Vztahy křesťanského a muslimského světa od dob vzniku islámu až dodnes byly velmi dramatické a naděje na jejich výrazné zlepšení se nejeví ani v dohledné budoucnosti. Po staletí byl islám velkou hrozbou existence křesťanství. Paradoxně však část viny na tom nesou samotní křesťané. Podle některých autorů lze totiž vznik a pozdější rychlý růst islámu do jisté míry připsat selhání raného křesťanství. Bučko definuje základní předpoklady vítězství islámu na Blízkém východě:
1. Arabské kmeny neznaly Bibli, protože v té době neměly k dispozici arabský překlad Písma svatého. Podle všeho tehdejší křesťanští misionáři podcenili arabský jazyk, kterým se domlouvali chudí kočovníci pouště a tak nepovažovali za nutné přeložit Bibli do arabštiny, přestože již tehdy existoval syrský, perský, koptský či jiné překlady Bible. Nehostinný Arabský poloostrov nelákal evropské dobyvatele a byl do jisté míry mimo zorný úhel misionářů.
2. Nejednotnost křesťanů na Blízkém východě v té době a jejich rozdělení na několik větví, z nichž byli známí především nestoriáni, monofyzité a chalcedoniáni. Mohamedova snaha o sjednocení arabských kmenů a náboženskou reformu se v takovém prostředí nemohla realizovat.
3. Křesťané byli politicky rozděleni. Část z nich byla připoutána k Byzantské říši, jiní k Perské říši či Etiopii. Všechny tyto říše byly nepřátelskými mocnostmi Arabů.
4. Osobní postoj Mohameda a jeho přesvědčení, že je prorokem jediného, nejvyššího a milosrdného Boha. Vycházel z neochvějnosti svého přesvědčení, ale neodmítal a priori jiné náboženské, sociální a politické systémy.
5. Nakonec neméně důležitým faktorem, umožňujícím islámu přežít, byly vojenské úspěchy samotného Mohameda a prvních chalífů po jeho smrti. (1)
Jaké byly tedy základní příčiny triumfu islámu? Především geografická poloha.
Islám vznikl na Arabském poloostrově, který svými horami písku nepřitahoval dobyvatele ani misionáře. I Římská říše, která expandovala do Asie, Arabský poloostrov obešla. V zásadě se tomu nelze divit. Římané vyhledávali kvetoucí krajiny a pohled na nehostinnou zem Arabského poloostrova je odrazoval od dobyvatelských avantýr. Křesťané podcenili význam tohoto území pro budoucí dějiny lidstva a když se vzpamatovali, bylo už pozdě. Islám začal své vítězné tažení, které usnadnily křesťané svou nejednotností a rozštěpením na četné sekty. Krutou ironií historie tohoto regionu je, že monofyzité často vítali muslimské dobyvatele jako osvoboditele zpod byzantské vlády. (2)
Hrozivou expanzi islámu zabrzdily až křížové výpravy. Dnes patří nehynoucí zásluha římským papežům, kteří zachránili křesťanský charakter Evropy před záhubou. Díky křížovým výpravám se situace zkonsolidovala a islám tak nemohl ohrozit existenci křesťanství ve světě.
Už v období křížových výprav se misionáři pokoušeli evangelizovat na muslimských územích. Významnou roli zde plnili zejména žebravé řehole, františkáni a dominikáni. Misijní úsilí žebravých řádů směřovalo zpočátku "na islámské země Blízkého a Středního východu, severní Afriky a na nekřesťanské země Asie ... V tomto období se přišlo i na první moderní misijní metodu: aby mohl být někdo úspěšný v misii, nejprve musí znát lidi, ke kterým je poslán, jejich kulturu, jazyk, náboženství a musí k nim přijít jako přítel. Sv. František zkusil přímou cestu a dostal se až k egyptskému sultánovi Malik-al Kamilovi, kterému vyprávěl o Ježíši". (3)
V té době ještě neexistoval současný koncept dialogu Katolické církve s muslimy, avšak při této příležitosti se bezpochyby odehrával dialog - pokojná výměna myšlenek dvou velkých náboženství. (4)
Svatý František nesporně udělal na sultána hluboký dojem a ten dokonce "udělil františkánům některá privilegia, aby se mohli usadit ve Svaté zemi". (5)
I dominikáni se v té době angažovali v misijní činnosti. Cílem sv. Dominika bylo misijní působení u Kumánů, kočovného tureckého kmene. Dominikánští frátři později mezi Kumány i pracovali. (6)
Následovníci sv. Dominika založili kolem roku 1300 Společnost pro misionářskou aktivitu na Blízkém a Dálném východě. Společnost vykonávala své poslání až do 16. století. (7)
Přes veškeré úsilí však byla misijní činnost Katolické církve mezi muslimy až do 20. století poměrně málo efektivní. Islám totiž nepřipouští konverzi muslimů na křesťanství a misionáři byli v muslimských zemích často pronásledováni, takže jejich působení bylo velmi ztíženo. Ve 20. století nastal jistý zlom a katolickým misiím v muslimském světě se začalo více dařit, avšak ke skutečné explozi konverzí muslimů na křesťanství v milionových počtech došlo až v posledních desetiletích.
Současná misiológie zná mnoho způsobů misijní činnosti mezi muslimy.
Některé z nich jsou však nedoceněné, přestože mají velkou naději na úspěch. Platí to především o přístupu blahoslaveného biskupa Sheena, který vyjádřil pozoruhodný názor, že
misionáři nedosáhnou úspěch v muslimských misích vyučováním křesťanství, ale vyzýváním muslimů, aby uctívali Matku Boží. Podle Sheena bude úspěšnost katolických misií mezi muslimy záviset na tom, nakolik využijí posvátnou mariánskou úctu u muslimů a nakolik horlivě budou muslimům kázat o Fatimské Panně Marii. Blahoslavená Panna Maria pak odmění jejich horlivé úsilí tak, že přivede muslimy ke svému Synu. Sheen odůvodňuje své přesvědčení poznatky z Afriky, Indie a dalších zemí, ve kterých muslimové vzdávali úctu poutní sošce naší Fatimské Paní. Tato posvátná úcta následně vedla muslimy k návštěvě katolických obřadů k poctě Fatimské Panny Marie a k povolování náboženských procesí. Sheen navíc uvedl příklad z Mozambiku, kde muslimové, kteří se dlouhodobě drželi islámu, konvertovali na křesťanství brzy po postavení sochy Panny Marie na jejich území. (8)
Mariánský charakter misijního rozměru církve nebyl vždy dostatečně doceněn. Přitom právě Panna Maria odevzdala Krista světu. Byla první věřící a učednicí Ježíše Krista, dá se říci, že i první evanjelizátorkou. Je vzorem pro každého apoštola i pro celou misijní církev. (9)
Panna Maria vroucně miluje muslimy a často je oslovuje. Máme o tom mnoho poznatků z dávnější i nedávné minulosti. Známá jsou její opakovaná zjevení na střeše ortodoxního kostela v egyptském městě Zeitunna předměstí Káhiry v letech 1968-1971. Zjavení viděly miliony lidí, především křesťanů a muslimů, kteří zjevení popsali místním i zahraničním novinářům. Mezi očitými svědky událostí patří biskup Marcos, biskup Gregorius, tehdejší egyptský prezident Násir a mnoho jiných významných osobností. Došlo zde k mnohým zázrakům, včetně lékařských uzdravení, které jsou spolehlivě zdokumentovány. Existuje dokumentární film, který poměrně podrobně mapuje historii zjevení. (10)
Nebyl to však jediný případ zjevení Panny Marie v Egyptě. Podobné události se v Egyptě opakovaly v tomto pořadí:
Období ............Místo zjevení
1982 .....................Edfu
1986-1991 ..............Papadouplo, Shoubra, Káhira
1997 .....................Shentena Al-HAGGER, Menoufiyi
2000-2001 ..............Assiut
2001......................Gabal Dronka.
2009-2010 ..............Warraq-Hadar (11)
To však není všechno. Panna Maria je skutečnou královnou muslimů, kterým významně pomáhá, když se na ni obrátí s vroucí prosbou o pomoc v jejich potížích. Často přitom dochází k zázrakům, díky nimž Panna Maria přivádí masy muslimů ke svému božskému Synu Ježíši. Jeden z mnoha zázračných případů pomoci Panny Marie muslimům v nouzi se stal v Sýrii. V prosinci roku 2004 muslim Šachid D. ze Saúdské Arábie informoval několik významných zpravodajských agentur o zázračných událostech, které Panna Maria uskutečnila na něm a jeho manželce. O jeho mimořádném životním příběhu pak přinesla informace televize, rozhlas, internet i noviny a časopisy v Saúdské Arábii, Palestině, Sýrii, ale i jiných státech fakticky na celém světě.
Šachid a jeho manželka byli bohatí saúdskoarabští muslimové, avšak nemohli mít děti. Nepomohli jim ani lékaři ani opakované poutě do Mekky. Nic nezabíralo. Aristokratičtí rodiče Šachida vyvíjeli nátlak na svého syna, aby se kromě své současné manželky oženil i s jinou ženou, protože rod potřeboval dědice. V Saúdské Arábii to nebyl problém, protože podle místních zákonů může mít muž až čtyři manželky. Šachid však odolával tlaku rodičů a vydal se s manželkou na cesty. V syrském Damašku mu řidič najaté limuzíny poradil navštívit monastýr (pravoslavný klášter) Saidnaja se zázračnou ikonou Matky Boží pod jménem Panagia Saidnaja (Naše Paní), která pomohla k vlastnímu potomstvu mnohým bezdětným párům různých náboženství a národností, které nemohly mít děti.
Podmínkou zázračného vyléčení neplodnosti je však vřelá a upřímná modlitba před ikonou. Šachid s manželkou tedy požádali toho řidiče, aby je zavezl do kláštera. Monachyne (řeholnice) je přijaly přívětivě a manželé pak udělali vše, co se od nich žádalo. Modlili se před zázračnou ikonou se slzami a darovali klášteru štědré dary. Šachid při odchodu slíbil, že pokud jeho manželka otěhotní, daruje 80 tisíc dolarů klášteru a 20 tisíc dolarů taxikáři za jeho dobrou radu.
Po návratu do vlasti Šachidova manželka skutečně otěhotněla a po devíti měsících přišel na svět krásný synek obou manželů. Šachid se neprodleně rozhodl splnit slib, který dal. Po příletu do Sýrie zavolal onoho známého řidiče, že má pro něj peníze a potřebuje odvoz z letiště v Damašku. Navíc ho požádal o další dva muže jako ochranku. To ale netušil, s kým má co do činění. Zákeřný řidič pro něho přijel se dvěma profesionálními zločinci s úmyslem zabít a oloupit ho. Nic netušící Šachid slíbil každému zločinci po deseti tisících dolarů jako odměnu. To se však zločincům zdálo málo, ale o tom štědrý saúdskoarabský aristokrat neměl tušení. Šachid byl již natolik zvyklý modlit se modlitbu k Přesvaté Bohorodičce, že se ji modlil na každém kroku, dokonce i cestou v taxíku. Najednou auto odbočilo na opuštěné místo a tam zločinci bohatého Sauda zabili, uřízli mu hlavu a jeho tělo rozkouskovali.
Šachidovy ostatky naházeli do kufru auta a pak si rozdělili jeho peníze a prsteny. Když byli hotovi, jeli hledat místo, na kterém by mohli zakopat tělesné ostatky zavražděného muže. Na dálnici však jejich auto zůstalo z neznámých důvodů stát, ačkoli motor byl v pořádku. Po krátké době u nich zastavil řidič, který projížděl svým autem kolem, a nabídl jim pomoc. Zločinci ho však drsně odbyli z obavy, aby je neprozradil, a tak se řidič chystal pryč. Všiml si však krev, odkapávající z kufru auta, a tak zalarmoval policii. Když i policisté po příjezdu k nefunkčnímu autu spatřili pod autem kaluž krve, nařídili otevřít kufr. Po otevření kufru se však stalo něco neuvěřitelného. Z kufru vyskočil živý Saud, celý od krve, ale zdravý. Šokovaným policistům řekl: "Právě teď Panagia dokončila sešívání mého krku - právě zde" (a ukázal jim na svém krku oblast ohryzku), "poté co sešila zbytek mého těla ..."
Zločinci nemohli uvěřit vlastním očím. Ochromeni hrůzou padli na kolena a celí roztřesení vypovídali pravdu o zločinu, jehož se dopustili. Pak si začali trhat vlasy na hlavě, válet se po zemi, přičemž vykřikovali: "Odřízli jsme mu přece hlavu, ale on ožil! Křesťanská Matka Maria vzkřísila Araba!"
Těžké výčitky svědomí je dohnaly k šílenství a oni skončili v psychiatrické léčebně. Ale nejenže nikdy nezapírali svůj zločin, ale naopak snažili se, aby se o tomto zázraku dozvědělo co nejvíce lidí.
Paradoxně si Šachid vzpomínal na všechno, co se s ním stalo nejen před vraždou, ale i po ní. Do nejmenších podrobností popisoval, jak ho okradli o prsteny a hodinky, jak mu uřízli hlavu a co všechno s ním ničemníci dělali. Přitom se na to podle vlastní výpovědi díval z ústraní a cítil blahodárnou přítomnost Ježíše Krista a Přesvaté Bohorodičky. Šachida pak odvezli do damašské nemocnice a tam všechna vyšetření poukazovaly na to, že jeho hlava byla skutečně amputována a stehy na krku, jimiž byla hlava přišitá k tělu, byly čerstvé. Lékaři o tom vydali písemnou zprávu. Pravdivost výpovědi bohatého Sauda bylo možné si ověřit i později, protože stehy, kterými bylo sešité jeho tělo, zůstaly trvale viditelné.
Událost zkoumali i vysoce postavení pravoslavní hierarchové a konstatovali zázrak. Zpráva o zázraku se brzy roznesla po celém světě. Po mimořádné události zázračně vzkříšen muž svolal celou svou rodinu do Sýrie a všichni společně šli do monastýru se zázračnou ikonou Matky Boží. Šachid splnil i svůj slib a spolu s celou rodinou darovali klášteru místo 80 tisíc dolarů částku desetinásobně vyšší, tedy 800 tisíc dolarů. Celá Šachidova rodina konvertovala ke křesťanství. (12)
Všechny uvedené skutečnosti dávají misijní činnosti Katolické církve mezi muslimy nové impulsy, které jsou příslibem do budoucna.
Mariánská úcta je nadějnou cestou k srdcím muslimů a katalyzátorem procesu konverzí muslimů ke křesťanství.
Panna Maria je součástí celých dějin spásy a doprovázela Církev při jejím misijním hlásání od samého počátku. Je vzorem víry, naděje a lásky pro každého misionáře. Při ohlašování spásy v Ježíši Kristu je přítomna i Matka Boží. Kromě křesťanů oslovovala i v minulosti hinduisty, muslimy či vyznavače jiných náboženství. (13)
Tyto skutečnosti musíme mít neustále na paměti při realizaci katolických misií v muslimském světě.
Karol Dučák
Poznámky:
(1) Srov. Bučko, L. Misijná a charitatívna činnosť, s. 107.
(2) Srov . Bučko, L. Misijná a charitatívna činnosť, s. 285.
(3) Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 292.
(4) Moses, P. Svatý František a sultán, in: Teologické texty, s. 88.
(5) Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 292.
(6) Srov. Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 292.
(7) Srov. Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie, s. 292.
(8) Srov. Sheen F. Mary and theMoslems. From The World’s First Love. In: Ignatiusinsight.
(9) Srov. Esquerda-Bifet, J. Mária a evanjelizácia, s. 105.
(10) Srov. Zjavenia Panny Márie v Egypte.
(11) Srov. Coptic Approved Apparitions.
(12) Srov. The Great Miracle in Syria, and the Conventof Our Lady of Saidnaya.
(13) Srov. Esquerda-Bifet, J. Mária a evanjelizácia, s. 107–108.
Použité prameny a zdroje:
1. Bučko, L. Misijná a charitatívna činnosť. Bratislava: VŠZSP sv. Alžbety, 2009. ISBN 978-80-89271-37-5. 248 s.
2. Bučko, L. Na ceste k oslobodeniu. Základy misiológie. Nitra: Spoločnosť Božieho slova, 2003. ISBN 80-85223-34-1. 549 s.
3. Coptic Approved Apparitions. In: The Miracle Hunter. Dostupné na internete: miraclehunter.com.
4. Esquerda-Bifet, J. Mária a evanjelizácia. In: Karotempel S. a kol. Nasledovanie Krista v misiách. Príručka misiológie. 1. vyd. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2000. ISBN 80-7162-313-X. 299 s.
5. Katechizmus Katolíckej cirkvi. 4. vydanie. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2004. ISBN 80-7162-514-0. 918 s.
6. Kronika křesťanství. Praha: Fortuna Print : Knižní klub, 1998. 462 s.
7. Moses, P. Svatý František a sultán. In: Teologické texty, 2011, ročník 24, číslo 2, s. 85–89.
8. Sheen F. Mary and the Moslems. From The World’s First Love. In: Ignatiusinsight. Dostupné na internete:
ignatiusinsight.com.
9.The Great Miracle in Syria, and the Conventof Our Lady of Saidnaya. Dostupné na internete:
full-of-grace-and-truth.blogspot.co.at.
10. Zjavenia Panny Márie v Egypte. In: Gloria TV. Dostupné na internete:
gloria.tv.
Převzato z
http://www.priestornet.com/,
článek z 15. 9. 2016 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 29. 9. 2016, je to 1. článek K. Dučáka na našich stránkách.
18. 1. 2019 - 2699 přečtení)
