V rámci Národní pouti k Božímu milosrdenství v Krakově jsme měli možnost na konci května asi na hodinu navštívit koncentrační tábor v Osvětimi. Místo, které je dnes plné pěkně oblečených lidí - turistů - i dnes působí skličujícím dojmem. Místo nepředstavitelného utrpení a bolesti...
Níže naleznete krátký úryvek z knihy
Světlo a stín o životě sv. Maxmiliána, který překročil bránu tohoto tábora o 75 let a jeden den dříve než my...
28. května roku 1941 překročil otec Maxmilián Kolbe spolu s varšavskými vězni bránu koncentračního tábora v Osvětimi. Příchozí musel hned na začátku projít špalírem essáků, kteří buď býkovcem nebo řemeny nebo vlastníma rukama byli a týrali vězně. Po takovém přivítání obdržel každý příchozí pruhovaný oblek, zvaný "pašák", a číslo.
Otec Kolbe dostal číslo 16670. Prvé dva dny pracoval při svážení štěrku a kamení na stavbu ohrady u krematoria. V posledním dni května přišel rapportfühler Fritsch do bloku 17, kde měl přidělenou pryčnu otec Maxmilián.
- Kněžouři ven! - velel. - Marš za mnou!
Poděšené vězně odvedl do komanda "Babice". Bylo určeno pro nejtěžší práce, a ještě k tomu byl jeho kápem kriminálník, zvaný "krvavý Krott".
-Tady máš povaleče - řekl mu Fritsch - a příživníky společnosti. Nauč je dělat jaksepatří.
-Já si už s nimi poradím - rozesmál se bezostyšně strašný kápo.
Práce záležela v sekání a nošení větví a kůlů, potřebných k ohrazení mokrých, vlhkých luk proutím. Práce se musela dělat v běhu.
Krott si vyhlédl řeholníka. Kázal mu zdvíhat dvakrát, a někdy třikrát tolik větví, než jiným vězňům. Když chtěli jiní vězni pomoci otci Kolbemu, ten jim děkoval:
- Nevystavujte se nebezpečí, nebo budou tlouci i vás. Neposkvrněná mi pomáhá. Zvládnu to.
Jednoho dne si "krvavý Krott" předsevzal, že skoncuje s otcem Maxmiliánem. Sám mu naložil na záda těžké haluze, potom mu velel běžet s nimi na určené místo. Když se v jedné chvíli otec Kolbe pod břemenem svalil, Krott ho dohnal a začal ho kopat do břicha, do tváře a těžce ho tloukl.
- Nechce se ti dělat, lenochu! Já ti ukážu, co je to práce! - křičel celý vzteklý.
Otec Maxmilián se namáhavě nadzvedl a podíval se svýma pokojnýma očima do zlosynovy tváře. Ten to nemohl snést. Poručil mu, aby si lehl na kládu. Potom přikázal jednomu z nejsilnějších vězňů, aby vysázel otci Maxmiliánovi 50 ran.
Otec Kolbe omdlel. Krott jej hodil do jámy, plné bláta a přikryl větvemi.
- Už je konec s tím kněžourem! - pomyslel si ulehčeně Krott.
Ukázalo se, že to nebyl konec. Otec Maxmilián ještě žil. Spoluvězňové ho večer přinesli do tábora a uložili ho v táborové "nemocnici".
*******
Úryvek z knihy:
Wladyslaw Kluz
SVĚTLO A STÍN
Paralela života sv. Maxmiliána Maria Kolbeho
a Rudolfa Hösse
velitele koncentračního tábora v Osvětimi
Vydal Zvon, Praha 1991
Úryvek je ze str. 128 - 129
Přední a zadní strana obalu knihy
(Na Fatym.com vydáno 13. 8. 2016; 13. 8. 2020 - 1909; 14. 8. 2021 - 3888; 14. 8. 2023 - 5712 přečtení)
