Zamyšlení nad evangeliem 27. neděle v mezidobí.
Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: „Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!“ poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: „Hned pojď a sedni si ke stolu“? Spíše mu přece řekne: „Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.“ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: „Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“ (Lk 17,5-10)
Poklad víry
nazývají bohoslovci souhrn všech pravd Božího zjevení. Tento název by však mohl klamat, kdybychom z něho soudili, že náboženská víra je čímsi hmatatelným, v sobě uzavřeným, co lze vlastnit jako pevný majetek. Ctnost víry není nikdy dokonale hotová v lidském životě, nýbrž je živým organismem, který začal žít křtem svatým a musí růst až do té doby, kdy budeme odvoláni z tohoto světa.
Proto říká Pán: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko…“ Hořčičné zrnko, příslovečně drobné, má v sobě tak velkou životní sílu, že vyroste ve velký orientální keř. Podstatou víry je – podobně jako u hořčičného zrnka – vnitřní životní síla, tedy milost sebeodevzdání Bohu; vnější prvky jsou druhořadé a mohou zklamat.
Víra je milost, za niž je třeba se modlit
Víra je v biblickém pojmu především svobodným, Boží milostí neseným sebeodevzdáním celého člověka Bohu; víra obsahuje tedy jak nadpřirozenou sílu tak lidskou spolupráci s milostí. Lidská stránka víry pozůstává nejen se souhlasem rozumu s Božím poselstvím, nýbrž hlavně z důvěry srdce a z poslušnosti vůle vůči Bohu. Toto biblické chápání víry lze doložit četnými svědectvími Písma od praotce Abraháma, přes Žalmy a proroky až po novozákonní spisy. Bible jasně dosvědčuje, že toto úplné sebeodevzdání člověka Bohu je možné jen v síle Ducha Svatého, je tedy Boží milostí, za niž je třeba se modlit. Písmo nás o tom poučuje nejen slovy, nýbrž i živým příkladem: Kristus Pán se modlil k Otci o posílení víry Petrovy a za víru i jednotu učedníků. Svatý Pavel se modlil za víru Soluňanů. Otec posedlého chlapce se modlil za posílení víry k Pánu. Apoštolové Jakub a Jan vybízejí k modlitbě za spolubratry, o víru a obrácení.
Prosím ve svých modlitbách, abych se cele odevzdal Bohu v oddané víře, naději a lásce? Prosím Pána o takový růst víry?
Živá víra v Boha dává nadpřirozenou sílu
Je nemyslitelné, že by šlo vykořenit pouhým slovem strom a přesadit jej do moře. Pán Ježíš nám říká, že vírou je možné uskutečnit i tak nemyslitelné věci jako je proměna sobeckého srdce ve velkomyslnou dobrotu. Apoštolovo slovo o víře, která přenáší hory, biblické příklady hrdinné víry v listě Židům a dějiny světců až po mučedníky a vyznavače našich dnů jsou nepřetržitým svědectvím této pravdy. Bůh dovede svou všemohoucností vytáhnout člověka s jeho tisíci kořeny z pouze pozemského smýšlení; opravdově věřící člověk musí být v tomto smyslu „vykořeněnou bytostí“, která vědomě opouští dočasnost pozemskosti a dbá Božího rozkazu: „Přesaď se do moře Božího života!“
Toto přesazení vírou a křtem ovšem není dokonanou skutečností, nýbrž je ohroženo vlnobitím života; víra má tedy znaky ohrožení, avšak i příslib Boží pomoci a vítězství.
Člověk je Božím majetkem
Řecký lékař Lukáš, který nám zapsal jako jediný evangelista tento výrok Páně, znal pohanské představy o Bohu jako obrovském člověku. Proti této představě označuje křesťanská víra Boží bytost jako nekonečného, moudrého a dobrého Ducha, k němuž nelze přirovnávat žádné prvky stvoření, ani hvězdné systémy ani atomickou sílu ani člověka. Jedinou mírou přirovnání je Boží láska – a i ta je nekonečná. Dluží Bůh něco člověku? V této otázce je klíč k porozumění podobenství o služebníkovi.
Neúnosné sociální poměry starověkého otroctví, jež jsou uváděny v podobenství, se díky křesťanství změnily – s výjimkou novověkých pohanských otrokářů 20. století s koncentračními tábory a jinými násilnostmi diktatur. Podřízenost člověka Bohu však trvá, i když mnozí reptají proti Božím požadavkům. Bůh je opravdovým Pánem, vládcem a majitelem člověka, tedy pánem v daleko vyšším smyslu, než jim kdy mohl být nějaký otrokář. Kristus Pán vyslovuje tento úplný nárok Boží na člověka ostře a bez mírnosti, s kterou nám jej hlásá církev: Smíme se nazývat „neužitečnými služebníky“ až tehdy, když jsme udělali všechno, co nám Bůh přikázal! Jestliže jsme však „neudělali všechno“ , pak nemáme právo říci ani slovo; neexistuje přece nižší označení než „neužiteční služebníci“! A teď přijde rozhodující otázka: Kdo z nás „splnil všechno“?! Zde znovu vidíme, že křesťanská pokora před Bohem je naprosto odůvodněná…
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
