V následujícím článku nabízím myšlenku z encykliky sv. Jana Pavla II. - Divies in misericordia.
Události Velkého pátku a již předtím modlitba v Getsemanské zahradě uvádějí jakousi zásadní změnu v celém průběhu zjevení lásky a milosrdenství v Kristově mesiášském poslání. Vždyť přece ten, který "všude procházel, prokazoval dobrodiní a uzdravoval", "uzdravoval každou nemoc a každou chorobu", nyní naopak, jak se zdá, sám zasluhuje a vzbuzuje milosrdenství, kdyyž je zajat a vysmíván, odsouzen a bičován, korunován trním a hřeby přibit na kříž vydechne naposledy uprostřed nejkrutějších muk. Zde si skutečně nejvíce zasluhuje milosrdenství od lidí, kterým činil dobro, ale toho se mu nedostává.
Dokonce ani ti, kteří mu stáli nejblíže, ho nedovdou ochránit a vytrhnout z rukou pronásledovatelů.
