Zamyšlení nad evangeliem 23. neděle v mezidobí.
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by ho viděli, a říkali by: „Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.“ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáky utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,25-33)
Dát Bohu přednost
ve všem, kdykoliv jde o rozhodování mezi požadavky Ježíšova poselství a lidskými předsudky. Milovat Boha nadevšechno znamená tedy rozhodnout se pro jasně poznanou Boží vůli, i kdyby tím člověk musel odporovat přáním vlastního srdce nebo ohledům na nejmilejší lidi.
Smysl našeho místa je tedy klást sebe na druhé místo.
Souhlasím sám s těmito podmínkami?
Následování Krista
není snadná věc. Nejde tu jen o pouhý souhlas rozumu k moudré nauce, nelze tu srovnávat s členstvím v nějaké zájmové světské společnosti, nýbrž jde o osobní poměr ke Kristu jako bezpodmínečnému vzoru na křížové cestě přikázané Otcem, v důvěře, že Boží moc učiní i z utrpení cestu spásy.
Náročné požadavky evangelia
je třeba brát velmi opravdově. Obrazem stavby věže se míní asi strážná věž ve vinohradech, jejíž stavby byla tehdy poměrně nákladná: Čím jsou náklady pro tuto stavbu, (tedy nezbytnou podmínkou), tím je křesťanská askeze pro následování Krista. Totéž říká obraz válečného tažení: Jako není vyhlídky na obstojný výsledek boje bez dostatečné vojenské síly, tak neobstojí křesťan v boji proti nepřátelům spásy bez nutných asketických obětí. Obraz války nadto naznačuje, že jde o otázku života a smrti, která nepřipouští smlouvání: již každá polovičatost by byla zradou a prohrou. V dějinách církve nacházíme svědectví, že tato slova první křesťané chápali v takovém smyslu a brali doslova těžké podmínky následování Krista: V Jeruzalémě to vedlo především k jisté formě společenství majetku ve prospěch chudých; v Římě ke všeobecnému odhodlání k mučednictví; v Korintě to bylo „malé stádce“, které bylo ochotno patřit ke společensky vyřazeným uprostřed poživačných a pyšných světáků.
Chtěli bychom sloučit hlas neposvěcených nákloností s požadavky evangelia. Pán však jasně říká, že je směšné chtít být křesťanem za levnější cenu, tedy bát se obětí pro křesťanský život a jednat polovičatě. Kdo chce být opravdu učedníkem Páně, musí být podle slov Páně připraven, aby nasadil všechny síly a použil všeho, co mu svět poskytuje pro tento cíl a musí vzít doopravdy náročné požadavky evangelia.
Přijímám opravdově tyto požadavky evangelia? Nevyčítá mi hlas mého svědomí polovičatost v těchto otázkách? Není v církvi chybou, že se hledí více na počet jejích členů než jejich opravdovou oddanost?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
