně a zřetelně promluvil k jeho srdci: „
Staň se knězem, moje dítě. Ty jsi byl nevěrný výzvě mého Syna, ale toto je tvoje jediné povolání. Vrať se ke své staré
lásce a následuj svoje povolání.“
Tato slova byla jako záblesk světla, který se dral tomu mladému muži až do hloubi duše. Potom o tom přemýšlel a ještě více se modlil, a zvolal: „
Ano, moje Matko, souhlasím, vrátím se k Tobě zpátky.
S Tvojí pomocí se stanu knězem Ježíše Krista.“
Dodržel svůj slib a stal se knězem, velmi dobrým knězem. Kromě jiných modliteb miloval denně růženec, který se modlil na starém, na ulici nalezeném růženci, jenž mu daroval milost jeho kněžského povolání.
Nemluvte mi nic o růženci!
Boží vůlí se stalo, že tento mladý kněz byl o několik let později určen k duchovní službě v nemocnici. Jednoho dne mu přinesli nějakého ubohého nemocného, který, jakmile on vstoupil, okamžitě vykřikl:
„
Nemluvte se mnou o náboženství, já jsem nevěrec a v nic nevěřím.“
Ačkoli ho kněz navštívil s dobrým úmyslem, byl s pohrdáním odmítnut.
„
Ale teď, příteli, se budu za vás modlit růženec,“ oslovil ho kněz.
„
Nemluvte mi o růženci,“ odpověděl nemocný.
„
Ale tato modlitba může být pro vás jenom dobrá.“
„
Naopak, důstojnosti, růženec je důvodem mého neštěstí.“
„
Jak to, příteli? Co tím chcete říci?“
„
Když si to přejete, povím vám to. Když jsem byl dítě, moje matka se se mnou modlila růženec. Když jsem vyrostl, musel jsem jít do města, abych se vyučil. Tam mě špatní přátelé svedli ke zlému, k pohrdání Božím zákonem.
Měl jsem špatnou náladu, když jsem byl zavolán domů. Moje matka na posteli umírala. Abych jí nepůsobil utrpení, přetvařoval jsem se a slíbil jí, že pokud bude moci, pomodlím se každý den
část růžence. Moje ubohá matka mi potom dala svůj růženec. Po pohřbu jsem se vrátil do dílny. Ale cestou tam mi ďábel vnukl myšlenku: »Osvoboď se od toho růžence a zahoď jej.« Udělal jsem to a odhodil jej s pohrdáním na ulici. Od té doby jsem stále nešťastný a věřím, že jsem prokletý.“
Důvod mého štěstí…
Ten kněz, který byl velmi dojatý, se zeptal: „
Ve kterém roce a měsíci se to stalo?“ Po přesné odpovědi nemocného vytáhl kněz růženec ze své kapsy a řekl: „
Poznal byste tento růženec?“
Tu mohl nemocný vyrazit jenom výkřik: „
To je ten růženec mojí matky!“ Láskyplně jej uchopil a plačky jej dlouho líbal.
Duchovní pokračoval: „
Tento růženec, který jste nazval příčinou vašeho neštěstí, byl pro mne důvodem mého štěstí. Jemu vděčím za to, že jsem knězem. Teď, můj příteli, se stane příčinou vašeho štěstí.“
„
Ano, důstojnosti. Chtěl bych se vyzpovídat.“
„
Zítra přijdu znova, abych vám udělil svátosti. Do té doby vám nechám ten růženec, abyste mohl odčinit svoji vinu. Potom si jej zase odnesu.“
O několik dnů později ten nemocný zemřel, líbaje růženec své matky, s pokojem v srdci, šťastný. Onen kněz si ale vzal jeho ubohý, malý růženec zase zpátky a nosí tuto drahou vzpomínku stále s sebou.
Br. Albert Pfleger, marista
Výňatek z Priestertum und Erneuerung (Uveřejněno v „Marianische Sammlung“)
Z Medjugorje aktuell 9/2015 přeložil -mp-
Převzato z časopisu Světlo 40/2016, str. 7
Archiv periodika Světlo -
ZDE.
