Ke svátku Nanebevzetí Panny Marie: úvaha německého teologa Hannse Sautera nad ikonou smrti Boží matky.
V řečech na rozloučenou Ježíš říká svým učedníkům: "V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, copak bych vám řekl, že vám jdu připravit místo ?! Když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já." (Jan 14,2-3)
Ježíš zde mluví o svém vlastním umírání, ale také o umírání člověka, avšak dělá to s úplně jinými slovy než my, když mluvíme o umírání. Nemluví o rozloučení nebo odloučení, o "poslední cestě" nebo "nejtěžší hodině", ale o "odejití" a "opětovném příchodu", o "vzetí" a "nastěhování se" a o smyslu toho všeho: být tam, kde je on. - Hluboký obrazný výraz našla tato slova v ikoně smrti Boží matky.
Díváme se do Mariina úmrtního pokoje. Maria leží na lůžku. Kolem tohoto lůžka stojí apoštolové a jiní lidé, kteří jsou jí blízcí. Bezradně a zmateně se dívají na mrtvou. Je na nich vidět, že bojují s událostí, která znamená zásah do jejich života, se smrtí blízkého člověka. Plni smutku a bolesti přemýšlejí, naříkají, pláčou, modlí se.
Každý z nás takto reaguje při smrti člověka, kterého miluje a kterého si váží. Zatímco apoštolové jsou ještě plně v zajetí svých myšlenek a otázek, přichází k nim Ježíš. Obklopen zástupem andělů přistoupí těsně k Mariinu lůžku. Vycházejí z něj paprsky světla a přinášejí světlost do této situace nesené smutkem a bolestí. Ve svých rukou Ježíš drží dítě zavinuté do plenek a šátků s rysy obličeje Marie, která před chvílí zemřela.
Co nám říká ikona? Smrt nám blízkého člověka nás nejdříve zmate a způsobí nám smutek. Pak nastoluje mnoho otázek: Proč to muselo být? Co se s ním stalo? Kde může být nyní? Uvidím ho znovu? Smrt uvádí mnohé obvyklé a oblíbené do zmatku a vytváří díru, se kterou se teprve musíme učit zacházet. Ani apoštolé nebyli ušetřeni těchto otázek a myšlenek. Ale během toho, co ještě nechápou novou situaci a ještě nedokáží přijít na jasné myšlenky, je Ježíš v jejich středu. Kde lidé stojí bezmocně před smrtí a pak se ptají, co se nyní děje se zemřelými, Ježíš dělá to, o čem mluví v Janově evangeliu. Přijde a vezme Marii k sobě.
Na naši otázku, co se stane s člověkem ve smrti, ikona odpovídá: Padne do Božích rukou. Když člověk zemře, přijde Ježíš a vezme ho pryč z místa, na kterém umírá, a přinese ho od domu Otce. Tam ho očekávají, tam je pro něj připraveno místo. Kolem Ježíše je namalovaný oblouk brány, ve kterém stojí andělé. Ti se nedívají bezradně a smutně na mrtvou Marii tak jako apoštolové, kteří jsou ještě plně v zajetí své bolesti. S hořícími svícemi v rukou očekávají člověka, který se ve smrti narodil k novému životu, aby ho doprovázeli s Ježíšem do jeho věčného příbytku.
Člověk v postavě malého dítěte v Ježíšových rukou - v tom se skrývá zaslíbení pro budoucnost člověka. Dítě má celý život před sebou. Svět je mu otevřený. Proto je novorozenec v Ježíšových rukou symbolem člověka, kterému je budoucnost otevřená. Sám Ježíš se označil za dobrého Pastýře, který se stará o své, a za bránu, skrze kterou bude zachráněn každý, kdo přes ni vstoupí (Jan 10,1-5) On je dveřmi k domu Otce, které naznačuje oblouk za ním. Nad obloukem brány stojí serafín, symbol božské lásky. Ježíš nedovolí, aby umírající ztratil půdu pod nohama.
V okamžiku smrti, kde lidé už nemohou pro sebe nic víc udělat a umírající se jeví jako ponechán zcela sám sobě, je zde Ježíš a bere ho do svých rukou. Kdo ale padá do rukou Ježíše, který je život, tomu je budoucnost otevřená: v domě Otce, ve světě bezpečí, které na zemi tak často chybí. Ježíš drží Marii - člověka s budoucností - ve svých rukou. Současně ji ukazuje člověku, který medituje nad ikonou, jakoby chtěl odzbrojit námitku, která zní: to vše se hodí na Marii, co to však má společného se mnou? Tradice víry vidí v Bohorodičce stále symbol Církve, společenství věřících. Co tvrdí o Marii, to se týká nejen Boží Matky, ale všech, kteří svým životem kráčí s Ježíšem. Co se stalo na Marii, to se stane na každém, kdo jako ona věříce přijímá a zachovává Boží slovo. Proto nám ikona daruje pohled do naší vlastní budoucnosti. Mluví o tom, že naší životní cestou můžeme kráčet v radostném očekávání. Její cíl neznamená temnotu, osamělost a smrt, ale světlo, bezpečí a život.
Převzato z
www.postoj.sk/,
článek z 15. 8. 2016 naleznete
zde.
