Jednou z věcí, za kterou jsem velmi vděčný v mém kněžském povolání je, že mohu pomáhat umírajícím na smrtelné posteli.
Hranice mezi životem a smrtí je velmi křehká a přesto se na smrtelné posteli toho dokáže odehrát tak mnoho. Když říkám "
odehrát" myslím tím, že člověk tehdy mnoho věcí pochopí. V momentě, kdy člověk umírá, bývá obvykle velmi zranitelný a upřímný. Najednou se jeho světská sláva vytrácí. Dokonce i na jeho úspěchy a hrdost se zapomene. Tehdy si uvědomí, že všechno, co si tomto světě nashromáždil, zanechá zde.
Průběh je většinou následující. Kolem umírajícího, který potichu spí, se sejde celá rodina. Během posledního pomazání již velmi nereaguje. Na druhou stranu, jsou případy, kdy je umírající při plném vědomí. Vícekrát se mi stalo, že mě zavolali k umírajícímu, který byl při vědomí a přál si předtím vidět kněze.
Jednoho dne mě zavolali do malého bytu v dost oprýskané čtvrti města. Našel jsem tam šedesátiletého muže se strhaným výrazem tváře, který sotva lapal po dechu. Jmenoval se Ralph.
"
Jste katolickým knězem?"
"
Ano, jsem."
"
Konečně. Za poslední tři týdny jsem obvolat všechny sousední farnosti, abych sehnal katolického kněze."
"
Opravdu vypadáte velmi bídně. Je mi to líto."
"
Ano. Umírám. Lékař mi dává už jen několik týdnů. Nedá se nic dělat."
"
Jakou máte nemoc?"
"
Rakovinu plic. Je to však moje vina, k čertu. Nikdy jsem nedokázal přestat kouřit."
"
Proč jste dosud nezašel za žádným knězem?"
"
Byl jsem v hospici a když jsem si ptal kněze, poslali ke mně staršího pána v modrém tričku. S nedůvěrou jsem se ho zeptal, kdo je a on mi řekl, že je členem Metodistické církve. Řekl jsem mu, ať odejde. Chtěl jsem katolického kněze. Odešel, ale za několik dní jsem se ptal na kněze znovu. Přišla ke mně nějaká žena oblečená tak, jak by měli být oblečeni kněží. Hned jsem spatřil, že to katolický kněz není, proto jsem i ji poslal pryč a žádal jí najít mi katolického knězem."
"
Proč jste si nedal zavolat kněze z vaší farnosti? Do které vlastně patříte?"
Zasmál se a vzápětí začal kašlat. Jeho odkašlávání znělo strašně. Jakoby měl vykašlat plíce - i to, co mu z nich zůstalo. Když konečně přestal, řekl, "
sakra, Otče, vždyť já jsem v kostele nebyl dobrých 50 let."
"
Tak proč s tím vlastně teď začínáte?"
"Protože řeholní sestry mi řekly, že když katolík umírá, měl by si před smrtí zavolat k sobě kněze. Je to pravda?
"
Ano, je."
"
A já jsem katolík, který umírá, proto jsem chtěl vidět kněze. Ještě něco?"
"
Jste tedy připraven vyznat své hříchy a přijmout svátost uzdravení?"
"
Mluvíte o posledním pomazání?"
"
Přesně tak. Chcete se vyzpovídat?"
"
Mohlo by to trvat příliš dlouho ..." a znovu se začal smát a kašlat.
"
Já mám dost času."
Začal jsem tedy poslouchat jeho přiznání o promarněném životě a nešťastných událostech. Zpočátku se tlačily slzy do očí jemu, později mně. Dal jsem mu rozhřešení a slíbil jsem, že mu druhý den přinesu svaté přijímání. Právě přijímání bylo jedno z nejsilnějších momentů na jaké si vzpomínám. Vypadal jako malé dítě. Měl víru. Ve skutečnosti, nic jiného kromě ní neměl.
Po přijímání a požehnání si zapálil cigaretu. "
Neměl byste kouřit," řekl jsem mu. "
Jednou vás to zabije."
Přišlo mu to velmi vtipné.
Týden na to mi zavolala Ralphova ošetřovatelka a tak jsem se za ním znovu vypravil. Tentokrát ležel v posteli a v pokoji byla téměř tma. Neměl tam nikoho z rodiny. Své přátele totiž podvedl, děti vydědil a s manželkou se rozvedl. Byl sám.
Sedl jsem si k němu. "
Ralphe, kdo je tu teď s vámi?"
"
Nikdo, otče. Je to však moje vina. Přiznávám."
Vytáhl jsem svůj růženec. "
Znáte to?"
"
Samozřejmě. Řeholní sestry mě učily modlit se ho."
"
Právě ona je teď s tebou, matka Maria." Podal jsem mu růženec. "
Brzy zemřete, tak bych si přál, abyste držel v rukou růženec, když budete odcházet. Maria a váš strážný anděl vás povedou. Souhlasíte?"
"
Souhlasím," zašeptal.
"
Chcete, abych se za vás v hodině smrti modlil?"
Přikývl a já jsem se začal modlit. Muž usnul a za několik dní se konal jeho pohřeb. Lidé byli překvapeni, že ho slouží katolický kněz. Nikdo netušil, že Ralph byl katolík.
Když jsem jim řekl jak Ralph zemřel, nastalo obrovské ticho a obdiv. Zvláštní, že právě Ralph, který měl dost mizernou katolickou víru, se stal zářivým svědkem Krista Krále na své smrtelné posteli.
Zdroj:
https://churchpop.com, 19. 9. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
