Zamyšlení nad evangeliem 25. neděle v mezidobí.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: „Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.“ Správce si řekl: „Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.“ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: „Kolik jsi mému pánovi dlužen?“ Odpověděl: „Sto věder oleje.“ Řekl mu: „Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.“ Pak se zeptal druhého: „Kolik ty jsi dlužen?“ Odpověděl: „Sto korců pšenice.“ Řekl mu: „Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.“ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrni v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Lk 16,1-13)
„Pán se vyjádřil o nepoctivém správci s uznáním….“
Byl-li ten, který pochválil chytrost nepoctivého správce nějaký boháč, pak chtěl těmi slovy říci: Můj správce to udělal dobře. Myslel na svou budoucnost.
Ale mnozí se domnívají, že tato slova i příklad pocházejí přímo od Krista. Pak je jisté to, že Kristus nechválí špatný skutek, ale něco jiného. Kristus chtěl říci: Podívejte se, jak chytří a opatrní jsou lidé tohoto světa – v tom špatném smyslu slova. Jak myslí na svou budoucnost a jak se starají, aby jim nic nechybělo. Jsou mnohem chytřejší a opatrnější vůči časným záležitostem, než věřící vůči své duši. Tam ti se dopouštějí nespravedlnosti, lsti a podvodu, aby se ve světě prosadili. Neměli by věřící být mnohem pečlivější, aby si nasbírali pro věčnost poklady ze spravedlnosti, milosrdenství a lásky? Kristus dodává, že to tak činí děti světa v jednání mezi sebou. To znamená, že podle svého způsobu se chtějí za každou cenu obohatit a zbavit se bídy.
Zde bychom se mohli všichni něčemu přiučit. Ne podvodům a bezpráví, lsti a falši, ale oběti pro spravedlnost a zbožnost.
Často žijeme lhostejně a bezstarostně. Nemyslíme na budoucnost, ani na jisté účtování ze svého správcovství, ze svého života, ze svých skutků i slov. A přece, nikdo z nás nemá jistotu, kterou hodinu Pán překvapí a řekne: „Slož účty ze svého života. Už dále správcem – to znamená už dále žít – nebudeš!“
Kdo z nás ví něco o té hodině, kdy přijde smrt? Kdo bude moci obstát, bude-li Pán sčítat všechny hříchy? Kdo by mohl vsadit třeba jednu proti tisíci? Není to nerozum? Nebývají takoví křesťané zahanbování dětmi tohoto světa? Oni se plahočí dnem i nocí a nelitují žádné námahy pro budoucnost v tomto životě. Křečkují, shánějí všechno a všude, dělají si zásoby.
My, kteří si říkáme křesťané a tvrdíme o sobě, že jsme věřící, my pro svou nesmrtelnou duši neděláme nic a na věčnost zapomínáme.
Člověk ze světa, který se stará jen o to materiální, ten ani neví, zda dosáhne svého cíle brzy nebo až za několik let. Vzpomeňme jen tuhých tréninků ve sportu nebo houževnatého úsilí po kariéře nebo po slávě. Drahé prostředky a dlouhý čas obětují lidé pro blaho v pozemském životě a pro smrtelné tělo.
My víme přesně, že nám je slíben věčný život a nekonečné štěstí v naprosté kráse. My víme, že to, co činíme pro věčnost, se nikdy nemůže ztratit. Že to, co nasejeme, budeme jednou také sklízet.
Co je tedy pravá moudrost? Písmo svaté říká: Počátek moudrosti je získat si ji a za celé své jmění si zjednat opatrnost. A na jiném místě je psáno: Počátek moudrosti je bázeň Boží.
Kéž i u nás roste moudrost a zbožnost, neboť tyto ctnosti jsou na prospěch všem věcem a je za ně slíben odměnou život časný i věčný.
