Svatá Terezie z Lisieux (2. 1. 1873, Alençon – 30. 9. 1897, Lisieux, liturgocká památka 1. 10.), vlastním jménem Terezie Martinová a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička", je katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu.
Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve (Doctor Amoris).
První den - VÝTAH DO NEBE
"Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho." Pak děti objímal, kladl na ně ruce a žehnal jim. Mk 10,15-16
Vy víte, že jsem vždy toužila být svatou, ale bohužel, když jsem se porovnávala se svatými, vždy jsem zjistila, že mezi nimi a mnou existuje takový rozdíl jako mezi vrchem, co se ztrácí v oblacích, a bezvýznamným zrnkem písku, po kterém šlapou nohy chodců.
Neztratila jsem odvahu, ale řekla jsem si: Pán Bůh by nevnukal neuskutečnitelné touhy, mohu tedy usilovat o svatost, přestože jsem tak nepatrná. Vyrůst nemohu, musím se tedy přijmout taková, jaká jsem, se všemi svými nedokonalostmi. Chci však hledat způsob, jak přijít do nebe malou cestou, velmi přímou, velmi krátkou a zcela novou.
Žijeme ve století vynálezů, nyní už není třeba namáhavě stoupat po schodech, boháčům schodiště výhodně nahradí výtah. I já jsem chtěla vynalézt výtah, který by mě vynesl až k Ježíši, protože jsem příliš malá, abych stoupala po namáhavém schodišti dokonalosti. Hledala jsem tedy ve svatých knihách odkaz na výtah, na předmět mé touhy, a četla jsem tam slova, která vyšla z úst Věčné Moudrosti:
"Kdo je malý, ať přijde ke mně."
Modlitba
Ježíši, svaté Terezii jsi dal pochopit, jak toužíš po tom, abychom k tobě přistupovali s důvěrou a láskou; dej ať jako ona pociťujeme radost při pomyšlení, že výtah, který nás má vynést do nebe, je jedině tvá náruč.
Druhý den - BÝT JAK DĚTI
"
Dítě moje, ty jsi stále se mnou a všechno, co já mám, je tvé." Lk 15,31
Zůstat před Bohem malým dítětem znamená uznat svou nicotu, vše očekávat od Pána Boha, tak jako malé dítě vše očekává od svého otce, neznepokojovat se pro nic, neshromažďovat si žádný majetek. I chudí rodiče dávají dítěti vše, co potřebuje, ale jakmile dospěje, otec ho už nechce živit, řekne mu. Nyní pracuj, můžeš se o sebe postarat sám.
Abych to neslyšela, nechtěla jsem růst, cítila jsem se neschopná postarat se sama o své živobytí, o věčný život v Nebi. Proto jsem zůstala stále malá a nedělala jsem nic jiného, jen jsem trhala květiny, květiny lásky a oběti, a nabízela jsem je Pánu Bohu na jeho radost.
Být malý, to ještě znamená vůbec si nepřipisovat ctnosti, které pěstujeme, a nemyslet si, že jsme něčeho schopni, ale uznávat, že Pán Bůh vložil tento poklad do rukou svého malého dítěte, aby ho používalo podle potřeby, vždy to však bude Boží poklad. Nakonec to znamená vůbec neztrácet odvahu pro své chyby, protože děti často padnou, ale jsou příliš malé na to, aby si ublížily.
Modlitba
Bože, svaté Terezii jsi ukázal, že musí zůstat maličká, menšit se stále více a více, abys ty mohl růst; na její přímluvu nám dej skutečnou pokoru srdce a hluboké přesvědčení, že bez tebe nejsme nic a nic nezmůžeme.
Třetí den - RADOST TRPĚT
"Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal ..." Jan 4,34
Naštěstí jsem si nepřála utrpení. Kdybych si ho byla přála, bála bych se, že nebudu mít trpělivost, abych ho nesla. Když mi však přichází z čisté Boží vůle, pak mi On nemůže odmítnout dát potřebnou trpělivost a milost, abych ho snesla.
Modlitba
Bože, svaté Terezii jsi dal takovou lásku a touhu plnit tvou vůli, že se jí i utrpení stalo radostí, protože v něm nacházela tebe; na její přímluvu nám dej, abychom tak jako ona utrpení podle tvé vůle přijímali jako svůj pokrm, který by se stal nástrojem spásy pro nás a pro druhé.
Čtvrtý den - ZKOUŠKA VÍRY
"Přišel do svého vlastního, a vlastní ho nepřijali. Ale těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, co uvěřili v jeho jméno." Jan 1, 11-12
V tak radostných velikonočních dnech mi dal Ježíš pocítit, že opravdu existují duše, které nemají víru, které zneužíváním milostí ztrácejí tento vzácný poklad, pramen jediných čistých a opravdových radostí. Dopustil, aby mou duši zachvátila nejhustší temnota a aby myšlenka na nebe, pro mě tak slastná, byla už jen příležitostí k boji a trápení ...
Tato zkouška neměla trvat několik dní, několik týdnů, ale měla pominout až v hodině, kterou určil Pán Bůh, a ... tato hodina ještě nepřišla ... Chtěla bych vyjádřit, co cítím, ale bohužel si myslím, že je to nemožné. Člověk musí projít tímto tmavým tunelem, aby pochopil jeho temnotu.
Vím, že země, kde se nacházím, není moje vlast, že existuje jiná země, po níž mám toužit. Tento příběh nevymyslel obyvatel smutné země, ve které žiji, je to jistá skutečnost ..., nejenže jsem tomu věřila na základě toho, co jsem slyšela od lidí učenejších než já, ale i v hloubi srdce jsem cítila touhy po hezčí zemi.
Modlitba
Bože, mnohými zkouškami a utrpením jsi očišťoval víru svaté Terezie, a tak se stávala stále dokonalejším zrcadlem tvé milosrdné lásky; dej nám na její přímluvu stále více chápat, že bez víry jsme jako zblázněný kompas a loď bez lodivoda. Dej nám pochopit, že to ty nás svou čistou láskou očišťuješ, když nás v těžkých dnech tohoto života necháváš procházet temnotami noci zkoušek.
Pátý den - HRDOST BÝT SLABÁ
"Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v nebeském království." Mt 18, 4
Svým sestrám svatá Terezie říká:
A my bychom chtěly trpět ušlechtile, ve velkém ...! Celino! Jaká iluze ...! Nechtěly bychom nikdy padnout ... Ježíši, co na to záleží, že padám každou chvíli, poznávám tak svou slabost, a mám z toho velký užitek. Vidíš, co dokážu, a tím více se ke mně sklání, abys mě nesl v náručí ... A pokud to neuděláš, tak jen proto, že se ti líbí, když mě vidíš na zemi ...
TL 89, Celine, 26. 4. 1889
A svému duchovnímu bratrovi:
Ježíš se chvěje radostí nad těmi, co ho milují, co po každé nevěrnosti přijdou, vrhnou se mu do náruče a prosí ho o odpuštění. Svým andělům řekne to, co řekl svým služebníkům otec marnotratného syna: "Přineste ihned nejlepší šaty, dejte mu na ruku prsten a radujme se spolu." Jak málo jsou známé Ježíšova dobrota a milosrdná láska ...! Je pravda, že aby se člověk radoval z tohoto pokladu, musí se pokořit a uznat svou nicotu, a to mnohé duše nechtějí udělat.
TL 261, P. Bellier, 26. 7. 1897
Modlitba
Všemohoucí Bože, svatou Terezii jsi pronikl radostnou důvěrou, že potřebuješ nás, malé a slabé, abys na nás ukazoval svou velikost a sílu; dej, abychom ti spolu s ní ustavičně děkovali, že spaseni budeme jedině tvou milostí, a ne naší silou.
Šestý den - "MALÁ CESTA"
- CESTA DUCHOVNÍHO DĚTSTVÍ
"Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království! Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho." Lk 18, 16-17
Touto malou cestou duchovního dětství je cesta důvěry a naprosté odevzdanosti. Chci učit duše malým prostředkům, které se mi tak osvědčily, říct jim, že zde na zemi je třeba dělat jen jediné: házet Ježíši květiny malých obětí, získat ho láskou. Tak jsem to dělala já, a proto budu dobře přijata.
PR, 17. 7. 1897
Modlitba
Dobrotivý Bože, ty jsi svaté Terezii odhalil nekonečné poklady, které můžeme tak snadno každý den shromažďovat a o které se připravujeme, když si pro svou touhu po velkých věcech necháváme uniknout malé oběti. Dej nám na přímluvu svaté Terezie kráčet ke svatosti její malou cestou věrnosti v malých věcech.
Sedmý den - USILOVNÉ HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ
"Pane, moje srdce se nechlubí, moje oči nehledí povýšeně.
Neženu se za velkými věcmi ani za divy pro mě nedostižnými.
Ale já jsem svou duši uklidnil a utišil. Jako nasycené dítě v matčině náručí, jako nasycené dítě, tak je má duše ve mně ... " Ž 131, 1-2
Proč hledat štěstí na zemi? Přiznám se vám, že mé srdce po tom prahne, ale to ubohé srdce dobře vidí, že žádná bytost nemůže tuto žízeň uhasit ... Ale znám jiný pramen, poznávám, že jedině On se nemění, že pouze On je schopen naplnit má nezměřitelná přání.
TL 75, Marii od Nejsvětějšího Srdce, 6. nebo 7. 1. 1889
Modlitba
Věčný Bože, do našich srdcí jsi vložil touhu po štěstí, lásce, životě; dej, ať se od svaté Terezie učíme nikdy nevěřit tomu, že štěstí, které tak hledáme, lze nalézt ve věcech, které se jednoho dne rozpadnou.
Dej nám pochopit, že tento svět je příliš malý na to, aby naplnil naši nekonečnou touhu po štěstí, ať už nehledáme nic kromě tebe.
Osmy den - SKRYTOST
"Podívejte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme Božími dětmi a jsme jimi. Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho." 1 Jan 3, 1
Stvoření neuvidí námahu, jakou mě všechno stojí. Zůstane skryta v mém srdci. Snažím se o to, aby se na mě zapomnělo, a chtěla bych, aby mě nikdo neviděl, pouze Ježíš ... Co na tom záleží, jestli druhým připadám ubohá, hloupá, bez ducha a bez talentu.
TL 176, Leonila, 28. 4. 1895
Modlitba
Spravedlivý Bože, těm, kteří zůstávají v tobě, dáváš milost, že nepodléhají lidskému soudu; na přímluvu svaté Terezie dej i nám milost, abychom byli nezávislí na mínění druhých, a tak mohli vždy svobodně kráčet v pravdě, otevření pro tvou vůli a věrní cestě, kterou nás chceš vést ty.
9. den - POVOLÁNÍ K LÁSCE
"Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sebe samého Bohu za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou" Ef 5, 1-2
Apoštol vysvětluje, jak všechny nejdokonalejší dary nejsou ničím bez lásky ... Že láska je vznešená cesta, která bezpečně vede k Bohu.
Konečně jsem našla klid ... Když jsem uvažovala o mystickém těle církve, nepoznala jsem se ani v jednom z údů, o kterých píše svatý Pavel, nebo spíše jsem chtěla být ve všech ...
Láska mi dala klíč k mému povolání. Pochopila jsem, že církev má tělo složené z různých údů, že jí nechybí ani nejpotřebnější, ze všech nejvznešenější úd, pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce hoří láskou.
Pochopila jsem, že jen láska udržuje údy církve v činnosti, že kdyby láska vyhasla, apoštolové by nehlásali evangelium, mučedníci by se zdráhali prolévat svou krev ...
Pochopila jsem, že láska v sobě obsahuje všechna povolání, že láska je všechno, že zahrnuje všechny časy a všechna místa ... jedním slovem, že je věčná ...
Tehdy jsem v záchvatu své blouznivé radosti zvolala: Ježíši, moje lásko, ... konečně jsem našla své povolání, mým povoláním je láska! Ano, našla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože! V srdci církve, mé Matky, budu láskou ... takto budu vším ... takto se uskuteční můj sen!
AS, s. 229-230
Modlitba
Ty, Bože, si láska sama; dej ať nás svědectví naší sestry svaté Terezie povzbudí, abychom v lásce k tobě našli klíč k našemu povolání. Dej nám poznat svou lásku a uvěřit v ni, abychom ti před světem vydávali svědectví svou odevzdaností a bezvýhradnou důvěrou v tebe.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek naleznete
zde.
Úvod článku dle wikipedie
