Prvním nadpřirozeným darem Ducha Svatého, který má formovat a pronikat náš úmysl, naše srdce, naše tělo, je DAR POKOJE SRDCE. A ten klid srdce bývá mnohdy vystaven prvoplánovým útokům zlého ducha. Proto musíme tak velmi dbát na to, abychom byli naplněni pokojem srdce, bez lákání, bez neklidu, bez strachu, toho všeho, co je doménou moci temnoty. To vše musí ve jménu Ježíše odejít z mého úmyslu, z mého ducha, z mé duše, z mého těla. Musí přijít moc klidu srdce. Ta moc klidu srdce přichází tehdy, když začínám děkovat za všechno, co se děje v mém životě. A velebit Boha za jeho lásku, s neochvějným vědomím, že po celou dobu jsem jím milován, že se na mě nezlobí, že na mě velmi myslí.
Naléhám na vás, abyste rozpoznali modlitbu po ovoci - v jaké těžké situaci nemám pokoj srdce, ve vnitřní radosti, v pocitu bezpečnosti. Pokud to není tak, tak se špatně modlím.
Mohu se modlit od rána do večera, ale špatně se modlit! A to je tak důležité, abychom zkoumali ovoce své modlitby. Čím více se spojuji s Bohem, tím více mě musí proniknout svou přítomností.
Pokud se nespojují s Bohem v modlitbě, tak jsem se svými emocemi a se svými problémy tam, kde jsem byl na začátku. Musíme být velmi citliví a bdělí. Matka Boží v Medžugorii často říká, že při našich modlitbách nemáme většinou společenství svatých, společenství s Bohem. A tak se samovolně bojíme, lekáme, nejsme pevní, pociťujeme strach, nestálost, nevíru, všechno to, co nás vnitřně tak rozbíjí, jak jsme již o tom mluvili.
Mnozí lidé končí svou modlitbu zcela nevhodně. Čekají ... Je tak důležité, abychom se učili správně modlit. A občas bude správnou modlitbou děkování a velebení Boha za všechno, co se stane v mém životě, ačkoli tomu nerozumím. Nezachvěji se v jistotě, že jsem milován Bohem. A Bůh to všechno dopouští, má nad tím kontrolu, protože není pravděpodobně nic krásnějšího, jen abych měl pokoj srdce. Jen abych měl pokoj srdce ... Duch svatý sestoupí na mě.
Apoštolové se polekali ve Večeřadle. Strašně se báli, že skončí jako Ježíš na kříži. Ježíš říká: "
Musíte se shromáždit s mou matkou ve Večeřadle. Ona vás naučí modlitbu, která přivolá Ducha Svatého."
Začali se modlit. Devět dní se modlili. První novéna. A po devíti dnech sestoupil Duch Svatý. Tak je přetvořil nanovo, že apoštolové vyšli z Večeřadla naplněni Duchem Svatým! Udivili celý svět. To je ovoce prožívání Boha, naučení modlit se.
Proto vás ještě jednou prosím, nejmilejší, jestli to i s vámi není tak, že se po modlitbě nic nezmění, že jste nedošli k dosažení pokoje srdce. Bůh neustále spočívá uprostřed našich duší. Je pánem každé naší situace. A nám se zdá tak těžká, tak dramatická, tak lidský nemožná.
Ach ... Vzpomínáte si, když Ježíš byl na lodi s apoštoly, lehl si a usnul. Nastala bouře - a On spal. Oni ho budí: "Mistře, zahyneme" On spí. Chápete?
Při tvých bouřích, tvých dramatech, tvých katastrofách, které máš, těžké situace, se musíš probít přes negativní emoce, plné utrpení a bolu, k Ježíši, který si spokojeně spí uprostřed tvého srdce. Otevírá oči na tebe a spokojeně řekne: "Neboj se! Vše mám pod kontrolou. Vše je dobře. Jen pokoj."
A tehdy se vše utišuje, neboť On vstává a promluví k bouři mých emocí, mých citů, mého úleku, mého strachu: "Mlč, úleku! Mlč strachu! Odejdi, neklide!" A všechno se utišuje.
Ale mým úkolem je probojovat se k pokoji a odpočinku Boha v mém srdci. Milovaní,
Maria je absolutní učitelkou naučení modlitby, učitelkou naprosté důvěry v Boha.Proto také opakujeme z toho fóra, že budování vztahu s Marií, důvěrného vztahu s Ní, přebývání s Ní neustále, po celou dobu, je klíčem k nepřetržitému vyprošování všech darů Ducha Svatého. Ty dary Ducha svatého přijímáme v Ní.
Víme, že se to začalo před dvěma tisíci lety v Nazaretě, kdy k ní Bůh poslal archanděla Gabriela, do úkrytu v malém domku v Nazaretě. Přišel a řekl: "Miriam, abych mohl trpět a umřít, potřebuji tělo." Kdo to říká? To říká Bůh při zvěstování. "Abych uzdravoval nemocné a žehnal děti, potřebuji ... ruce. Potřebuji je proto, abych je v jistý den mohl rozprostřít na kříži. Abych mohl osvítit lidstvo z nebe, potřebuji oči. Abych mohl milovat bez hranic, potřebuji srdce. Aby mě lidé mohli vidět, potřebuji tvář. Chceš mi dát své tělo, abych díky němu mohl nasytit celý svět? A Miriam odpovídá: "To je mé tělo, které ti svěřuji. Mé srdce je beze zbytku tvé."
A v tom okamžiku se dokonalo vtělení Boha v lidské rase. Počátek Církve, počátek zrození každého z nás.
Jakým způsobem se musíme přesvědčit o tom, že když přijímáme Kristovo tělo a krev, přijímáme i Mariino tělo a krev! Neboť on měl to tělo od ní. On měl i její krev. To je její krev, její tělo, proměněné Bohem.
Každý z nás je rovněž povinen, když přichází do kostela, když přichází na mši svatou, připravit se na ni. Když se křižuji svěcenou vodou, která je očividným symbolem tvého křtu, přijmout velmi konkrétní slova nebeského Otce, která vyslovil nejen nad svým Synem při křtu, ale která řekl i nad každým jedním z nás při svatém křtu: Toto je moje milovaná dcerka. Toto je můj milovaný synek" A tak naléhám na vás, abyste si skutečně svědomitě představili, když vcházíte do kostela, když se křižujete svěcenou vodou, že nyní otec hledí na vás a s nadšením natahuje k vám ruce a říká: "Ó, přišla moje milovaná dcerka. Ó, přišel můj milovaný synek. Jak pěkné." Abyste se zde v kostele cítili jako u vás doma, v domě Otce.
Milovaní, Církev se má neustále utíkat k Marii. Jednou jsem blíž, jednou dál, ale obecně mám vždy vzor - Marii.
Maria svým pláštěm, svým srdcem ochrání všechny ty, kteří se jí oddají. Oni budou žít v ní, budou žít v jejím srdci.
Jednou si pamatuji takový exorcismus. Exorcista se začal modlit růženec nad respondenční osobou - bylo nás tam hodně kněží - démon se začíná smát. Dívám na každého a po řadě říká: "ty jen odříkává ty Otčenášky. Ty nejsi pro mě žádnou hrozbou. Ty vůbec nemáš vztah z tou shora. Ty nikdy opravdově nevíš, jak se jí máš odevzdat. Ty nejsi pro mě hrozný." Takto označoval každého řada řadou.
Pak hleděl vzhůru s takovou zuřivostí a řekl cosi, co mě tehdy velmi posílilo - řekl toto: "
A ten její nejdražší synáček, pouze on ví, jak se jí oddat. Nic nemohu udělat. Tak tě nenávidím, byl bych tě už dávno zabil, ale ona je stále u tebe. Nemůžu ti nic udělat". A víte, po skončení exorcismu jsme se setkali. Ptali se ho: "Proč řekl, že ty se jí umíš odevzdat a my ne? Vždyť se denně modlím růženec.
A tak mi hlavou prolétla myšlenka:
Je rozdíl mezi tím, že s kým mluvím, o něčem diskutuji, prosím ho o něco, děkuji, odprošuji, a mezi celkovým závázáním se někomu, odevzdajíc se někomu do vlastnictví, říkat jen to, co ty chceš, nebude říkat, že to má být tak či onak, ne, prostě udělá jen to, co ty chceš. Je možné s někým mluvit od rána do večera, ale nikdy se mu nepředat. Do vlastnictví, zcela.
A myslím si, že
tady je klíč přebývání v Marii, nejen s ní mluvit, modlit se růžence, litanie a tak dále, ale prostě žít, přebývat v ní. Dýchat ovzduší jejího srdce čtyřiadvacet hodin denně. Nechat se ukrýt v jejím lůně jako malé dítě. Bez jakýchkoliv svých práv, aniž bych jí vyprávěl, jak to má v mém životě vypadat, co má udělat a tak dále.
Svatý Ludvík z Montfortu říká, že pokud máš opravdovou důvěru v Marii, tak můžeš s ní udělat takovou fajn dohodu, že se přestaneš modlit za svou ženu, za svého muže, za své děti, za svou práci, ale předám Marii všechno to, co mi náleží - to už není moje!
Nedělejte si nároky, nemluvte o předání muže Marii, neproste: udělej to či ono, proč neuděláš to či ono, ne! To už je její vlastnictví. Navíc, pokud to dělám vědomě a dobrovolně, tak doufám, že když vzala mého muže pod svou ochranu, udělá s mým mužem jak Ona chce. Vše bude tak režírovat v jeho životě, a já mám mít pouze obrovskou důvěru v to, že Ona ví lépe. A velký pokoj srdce, nenapovídá jí, jak to má udělat, kdy to má udělat, co má udělat, Ona ví. Ona jako jediná může okouzlit srdce každého muže na tomto světě a ví, jak to má udělat. Ona jediná.
Naproti tomu se já modlím na její úmysly! Čili každou svou modlitbu, mši svatou, růženec, obětuješ na její úmysly.
Popros ji: "Odevzdávám ti modlitby a utrpení mého života, nalož s tím vším, jak chceš." Není to snadné. Snadno se to říká, ale v okamžiku, kdy se stane nějaká velmi těžká událost, tak nás to najednou strašně pokouší, abychom všechny modlitby obětovali za to vlastní, co se nyní děje. Nicméně mám dohodu s Marií, že každou modlitbu obětuji na Mariin úmysl. Ne? A teď co vyhraje? Strach, nebo důvěra v Marii? Celý čas se klidně modlím, obětuji utrpení na její úmysly a Ona se klidně zabývá mým dítětem, nebo manželem. Přichází to v různých situacích.
Vzpomínám si na jeden zážitek exorcismu. Exorcista v prvním okamžiku říká Marii: "Prosím tě, vysvoboď tu osobu a já ti skládám do tvých rukou celé utrpení a bolest, co prožíváme tento den na úmysl osvobození." A tehdy ďábel obludně zařval: "NE! NE! Ona mi ji chce vzít doživotně!" Zařval na exorcistu, aby ten úmysl nedořekl do konce. A Ona, Maria, mou modlitbu just vzala a zanesla před Boží trůn. Strašná zvláštnost. Dívka vyšla z toho osvobozena.
Jak moc záleží ďáblu na tom, aby nás jakoby celkově zkoncentroval na naši bolest, na naše utrpení, rozervanost toho všeho, na užalostěnost nad sebou. Ne!
Naším úkolem je, najednou každou modlitbu, každou bolest, každé utrpení, které přichází, předat Marii, ať Ona s tím udělá, co chce. Udělá to nejlepší, najspanilejší.
Ona je v těchto časech vůdkyní celého nebe, aby rozdrtila satanovo království a připravila opětovný Kristův příchod. Každou modlitbu, každé utrpení jí můžeme předat.
Copak je kdesi daleko od nás? Královna plná vznešenosti, tam v našich obrazech kdesi na velkém trůnu? To není paní plná vznešenosti, kde se já teď musím zapsat na audienci, jít přes deset komnat, a až potom mě tam připustí na setkání s královnou. Ne. Ne. Ne.
Ďábel jednou řekl při exorcismu něco takového:
"Vy si myslíte, že Ona je tam nahoře. Jenže Ona není nahoře, Ona je u vás, bastardi, bastardi. Čím jste si to zasloužili, mít ji tak nablízku co? A čeká na vás s otevřeným srdcem matky". A obrací se na exorcisty:
"Víš ty, co znamená matka? Matka se dívá něžně na všechny své děti, učí je dobru, povzbuzuje k činnosti, a pláče, pláče, pokud ji dítě neposlouchá, protože ví, že já, já se ho zmocňuji. Pokud ji neposlouchá, tak se ho já zmocňuji."
Kdosi jednou řekl toto:
"Vlastníma rukama, vlastníma rukama objímá každé dítě, miluje každé ze svých dětí. Zvláště ty, které hřeší a jsou se mnou", říká ďábel. "Ona je hladí a způsobuje mi bolest. Hladí všechny a pláče a slzy jí stékají po tváři a Ten nahoře jí nemůže, nemůže říci NE.! A zde ďábel strašně vykřikl.
Její dlaně se pokaždé dotýkají každého z vás.
Kdybys věděl, flandráku, co mě to stojí, že ti to tady teď takto říkám. Její srdce", ještě jednou řekl ďábel, "je naší bolestí. Čím více oslabili její srdce, tím více bylo živé. Čím více jsme ji drtili, tím více nás ona drtila. Čím více Ona trpěla, tím více jsme my trpěli. Chtěli jsme se těšit, a Ona nás zabíjela svým pláčem. Její slzy jsou ohněm, který nás zabíjí."
Milovaní, začínám pociťovat při exorcismu, že se katolická Církev nemýlí ani v žádné zvláštnosti, týkající se objevení pravd víry. Všechno je tak, jak ona učí a hlásá. A
katolická Církev nás po celou dobu po dva tisíce let učí o nesobecké lásce k Boží matce.
Lze říci, že ke každému z nás Maria hovoří jedinečným a neopakovatelným způsobem, protože každý z nás je jedinečný a neopakovatelný. A proto Ona vybírá taková slova, tak dokáže slovy zasáhnout srdce každého z nás, že
když k tobě promlouvá, chce se ti plakat štěstím.
Kdysi jeden ze světců, který často viděl Marii ve svém životě, řekl: "Podívej", "okamžik tvé smrti bude nejšťastnějším dnem tvého nového života. Proč? Protože v hodině smrti ji uvidíš, uvidíš, jak vypadá, jak je krásná, jak moc tě miluje, jak tě vždy milovala, jak tě obklopovala svou láskou, jak velmi bezpečný jsi byl v jejích rukou." Dosvědčením toho bude nejkrásnějším dnem toho života. Den tvé smrti, protože Ji uvidíš.
Milovaní, mluvili jsme o tom, že
Ona nás chce skrýt ve svém srdci. Chce nás skrýt ve svém lůně, přikrýt svým pláštěm tak, abychom byli zcela bezpeční v jejích rukou a zcela neviditelní pro satana. A všechno to, co Ona zakrývá svýma rukama a svým pláštěm, satan nevidí, oslepuje ho to. Když jsme v ní, nemůže nás vidět. Vždycky, když jsme v ní, tak jsme úplně bezpeční.
Žiješ v Marii. V ní se odráží život Otce, Syna i Ducha Svatého. Chceš zůstat malý, jako počaté dítě, které žije pouze ve své matce, aby se jí podobalo a dělalo jí radost. Láska má neskonale mnoho podob. Lze ji prožít s jednoduchostí malého dítěte. Opakuji s láskou slova: "Jsi celá moje a já jsem tvůj. Úplně ti důvěřuji. Můžeš všechno. Miluješ mě, odevzdávám se ti." Modlím se sjednocený s tebou.
Mariinou oslavou je záchrana Adamových a Eviných dětí.
Jí přináším celou svou hříšnost a slabost. Co na tom, že nejsem ničím a nic nezmůžu? Mám Marii, kterou miluji a která může všechno. A já přebývám v jejím srdci. Odevzdat se s vírou Marii znamená být účastným na tajemstvích její velké svatosti. Náš život je s Ježíšem ukrytý v Marii.
Říkej "Amen" na všechno, co dělá Maria. To je to nejlepší, co můžeš dělat. Říkej jí do zbláznění: "Věřím v tvou mateřskou lásku ke mně". Celý tvůj život je prostoupen její milostí.
Moje slabost a hříšnost se neskončila. Ale Maria mě miluje takového, neboť hříšníkovi může prokázat nezměrnost své mateřské bdělosti. Máma dokáže zlo obrátit na dobro, vytáhnout své malé dítě z každé špíny. Ona miluje bezmezně. Je třeba jí bezmezně důvěřovat.
Milovaní,
celá naše každodenní existence má být prostoupena - Marií. Když se modlíš růženec, při jakékoliv modlitbě ať je to opravdu chvíle naprosté lásky, tvé i Mariiny. Ona je jako žádná jiná osoba, jako žádný světec. Ona je nejsvětější, přemýšlí o všem, co se dotýká tajemství Kristova života. Ona je jako nikdo jiný ze světců. Odpovídá ti, jak moc tě miluje Otec, Syn a Duch Svatý. A
ten, kdo hledí na svět Mariinýma očima, kdo hledí na Boha Mariinýma očima, si je jistý naprostou neustálou celkovou Boží láskou. A je vždy plný naděje, pokoje srdce, pocitu bezpečí.
Chceš se modlit růženec? Pojď na setkání s Marií, s růžencem v ruce pojď na procházku, v jedné ruce s Marií, v druhé růženec, a jednoduše si představuj, že to je ta nejkrásnější dívka na celém světě. Všude tam, kde se zjevuje, - už jsme o tom mluvili - nevypadá starší než šestnácti - sedmnáctiletá, do dvaceti let, ne více. Je tak naplněna vděčností a dívčí okouzlující krásou. A opravdu, když přichází exorcismus,
celé peklo se jí bojí.
Usazení se v Marii nám skutečně způsobuje nový rozměr duchovního života. Ona nás bude učit takovým zrychlujícím tempem, tak pěkně nám objasňovat pravdy o Bohu, o Církvi, o druhém člověku, a tak vás schová v tajemství Boží svatosti.
Jen je třeba být malým. Je třeba opravdově uznat svou celkovou slabost, svou hříšnost, svou bídu. A nebát se toho, že sám sobě nemohu udělat nic dobře. To je ozvěna slov, které řekl Ježíš svým apoštolům: "Beze mne nemůžete nic udělat." To Bůh dělá skrze ně. Oni jen předávají své tělo, předávají svůj rozum, předávají své srdce, předávají své oči. Bůh dělá všechno sám skrze ně.
Když si sám sobě připisuji, že dobré skutky, které dělám, že jsem tak sympatický, milý, zdvořilý, přejícný, tady pomůžu, tam pomůžu, a okamžitě si to připisuji, že je to moje zásluha, protože jsem takový dobrý křesťan, to je konec. Už nemáš žádné zásluhy z těch dobrých skutků.
Naproti tomu
pokud jsi přesvědčen, že sám nejsi ničím, že jen to, co dobrého z tebe vychází, je Bůh, který v tobě jedná - pouze takové dobré skutky se zapisují v nebi. Pokud si jen na chvilku pomyslíš ve své pýše, to je moje zásluha, že jsem věřící, že mohu být v kostele, že se mohu modlit - pch, z toho není žádných zásluh. Žádných. Jen proto, že Bůh ti dal víru, jsi věřící. Jen proto, že Bůh chce a dal ti milost, sedíš v tom kostele. Jen proto, že Bůh ti dal milost, abys nezhřešil tím hříchem, nehřešíš tím hříchem. To není žádná naše zásluha, že jsme tak fajn. Žádná. Nepripisuj si žádné dobro, které Bůh skrze tebe dělá druhým lidem. To vše je jeho sláva.
Maria má moc očišťování každého dobrého skutku.
Pokud někomu udělám dobře, a kdesi tam ve mně se objevuje takový pyšný pocit, že jsem ten dobrý, že dělám fajn, tak je to třeba co nejrychleji začít předávat Panně Marii. Vím, že to není lehké, ale v tom spočívá pravá pokora.
Milovaní, buďme přesvědčeni o tom, že
poslední časy, ve kterých žijeme, - jsem o tom stoprocentně přesvědčen -
jsou mimořádnými časy Panny Marie. A jsou mimořádným časem, kdy Bůh chce dávat všechno díky Marii a skrze Marii.
Pokud chceš mít opravdu opravdový vztah s Marií, jdeš nyní dopředu a Ona tě nese na rukou.
Ti, kteří bez Marie zkoušejí žít duchovní život, to mají mnohem těžší. Maria má moc, zkracovat čas sjednocování s Bohem. Jednou jeden exorcista během exorcismu slyšel ďábla, který takto mluvil: "Přestaň mluvit o Ní" Často to opakuji mnohým lidem kteří dělají všechno proto, aby se Mari nezmiňovala, že
jedním z hlavních cílů ďáblovy strategie řízení v našem duchovním životě je odtržení nás od Marie , dělat vše proto, aby její role byla co nejmenší, bezvýznamná.
Na závěr vám chci ještě říci o slovech, které
ďábel zařval během exorcismu, které musel říct na rozkaz z nebe. Řekl takto: "Musím, musím hlásat slávu Té tam nahoře. Jsem nucen. Ty exorcisto, řekni to, řekni to všem. Hovoř, hovoř o Ní, o Marii, nejmocnější, která nás vždy přemáhá, poráží, která vždy intervenuje za vás, vždy ničí Satanovy plány i náš cíl zničit vás. Máte Ji, Marii, která neustále všude obíhá a utíká vám na pomoc. Jeden Zdrávas pomodlený s vírou, je opravdu skutečně proti všem našim špatným rafinovaným skutkům, které nyní konáme tak, jako nikdy. Řekni a zapiš to všude, že kvůli Ní, kterou nazýváte Neposkvrněnou, ďábel učiní obrovské rafinované skutky, aby zničil její titul. Můj pán, Satan, i celé peklo nezmůže nic. Musím to říct. Jsem nucen. Prostě Ji, modlete se k Ní! Mluvte o Ní a modlete se k Ní ". A nakonec silně vykřikl: "Nezoufejte! Nezoufejte! Nezoufejte! , Protože máte Ji!"
Podivně se končí ďáblova slova, že? Jenže to nejsou jeho slova, která si říká sám sobě. To je prostě přímluva z nebe pro každého jednoho z nás.
Nezoufej, ať jsi v jakékoliv situaci, protože máš Marii. Nezoufej nad svými dětmi! Odevzdej se Marii! Vše se dobře skončí. Nezoufej nad tím, že nemáš práci! Odevzdej se Marii, to je její práce, najde ti lepší. Nezoufej nad žádnou událostí ve tvém životě, protože máš Ji.
Ona má celou Boží moc, aby zničila ďáblovo dílo ve tvém životě, ve tvém manželství, ve tvé rodině. Nezoufej! Zcela její důvěřuj, a dej, aby jednala Ona tak, jak chce. Amen.
Zdroj:
Ks Dominik Chmielewski - Jak Wygrac z Maryja, https://www.youtube.com/watch?v=eyBhvL6XbTk
Překlad přednášky (ve slovenštině):
https://www.facebook.com/groups/1494468430847996/permalink/1573829256245246, 1. 2. 2015
(Na Fatym.com vydáno 30. 11. 2016)
Přečtěte si také:
Koho se démoni nejvíc z lidí bojí?
Satanistická černá mše dokazuje, že katolická víra má pravdu
Atentáty a zasvěcení
Zásvětné modlitby k Panně Marii
a odpověď po smyslu a důvodech zasvěcení
