Hned na začátek je dobré říci, že každá farnost je jiná.
Zatímco mše je - ve své struktuře, čteních a jazyku - vždy stejná (napříč světem), existuje neskutečně mnoho aspektů farnosti, které se od jedné ke druhé mění. Některé farnosti, například, praskají ve švech pod množstvím biblických kroužků a aktivit pro rodiny. Jiné takového nic neposkytují. V dalších farnostech mají zbožné chvály se zdravou dávkou klečení a klanění. V jiných farnostech takového nic není. Pro naše účely je zde třeba zmínit, že samozřejmě každý kněz je také rozdílný.
Jinde jsem napsal o svém boji s místní farností. Psal jsem o svých pocitech zklamání z nedostatku přísnosti a sečtělosti, které jsem zažil na RCIA (Obřad křesťanské iniciace pro dospělé) setkáních. Když ho srovnám se zkušeností z jiných RCIA programů, ten můj se mi zdál pomalý až vleklý a nepříliš bohatý na události.
Uprostřed této výzvy jsem si uvědomil, že tohle všechno ale pozoruhodně není jen o mně.
Na setkáních jsou i jiní. A já jsem tady z určitého důvodu.
Nejsem středem vesmíru - a to je velmi ponižující skutečnost.
Minulý týden jsem byl stejně pokořen a to byl vlastně podnět pro napsání tohoto příspěvku - o tom, co jsem se naučil od unaveného kněze.
Když jsem přestal chodit na mši
V mé místní farnosti jsem převážně přestal chodit na mši. Přemýšlel jsem a hovořil o změně farnosti a také o přeřazení do jiného RCIA programu. Tento můj myšlenkový pochod ztratil na významu poté, co jsem byl laskavě pokořen Pánem a uvědomil jsem si, že RCIA není celé o mně. Ale i tak jsem tam přestal chodit na mši. Jak se z toho ukázalo, svou lekci pokory jsem úplně nezvládl.
Má zkušenost s mší v místní farnosti byla velmi smíšená. Smíšená, ale nakonec v jádru plná zklamání. Ve většině byla poznamenána tím, co jsem ze svého místa v lavici, chápal jako mdlou a nevýraznou práci našeho kněze. Zdál se mi být trochu nudný. Pokud bych byl já ten, kdo drží Tělo Kristovo - myslel jsem si v duchu - držel bych ho mnohem výš a skláněl bych se hlouběji. Pokud by to byly moje kázání - namlouval jsem si - mluvil bych s větším zápalem, snažil bych se mnohem víc.
Moje zkušenost se mší byla tehdy přibarvena tím, co jsem vnímal jako nedostatek pozornosti a odhodlanosti. Co jsem viděl byl pouze apatický kněz, který si konal svou povinnost a pak doslova utekl z místnosti.
Byl jsem zklamaný.
Přepracovaný kněz?
A tak, jak si můžete představit, jsem byl v těchto úvahách zasekaný a to, co bývalo do té doby
mé zklamané já se nyní stalo
já zklamaným ze sebe. To bylo zapříčiněno jedním rozhovorem, který jsem minulý týden vyslechl během RCIA setkání.
"Umíš si představit kolik mší sloužil minulý týden pan farář," řekl jeden z kmotrů během setkání. "Měl dva sňatky, dva pohřby a sobotní vigilii. Kromě toho ještě nedělní mše a pak křty."
Jéé!
To se mě dotklo.
Byl jsem zklamaný z kněze, který, jak se zdálo, ztratil zájem o svou úžasnou práci, kterou mu Bůh svěřil. Ve skutečnosti jsem ale posuzoval unaveného přepracovaného kněze, který dělal své maximum - a který spěchal z kostela, jen aby dal poslední pomazání jednomu z farníků poté, co odsloužil týdenní dávku mší za jeden den.
Jéé!
Během mé dosavadní cesty ke katolicismu Bůh využíval jedinečný způsob, jakým mě pokořit, přes takové výzvy a zklamání, kterým jsem musel čelit. Ocitl jsem se zklamaný z postoje našeho kněze, přičemž ve skutečnosti jsem o celé situaci nic nevěděl. Dokonce jsem si hledal jinou farnost ve snaze najít někoho zbožnějšího - nějakého kněze, který by se chopil svého poslání seriózněji; a během toho všeho jsem si neuvědomoval, že všechny tyto mše byl ochoten odsloužit jen proto, že své povolání dělal srdcem.
Měl jsem se modlit
Stěžoval jsem si, když jsem se měl modlit - a zase jsem byl právem pokořen.
To, co mě nakonec tento unavený kněz naučil bylo, že nesmím tak rychle soudit ve svém srdci. Musím se modlit a ne stěžovat si. Měl jsem se ze své zkušenosti z RCIA naučit, že celý svět se netočí jen kolem mě - netočí se jen okolo mých potřeb. Ale tak rychle se zase neučím.
Myslel jsem si, že jeho kázání byla krátká, protože na jejich přípravu nevěnoval mnoho času; ale jeho kázání byla krátká, protože ten čas na její přípravu vůbec neměl.
To, co mě tento unavený kněz naučil, je být stále pokorným a modlit se za pokoru. A také se modlit za unavené kněze.
Zdroj:
https://churchpop.com, 12. 9. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.