Při vstupu do kostela křesťané namáčejí ruku do kropenky a dělají znamení kříže. Kdo však dnes ještě rozumí, proč kněz na začátku mše svaté zanotuje „Asperges me“ a potom přítomné věřící pokropí svěcenou vodou? Kdo ještě rozumí, proč kněz na konci mše za zemřelého žehná rakev svěcenou vodou a proč kněz žehná medailku nově pokřtěného nebo také prsteny snoubenců? Všechny tyto obřady mají v církvi význam, a když Bůh chce, aby křesťanské insignie, které lidé nosí, byly posvěceny, je to proto, že jim mají v průběhu života zajistit ochranu, životní sílu a spásu a skrze toto posvátno nechat růst lásku Kristovu a jeho církve.
Podstata svěcené vody
Před nějakou dobou byla uveřejněna v nakladatelství Mediatrix kniha Svěcená voda. Tato kniha odhaluje sílu této svátostiny proti silám zla, jako i příslib spásy, který může dát, když ji křesťan používá s vírou a láskou.
Svěcená voda obsahuje vodu a sůl, a to ze dvou důvodů: Voda očišťuje a sůl chrání. Svěcená voda navrací proto srdci člověka čistotu a chrání ho před odpůrcem, který může způsobit, že ji ztratí.
Ve Starém zákoně měla voda vždy divotvornou funkci. Voda Rudého moře se zavřela nad Egypťany a zachránila tak Hebrejce. Na poušti vytryskla voda ze skály, aby uhasila žízeň lidu reptajícího proti Bohu. Naamán se vykoupal v Jordánu a byl vyléčen ze svého malomocenství.
(2 Král 5,14)
V Novém zákoně používal Ježíš také často vodu, aby způsobil zázrak. V Jordánu posvětil vodu svým tělem. V Káně proměnil při svém prvním zázraku vodu ve víno. U Jákobovy studny obrátil Samaritánku, když ji poprosil o vodu, protože chtěl pít, a slepému od narození vrátil zrak, což
bylo spojeno s příkazem, aby se umyl v rybníku Siloe.
(Jan 9)
Sůl patří také ke svěcené vodě. Dodává vařeným potravinám chuť a umožňuje konzervaci produktů tím, že zabraňuje jejich rozkladu. V očistné svěcené vodě sůl působí, že na organickém základu zabraňuje zkažení vody a na symbolické rovině zachovává vnitřní čistotu v mé duši, skrze svěcenou vodu přijatou s vírou. Dříve byla sůl jako vzácný a drahý produkt také směnným prostředkem. Ve středověku a v době Starého zákona se platilo solí. Sůl byla součástí, která byla požadována pro všechny obětní dary a byla přidávána do obětí, jež lidé podávali Bohu. „Každý dar své přídavné oběti solí osolíš. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým darem přineseš sůl.“ (Lv 2,13)
Ježíš vyzývá křesťany, aby se stali solí země, to znamená, aby lidé svou vírou dodali příchuť Boha. Svěcená voda slouží k tomu, aby zasvětila tvora Bohu, aby ho vytrhla od zlých mocností, a to požehnáním Božím, které na něm spočívá, aby ho uschopnilo k nadpřirozeným činům.
Svěcená voda se používá také při exorcismu, aby vyhnala satana nebo zlé duchy z duše a lidského života. Sůl pak křesťanovi symbolicky zajišťuje, že jeho bytost nebude moci být zničena mocnostmi zla.
Při požehnání svěcenou vodou dává tato voda – vedle svého účinku v exorcismu – mravní sílu proti útokům odpůrce a přináší duši nadpřirozené účinky, aby ji učinila odolnější proti zlému a proti pokušení. Svěcená voda se takovou stává požehnáním kněze a musí obsahovat sůl a vodu, aby se stala opravdovou liturgickou svěcenou vodou, která je účinná proti zlému.
Krátká historie svěcené vody
Od počátku stvoření byla voda posvěcena duchem Božím. V knize Genesis čteme: „Duch Boží se vznášel nad vodami.“ (Gn 1,2)
Mojžíš míchal svěcenou vodu s obětní krví a kropil tím lid, aby jej očistil.
V Novém zákoně posvětil Ježíš vodu Jordánu, když se nechal pokřtít Janem Křtitelem. Očistil tuto vodu svým tělem, proto očišťuje také dnes křestní voda duši ode všech hříchů a svaté křižmo dává dítěti nebo katechumenovi sílu, aby odolával zlému a mohl zůstat věrný křestnímu slibu.
Papežové od Alexandra I. ve 2. století vyzývali kněze, aby lid žehnali, aby jej očistili od hříchů, a tak připravili na oběť mše svaté. V roce 900 byla při koncilu v Nantes použita svěcená voda také k tomu, aby ulehčila duším v očistci, protože skrze společenství svatých přichází tato milost také k nim. Svěcená voda je svátostinou, jež má sílu smíření a přímluvy a jež pomáhá také zemřelým.
Svěcená voda není žádná magická procedura
Svěcená voda působí podle naší víry, vždyť Ježíš konal uzdravení a zázraky, když prosebník měl víru. „Běž, tvá víra tě uzdravila,“ zní často věta, kterou řekl Ježíš lidem, jež v Izraeli uzdravil. Svěcená voda je jedním z prostředků spásy, žádný magický akt. Stále je to Bůh, kdo nás prostřednictvím autority kněze žehná. A skrze požehnání církve dostává voda všechny ony kvality, které jsou jí v žehnací formuli přičítány. Když se potom používá u tvorů, působí svojí očišťující a ochrannou silou.
Požehnání uděluje kněz ve jménu Nejsvětější Trojice a toto požehnání působí podle intenzity víry konkrétního křesťana jako zázrak Boží lásky v člověku. Proto má člověk denně žehnat svůj domov a přitom také sebe sama, své příbuzné a myslet na duše v očistci.
Divy, které jsou způsobeny svěcenou vodou
a křesťanská víra
V průběhu staletí se prostřednictvím svěcené vody uskutečnilo mnoho zázraků a dějí se i dnes. Již zmíněná kniha Svěcená voda hovoří např. o zázraku, který způsobil sv. Germain z Auxerre, když utišil moře nebo když sv. Teodor v Galicii vyléčil jednoho malomocného. Dalším svědectvím je příběh sv. Bernarda, jenž osvobodil od démona pomocí svěcené vody jedno posedlé dítě. Když bylo dítě uzdraveno, zvolalo: „Bohu díky, jsem uzdraven!“
Svěcená voda působí zázraky, a kdyby byli křesťané moudří a věřící, obstarali by si vždycky svěcenou vodu, aby chránila jejich majetek, aby se pitím svěcené vody vyléčili z nemocí, aby se zbavili zlých duchů tím, že se jí pokřižují každé ráno a večer.
Svěcená voda je tedy prostředkem uzdravení pro tělo i pro duši. Bůh používá této svátostiny, aby své děti uzdravil a ochránil. Ale mějte na paměti, že svěcená voda není žádný talisman s magickými silami, nýbrž Boží milost, která je lidem darována a která je může tělesně nebo duchovně zachránit, jestliže si ji s vírou a láskou od Pána vyprosí. Čistému srdci a upřímné víře neodepře Bůh nic.
Podle
Maria heute 5/2013
(Redakčně upraveno)
Přeložil -mp-
Převzato z časopisu Světlo č. 24/2013, str. 5 - 6
Můžete si stáhnout v Archívu periodika Světlo, rok 2013
