Dnešní móda tetování je projevem dekadence, je to krok zpět nebo směrem dolů.
Při letní procházce po ulici, při nakupování v obchodech nebo při pobytu na koupališti dnes vidíme, že tetování se stalo módním trendem.
Ve starověku se tetování vyskytovalo u Keltů a Germánů. Mezi starými Řeky a Římany, ani ve středověké křesťanské Evropě nebylo tetování rozšířené. Starý zákon zakazuje dělat si obrázky na těle. V starozákonní knize Leviticus (19, 28) se píše: "
Pro mrtvého si nedělejte zářezy do těla! Nevypalujte si (do kůže) žádné znamení! Já jsem pán!"
V Novém zákoně je zase tělo chápáno jako chrám Ducha Svatého. Tetování je typická forma zdobení spíše pro primitivnější kmeny žijící v úzkém kontaktu s přírodou. Při současné módě tetování jde tedy o znovuobjevení něčeho, co pochází z dřívějších stádií vývoje lidstva.
Námořníci, kejklíři, zločinci
O návrat tetování v Evropě se přičinili námořníci, kteří se s ním setkali v tichomoří (Havaj, Tahiti, Austrálie, Nový Zéland ...) koncem 18. století. Od nich pocházejí tradiční motivy jako mořská panna, kotva, kříž. Jako první skupiny od nich převzali tetování pracovníci cirkusů a zločinci.
Pokud měl někdo před sto lety tetování, tak byl pravděpodobně námořník, cestovatel, pracovník cirkusu nebo zločinec. Co spojuje tyto skupiny? Hlavně určitý sklon ke svobodě, nezávislosti, neochota se vázat a respektovat standardní pravidla společnosti. Možná právě zde má původ kontroverzní pověst tetování a negativní asociace, které vyvolává.
Hlavní "zásluhu" na současném masovém rozšíření tetování mají sportovní a umělecké hvězdy. Od vzniku popkultury to bylo vždy tak, že fanoušci napodobovali chování, způsob oblékání nebo zdobení svých idolů. Hvězdy dostaly tetování z periferie do mainstreamu, dalo by se říci, že spíše z podsvětí do mainstreamu, protože ony ho převzaly od gangsterů.
V prostředí organizovaného zločinu vyjadřuje tetování příslušnost ke zločinecké skupině. Například členové japonské mafie Yakuza mají potetované celé tělo. Tetování svou trvanlivostí vyjadřuje neodvolatelnost příslušnosti k zločineckému gangu.
Díky těmto asociacím dodává tetování člověku nádech drsnosti, rebelství nebo až problémovosti. L. Messi, který měl vždy image skromného, slušného chlapce se svým tetováním a změnou barvy vlasů rázem změnil na drsného chlápka. Tetování je gangsterská móda, která pronikla do mainstreamu.
Tetování a agrese
Anglický psychiatr T. Dalrymple v knize
Ztraceni v ghettu píše, že téměř všichni jeho klienti, kteří mají zločineckou minulost nebo mají zvýšený sklon k agresivitě, mají potetované předloktí. Tetování je jakýmsi jejich neoficiálním znakem. Z těchto důvodů, když potká člověk, který se běžně s tetováním nesetkává, výrazněji potetovaného člověka, vzbuzuje v něm takový člověk respekt až obavy. Jak bylo řečeno, výrazně potetovaný člověk asociuje drsnost, agresivitu, rebelství, odmítání konvencí, problémovou (konfliktní) povahu, aroganci.
Představte si, že byste přišli do banky, abyste jí svěřili své úspory, a komunikoval by s vámi úředník, který by měl potetované ruce, obličej a hrdlo, případně ještě i piercing, tak by vás to, pokud nejste moderními hyperkorektními a hypertolerantními lidmi, kteří obdivují jakoukoliv jinakost, asi zarazilo či vyvedlo z míry. Takový úředník by nepůsobil seriózně, nepůsobil by jako člověk, který respektuje pravidla a kterému můžete s důvěrou svěřit své peníze. Od bankovního úředníka se očekává spíše konzervativní image.
Podobně nevhodně by tetování působilo na těle státního úředníka, soudce, politika, kněze nebo lékaře. Tedy všude tam, kde je obzvláště důležité působit důvěryhodně a důstojně.
Hlavní estetická námitka vůči tetování by mohla znít:
tetování překrývá přirozenou krásu lidského těla, je projevem neúcty k tělu. Člověk, který má celé tělo potetované, jakoby měl na sobě neustále oděv, takže i když se svlékne, je v jistém smyslu stále oblečený do svých tetování. Tetování zakrývá kůži, člověk je za ním jakoby ukrytý.
Když se kdosi zeptal českého výtvarníka a bývalého prezidentského kandidáta V. Franze, zda mu nevadí, že svým celotělovým tetováním na sebe poutá pozornost, on odpověděl, že právě díky tetování má pocit soukromí, neboť se za něj může ukrýt.
Gesto lásky?
Tetování má jako ozdoba svá specifika. Když si například žena rtěnkou zvýrazní své rty, tak je to jen dotvoření a zvýraznění toho, co existuje i přirozeně, nemluvě již o tom, že rtěnka se dá setřít. Pokud si však někdo na obličej nechá vytetovat hlavu tygra, tak už jde o výraznější zásah do přirozenosti našeho těla a dá se říci, že i do naší osobnosti, protože naše tělo je součástí naší osobnosti.
Tetování proto může měnit naši osobnost. Z pohledu křesťanství, pokud se na tělo díváme jako na chrám Ducha Svatého, působí tetování asi tak vhodně, jak by působilo graffiti na kostele.
Někteří lidé si nechávají tetovat jména svých partnerů. Mělo by to být vyjádření lásky. Zkusme si představit, jestli by se nám líbilo, kdyby si náš partner nechal vytetovat na rameno naše jméno nebo tvář. Myslím, že většina z nás by považovala takové gesto lásky za málo přesvědčivé, zbytečné a také příliš povrchní. Aby člověk bral něco takového vážně, musí být do jisté míry naivní.
Navíc to může být chápáno i tak, jako kdyby si nás chtěl ten druhý k sobě připoutat, přivlastnit. Láska se však neprojevuje takovými gesty, ale chováním v každodenním životě. Pointa tedy je, že to, co si dává člověk v tomto případě vytetovat na kůži, to by měl mít zvnitřněné, měl by to vědomě prožívat a projevovat chováním.
Viděl jsem fotky vězňů z ruských věznic, kteří měli na hrudi vytetovanou Bohorodičku. Přesto se z nich nestali světci. Proč? Protože skutečný světec nepotřebuje mít obraz Bohorodičky na kůži, protože ho má ve svém srdci, ve své duši.
Dnešní člověk je ve srovnání s člověkem minulosti více introvertní. To, co starověký člověk prožíval jako hlas Boha (Socrates) zvenčí, to prožívá dnešní člověk jako vnitřní hlas svědomí. (Dalo by se to ukázat i na vývoji starověké literatury.) I například hněv prožíváme víc vnitřně, to znamená, že většina lidí, když cítí hněv, tak ho naplno neprojeví, nechce objekt svého hněvu hned fyzicky napadnout nebo dokonce zabít. Člověk umí pak svůj hněv více kontrolovat. V tomto bodě je možná původ oné asociace mezi tetováním a agresivnějším chováním.
Člověk s moderním vědomím nepotřebuje dávat tetováním najevo své city a postoje, protože si jich je vědom a dává je najevo společensky přijatelným způsobem. Tedy
u výrazně potetovaných lidí je předpoklad, že jsou si méně vědomi své agresivity, a proto mají tendenci vyjadřovat ji méně kontrolovaným způsobem.
O jistém zúžení bdělého vědomí tetovaných lidí svědčí i to, že většina z nich neumí uvést důvod, proč se dala tetovat. Důvod tam nepochybně je, jen je podvědomý. Tetováním člověk vyjadřuje obsah svého podvědomí. Kdyby si ho dokázal uvědomit a vyjádřit ho jinak, nepociťoval by potřebu nechat se tetovat. Bdělé vědomí zde ustupuje podvědomí.
Navíc se u mnoha tetovaných objevuje závislost, takže mají potřebu dělat si stále nové a nové tetování často spojené s piercingem a různými tělesnými úpravami (rozřezání jazyka - takzvaný hadí jazyk, implantáty pod kůži připomínající rohy ...) až nakonec ztrácejí svou lidskou podobu.
Příklon k tělu
Někteří lidé mluví
o okultním významu tetování. Podle magického chápání světa má každý obrazec magický význam. V tomto smyslu můžeme hovořit o tom, že
každé tetování bez ohledu na formu a obsah má okultní význam. Magie je založena na analogiích, tedy pokud si někdo nechá vytetovat nějaký symbol nebo obraz, tak vzniká tajemné propojení mezí ním a tím, co tento symbol, respektive obraz, představuje. Případně všichni potetovaní lidé tvoří jakési neviditelné bratrství.
Speciální kategorii však tvoří
tetování obsahující okultní symboliku, jako jsou pentagram, tzv. Mendézský kozel (symbol černé magie), obrácený kříž (symbol satanismu) a pod.
V těchto případech je okultní význam tetování ještě zvýrazněn a to i v tom případě, když si jeho nositel neuvědomuje význam znaků, které má na těle, protože tetování působí na jeho podvědomí. Uvědomme si, že tetování je móda ze staré doby, kdy byl život člověka proniknut magií.
Móda tetování naznačuje zvýšený příklon k tělu a odklon od duše. To, co by mělo být ve vědomí a projevovat se v chování a komunikaci, je na kůži. Naším ideálem by měl být však spíše stále uvědomělejší člověk s jasným myšlením, a ne primitivní divoch ovládaný podvědomými silami. Můžeme uzavřít: dnešní móda tetování je projevem dekadence, je to krok zpět nebo směrem dolů.
Jozef Bugár
Působil jako učitel na základní, střední a vysoké škole, kde vyučoval etiku, filozofii a politologii. Zabývá se kulturně - etickými tématy.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 3. 10. 2016 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 4. 10. 2016; 12. 10. 2017 - 1095; 16. 5. 2021 - 5615 přečtení)
Přečtěte si také:
O piercingu a tetování
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=o-piercingu-a-tetovani&cisloclanku=2017020084
