20 duchovních impulsů z příkladů Pata a Mata

Na táborech FATYMu učíme děti přemýšlet o tom, co vidí v pohádkách a kolem sebe vůbec, i z pohledu, jak se z toho mohu poučit. I mnozí dospělí jsou překvapeni, kolik duchovních poučení je možno najít ve zcela obyčejných skutečnostech. Na některých táborech FATYMu jsme v letošním roce 2016 po celý týden měli zaostřeno na příklad Pata a Mata. Jsou nám velkou inspirací i pro náš duchovní život. Některý z impulsů, nad kterými jsme se zamýšleli, přinášíme i zde v tomto článku.





Impuls č. 1 – Pat a Mat jsou vynalézaví
Jejich vynalézavost se projevuje zvlášť ve chvílích, kdy je potřeba realizovat něco, co pokládají za důležité a zvlášť tehdy, když narážejí na překážky a na nezdary. Pro běžný život člověka je to velmi inspirující, protože na to máme rozum, abychom hledali cesty, jak se dopracovat k cíli a jak překonávat i těžkosti. V duchovním životě nalézáme správné řešení i díky modlitbě.




Impuls č. 2 – Mají cíl a myslí na něj
Každý příběh Pata a Mata je zaměřen k cíli, který si stanovili. Jsou pro něj obětovat mnoho, dokonce všechno. K cíli směřují i přes dílčí neúspěchy, a to v duchu dřívějšího hesla „Musíme šetřit, i kdyby nás to mělo stát miliony“. Každý z nás máme jeden jasný cíl – tím je dostat se do nebe. Na ten máme myslet, k němu vždy nasměrovat veškeré naše snahy a tomu obětovat cokoli, jen abychom tohoto cíle dosáhli.




Impuls č. 3 – Pat a Mat se nebojí mít velké cíle
Všechno velké a významné začíná něčím malým. A když je někdo od začátku v zajetí sebepodceňování a strachu z velkých úkolů, tak toho mnoho nedokáže. Pat a Mat jako kdyby měli umenšený stupeň pudu sebezáchovy a sebekritičnosti. Ve skutečnosti však jsou potvrzením pravdivosti slov básníka „… a sláb je ten, kdo má jen malý cíl“. Když máme velké cíle, nemůžeme spoléhat jen na vlastní síly, ale máme si vyprošovat Boží milost. Bůh pomáhá těm, kdo o tuto milost prosí. Nemáme však jen složit ruce do klína a jen se modlit, ale správný poměr je vyjádřen heslem „Udělám, co mohu, zbytek svěřím Bohu“.




Impuls č. 4 – Spolupráce
Na Patovi a Matovi je velmi sympatické, jak ve všem a za všech okolností pořád spolupracovali. I když to jsou postavičky, které nemluví, právě ta tichá spolupráce naznačuje jejich ochotu být druhému nablízku i přesto, že ne na vše musí mít stejný názor. Díky spolupráci jsou schopni zrealizovat věci, které by jeden sám nedokázal. Bůh nás stvořil na světě víc proto, abychom jedni druhého potřebovali a mohli si navzájem pomáhat. Sám člověk ničeho nedokáže, ale když spolupracuje s druhými, může dosáhnout obrovských výsledků. Spolupráce Pata a Mata není porušena ani tím, že narážejí na neúspěchy a problémy a zažívají, že druhý někdy způsobí škody namísto zisku. S některými se nám spolupracuje lehce, ale i ti, kteří mají jiné názory, mají v sobě alespoň 10% dobrého, a to je styčný bod, na kterém se dá spolupracovat.




Impuls č. 5 Trpělivé překonávání překážek
Papež František říká, že ten, kdo je trpělivý, ten už je vlastně svým způsobem svatý. Příklad Pata a Mata je velmi výmluvný. Trpělivě snášejí nejen jeden druhého, ale trpělivě také překonávají všechny problémy, které přicházejí i ty, které si sami zavinili. Jejich trpělivost je něčím, na co bychom měli vzpomenout ve chvíli, kdy my sami trpělivost ztrácíme.




Impuls č. 6 – Snaha nezlobit se na druhého
Ti, kdo dobře znají všechny příběhy Pata a Mata, potvrdí, že se na sebe vzájemně nezlobí, alespoň ne nikdy dlouho. Okamžitě odkládají veškerý hněv na druhého a znovu hledají cestu, jak spolupracovat. A přesto – těch důvodů zlobit se na druhého je hned několik. Vždyť jeden staví a druhý mu to, i když nechtěně, zároveň bouře. Jak by svět vypadal jinak, kdybychom se dokázali takhle rychle ovládat jako Pata a Mat.




Impuls č. 7. – Nevzdávají se při nezdaru
To, čemu se děti i dospělí smějí při jednotlivých příbězích Pata a Mata, je ve skutečnosti něčím, co v životě bývá provázeno černými myšlenkami: zase se to nepovedlo, zase mi to pokazil, zase mi to pohnojil… A jak oni reagují na nezdar? O důvod více se zamyslet a hledat řešení, které zvolit, aby se to povedlo. A tak by to mělo být i v našem životě. Nezdar není na to malomyslnět, vztekat se, nebo to vzdávat. Vždy alespoň něco udělat můžeme. A když prosíme o světlo Ducha Svatého, On nám jistě vnukne, co za dané situace můžeme vylepšit, jak se postavit k danému úkolu lépe, abychom příště problém překonali.




Impuls č. 8 - Společná radost – soucítění
Na Patovi a Matovi je vidět, že se vždy radují z úspěchu toho druhého. Cokoli se druhému podařilo, je důvodem k tomu, aby sdíleli jeho radost z úspěchu. Zvlášť typické je to ve chvíli, kdy si podají ruku a udělají svůj zvláštní pozdrav, který se dobře napodobuje. Společná radost z každého úspěchu je ale také vyvážená společným soucítěním ve chvílích nezdaru. Když se jednomu něco nepovede, druhý hned prožívá jeho neúspěch a pomáhá hledat, jak se z toho dostat. Obojímu je třeba se učit – radovat se z úspěchu druhých a soucítit s nimi, když se jim nedaří. V evangeliu to Ježíš vyjadřuje slovy „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“. Někdy na nás může jít pokušení závidět druhým, když se jim daří a nepřát jim úspěch, nebo se škodolibostí sledovat jejich nezdar a přát jim ho. Takovým pokušením se vyhněme už z dálky. Vždyť platí „Přej a bude ti přáno“.




Impuls č. 9 – Kamarádskost
Z celého příběhu o Patovi a Matovi na nás přímo dýchá jejich kamarádskost. Ta se projevuje tím, že jeden s druhým chce být, zajímá se o něho, jeden s druhým chce spolupracovat a společně se do všeho pouští jako ti, kdo jsou kamarádi. V ovzduší, kde vládne pravá kamarádskost se člověk cítí dobře, nemusí si na nic hrát a baví ho i všechny aktivity, které prožívá. A právě k tomu nás povzbuzuje náš Pán – abychom měli jeden druhého rádi a žili společně ve vzájemné lásce a spolupráci.




Impuls č. 10 – Hledají řešení
Pat a Mat se často ocitají v situacích, o kterých se zdálo, že je vůbec nemusely potkat. Sympatické je, že ať už se ocitnou v jakékoli situaci, vždy hledají řešení, nikdy to nevzdávají. Pro nás křesťany je jasné, že Bůh má vždy správné řešení. A zvláště tehdy, když se ocitneme v nějaké neřešitelné situaci, máme jít k Bohu skrze modlitbu a vyprosit si vnuknutí Ducha Svatého, abychom objevili správné řešení v dané věci.




Impuls č. 11 – Radostnost
Z celého příběhu Pata a Mata vyplývá, že pracují radostně. Podtrhuje to i radostná hudba. Jestliže někdo pracuje a dělá to rád, tak je to na něm znát. „S chutí začni každé dílo, podaří se ti až milo.“




Impuls č. 12 – Neztrácejí naději
Pat a Mat se mnohokrát ocitají v situaci, kdy přes veškerou jejich snahu jsou zase na začátku a navíc ještě s nějakým problémem. Přesto však nikdy neztrácejí naději. Kdyby totiž ztratili naději, nedopracovali by se vůbec nikam. Nás všechny může vést silná naděje, která nevychází z naší síly a chytrosti, ale z příslibu našeho Pána, který je věrný a plní vše, co slíbil.




Impuls č. 13 – Pracovitost
Všechny díly seriálu o Patovi a Matovi představují tyto dva hrdiny jako velmi pracovité. I když nejsou příliš šikovní, snaha o pracovitost se jim nedá upřít. Když pracují, nemají čas na něco, co by mohlo kazit charakter, a už sama práce naplňuje jejich život něčím smysluplným a radostným. Opakem pracovitosti je lenost. Nejeden z nás je vystavený pokušení být líný. V tuto chvíli si máme vzpomenout na pracovitost u Pata a Mata a nechat se jí ve správném slova smyslu nakazit. Je třeba si připomenout ono známé heslo „Jde na mě lenost, chci ji hned přemoct“.




Impuls č. 14 – Pokračují i v nepořádku a ztížených podmínkách
Někteří lidé mají spoustu výmluv: udělal bych to, ale potřeboval bych k tomu lepší nářadí, potřeboval bych k tomu lepší podmínky, s těmito lidmi to nepůjde,… Zvláštní je, že od Pata a Mata neuslyšíte ani jednu výmluvu tohoto typu, ale naopak nezávisle na vnějších podmínkách jedou a jedou. Pro náš duchovní život je podstatné si uvědomit, že je poslán do tohoto světa, který je nedokonalý, mezi lidi, kteří jsou hříšní (ani my sami nejsme zrovna ideál), a že nemáme čekat na nějaký ideální stav, ten nikdy nenastane. Už teď se máme osvědčit, už teď máme dělat spoustu dobra, které je v našich možnostech, i když kolem nás jsou podmínky i lidé ne zcela ideální.




Impuls č. 15 – Jdou si za svým
V každém dílu o Patovi a Matovi vidíme, že vysloveně jdou za svým. Stanoví si, čeho chtějí dosáhnout, a pak na tom pracují. Nenechají se zneklidnit nepříznivým vývojem. S tím, že nepůjde všechno úplně hladce, počítají a nenechají se ani rozptylovat vším možným, co by je mohlo odvést od původního záměru. A tak máme v našem životě pracovat na ctnostech, vykořeňovat ze svého nitra sklon ke hříchu a nenechat se rozptylovat vším možným dalším.




Impuls č. 16 – Trvalá snaha o vylepšení
Pat a Mat se nespokojují s tím, co už dosáhli, ale vždy znovu přemýšlejí nad tím, jak dělat věci ještě lépe, dokonaleji a jak vše ještě vylepšit. V duchovním životě bychom se neměli spokojit s tím, že už o Bohu něco víme, že se nějak modlíme, a že nějak duchovně žijeme, ale trvale by nám mělo záležet na tom, abychom stále více duchovně rostli. Ne nadarmo je symbolem duchovního života krokodýl. Ten roste po celý život, jeho tělo se od začátku do konce zvětšuje.




Impuls č. 17 – Vstupují i do rizikových situací
V době, kdy jsme sešněrováni spoustou všelijakých chytrých i nesmyslných předpisů, jsme už předem v nebezpečí, že některé situace vyhodnotíme tak, že se ani neodvážíme do nich pustit. Pat a Mat to ale takto neřešili. Vždy byli ochotni riskovat a začínat znovu. V lidském životě je mnoho takových rizik, např. vstup do manželství, volba povolání,… Někteří ze strachu před možným rizikem se už předem vzdávají. A přitom my křesťané nejdeme do rizikových situací sami, můžeme si vyprosit pomoc Boží.




Impuls č. 18 – Pracovní elán
Pracovní nasazení a aktivita Pata a Mata jsou obdivuhodné. Nejsme na světě proto, abychom se tady zachovali v původní mladosti a svěžesti do vysokého věku, ale tělo jsme dostali k tomu, aby mohlo sloužit a aby skrze ně mohlo být vykonáno spoustu dobra. Naše duše je nesmrtelná, ale tělo je tu též proto, abychom mohli skrze ně vykonat mnoho dobra. A mnoho dobra nevykonáme jen, když vykonáme někdy něco, trochu málo s odporem, ale k tomu patří i ten pracovní elán, který můžeme odkoukat od Pata a Mata.




Impuls č. 19 – Chybí nekřesťanské vlastnosti
Když se zamýšlíme nad Patem a Matem, musíme přiznat, že jim chybí nekřesťanské vlastnosti. Jsou to vyloženě vzory křesťanské pracovitosti. To, že jsou nešikovní, že občas něco zkazí, to není jejich morální hřích. Hříchem by bylo, kdyby byli líní, vzteklí, škodolibí, kdyby kradli nebo si navzájem ubližovali. Nic z toho tam však není.




Impuls č. 20 – Lepší je nepřítelem dobrého
Výchozí situace, ve kterých jsou nám Pat a Mat představeni, je celkem příznivá – pěkný pokoj, upravené prostředí,… a teď najednou některý z nich přijde na to, že se něco bude vylepšovat. V jejich podání vylepšení často znamená znehodnocení toho, co předtím bylo dobré. Už sv. Augustin říkal: „ Lepší je nepřítelem dobrého“. V běžném životě je vždy potřeba zvážit, zda vylepšení, o které usilujeme, je skutečným pokrokem, a zda kvůli němu budeme lepšími lidmi a budeme mít blíž k Bohu.





Bylo by možno nalézt ještě mnoho dalších impulsů z příběhů těchto dvou postaviček, které mohou být inspirující pro běžný i duchovní život. Nejen děti, ale vůbec všichni lidé by v sobě měli probouzet vnímavost objevovat nejen v příbězích Pata a Mata, ale kdekoli jinde to, co může vést k našemu povzbuzení a upevnění v dobrém. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Člověk, který přemýšlí nad tím, jak se víc přiblížit Bohu, jak v sobě upravit Boží obraz, nachází všude kolem mnoho inspirujících impulsů. Příběhy Pata a Mata jimi přímo překypují. To by nám jistě dosvědčili i děti, které těmito tábory prošly.
P. Marek Dunda