Mnozí rodiče řeknou, že děti vodili celé dětství do kostela, ale v průběhu puberty či rané dospělosti jejich potomci svou víru opustili. Proč je to tak? Jednoduše řečeno - jejich děti víru nikdy neměly, neměly s Bohem vztah, pouze "chodily do kostela". Tito mladí odešli pryč a možná se už nikdy nevrátí zpět. Jejich rodiče jsou pak nešťastní: "Děti přece chodily do katolické školy. Byli jsme v kostele každou neděli. Víra byla pro mě vždy důležitá. Neudělal jsem všechno? "Ne, neudělal. Vaše víra je vaší vírou. Víra vašeho dítěte je něco úplně jiného. Přijde čas, kdy vaše dítě už nebude věřit jen proto, že věříte vy. V průběhu růstu si váš potomek potřebuje vybudovat intenzivní, osobní vztah s Kristem a Jeho církví, aby se uměl posunout do dalšího stadia, osobní odpovědnosti za svou víru.
1 / Rodinná modlitba
Měli bychom se alespoň jednou denně, kromě modlitby před jídlem, společně celá rodina pomodlit. Nejjednodušší je ranní modlitba typu: "Ó, můj Bože, obětuji ti dnes své myšlenky, slova a skutky. Prosím, požehnej mě, můj Bože, a pomoz mi plnit tvou vůli."
2 / Společná mše
Nikde jinde nemá dítě větší šanci potkat Ježíše tak blízko a osobně jako v Eucharistii.
Zde nastává problém. Jak malým dětem (a i jejich rodičům) napomoci, aby byli ostatními věřícími v kostele "vítáni"?
Můžeme udělat toto:
* Sedneme si dopředu. Děti jsou pozorněji, pokud mohou vidět, co se děje na oltáři.
* Snažme se, aby byly děti co nejvíce zapojené do liturgie. Povzbuzujeme je ke společným modlitbám a zpěvu. Tichounce nabádáme děti k sedání, klekání či vstávání. Při proměnění můžeme pošeptat: "Podívej, to je Ježíš! Chléb a víno je nyní opravdový Ježíš." Při pozdvihnutí: "Miluji tě, Ježíši."
* Pro nejmenší děti přineseme tiché nábožensky zaměřené knížky, hračky, omalovánky.
* Snažíme se být příkladem při modlitbě. Ukážeme dětem, že jsme na svatém místě a jsme svědky zázraku. Jsme obzvláště pozorní a uctiví a totéž vyžadujme i od svých dětí.
* Pokud jsou děti hlučné více než minutu, je třeba je vyvést. Po utišení se vrátit jakmile se dá, aby si nezvykly, že špatné chování jim pomůže uniknout z Pánovy večeře.
* Neděle ať je výjimečným dnem. Mše svatá by měla být první aktivitou dne, oslavou jednoty rodiny a radosti.
* Použijme toalety před začátkem mše. Děti nad pět let by měly "vydržet" do příchodu domů.
* Nenechat dítě během mše svaté běhat nahoru - dolů. Musíme ho zpomalit a pomalu učit "slušnému" chování se v kostele.
* Mluvme po mši o mši. Na cestě domů mluvíme o čteních nebo homilii. Jak by se daly některé myšlenky z kázání zařadit do praktického života. Mluvme o tom, co pro nás znamená svaté přijímání a jaké myšlenky jsme měli po přijetí Ježíšova Těla a Krve.
Co raději nedělat:
* Nenosme hlučné, tvrdé nebo elektronické hračky.
* Nečekejme od dětí dokonalost. Můžeme očekávat jen to, čeho jsou opravdu schopné. Pochválíme dobré chování a poklesky trpělivě formujeme.
* Nekritizujeme kněze před dětmi.
* Nepodplácíme děti sliby (sladkosti, hračky, výlety), pokud budou "dobré" během mše. Měly by být vedeny k pozornosti z vlastního rozhodnutí.
* Vynechání mše není hříchem, protože papež to tak chce, ale proto, že jsme odmítli Pánovo pozvání na hostinu. Říkáš svému Otci, Stvořiteli, Zachránci a Příteli, že je méně důležitý než spánek, kamarádi, zábava. Pán připravil místo u svého stolu právě pro tebe. Přijdeš?
3 / Zpověď jako pravidelný rodinný rituál
Jednou měsíčně zařaďme do rodinného harmonogramu svátost smíření. Pokud jsou rodiče příkladem pravidelné zpovědi, děti jsou přístupnější stejnému zvyku.
4 / Společné čtení Bible
Tyto příběhy jsou příběhy naší širší křesťanské rodiny. Říkají nám, kdo jsme (Boží děti), odkud kam přecházíme (z tmy do světla) a kam jdeme (trávit věčnost s Otcem v nebi). Vyhraďme si denně čas na čtení Božího Slova. Může to byt před jídlem nebo spaním. Děti milují příběhy!
5 / Slavení tradičních katolických svátků
Zúčastňujme se na pobožnostech křížové cesty, májové pobožnosti, na adoraci ... Tyto pobožnosti nám pomáhají dát Ježíše denně na první místo v našem každodenním životě, nejen v neděli.
6 / Denní čtení příběhů o svatých daného dne
Můžeme každý den přečíst příběh svatého, který je v kalendáři, a pak ho poprosit o přímluvu za nás u Boha.
(Tip:
Veľká kniha o svätých)
7 / Používání svátostin
Mějme doma svěcenou vodu. Používejme ji, pokud potřebujeme speciální pomoc od Boha. Mějme doma kříže. Můžeme políbit Ježíše na kříži, jeho ruce, nohy a dotýkat se ho s velkou úctou.
Obstarajme si požehnaný olej, kterým se můžeme pomazat, pokud jsme nemocní. Náš Bůh je účasten při našem denním životě, stejně jako je i tvůrcem krásy hor, ba i celého vesmíru.
8 / Nezapomínat na naši Mámu!
Naše nebeská Matka nenechá nikoho sama, pokud ji prosíme o ochranu. Doporučujeme rodičům denně se doma modlit růženec. Hledejme příležitost, kdy by se děti mohly modlit s námi. Děti často remcají na modlitbu "celého růžence", ale vytrvání v modlitbě se později děti samy a dobrovolně začnou zapojovat do desátků růžence, až nakonec zapomenou, že chtěly skončit. Pokud děti naučíme mít vztah s naší nebeskou Mámou Marií, budou mít v ní přítelkyni, která je povede ke svému Synu. A to právě tehdy, když už my při nich nebudeme.
(Tip:
Ružencové kartičky - komplet (JH))
9 / Zpívání písní a chval
,br>
Svatý Augustin řekl, že kdo zpívá, dvakrát se modlí. Můžeme zpívat chvály během jízd autem. Pokud žádné chvály neznáme, dají se koupit CD nosiče a pouštět si je cestou.
Náš tip.
CD - Smädný po Tebe 4.
10 / Vkládání rukou, požehnání
Před spaním žehnejme své děti například takto: "Pane Ježíši požehnej toto dítě. Pošli svého Ducha Svatého do jeho / jejího srdce a pomoz mu / jí Tě milovat více než cokoli jiného. Dej mu / jí svou milost, aby z něj / ní vyrostl / a muž / žena jakého / jakou ho / ji Ty chceš mít. Amen." Pak uděláme znamení kříže na jejich čelo. Naše děti to milují! Cítí jakoby dostávaly speciální dar od nás - dar Ducha Svatého.
11 / Slavení dne křtu či svátku patrona
Můžeme připravit speciální obědové menu.
12 / Nebát se projevit svou lásku k Ježíši
Při objetí našich dětí můžeme zmínit, že jediná osoba, která je má raději než my, je Bůh a dejme jim druhé objetí za Něho. Pokud si děti stěžují, že mše je nuda, nekritizujeme je, ale vysvětlíme jim, jak moc to pro nás znamená, být s Ježíšem v tento výjimečný čas. Můžeme se po přijímání nahlas před dětmi modlit a ukázat naši lásku vůči Bohu.
Parenting with Grace (Gregory K. Popcak, MSW, LCSW and Lisa Popcak)
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 24. 8. 2016 naleznete
zde.
